Invokace přírodních božstev

Žádné litanie a kecy o přírodě. Žádné poskakování kolem ohně a konání prázdných rituálů.
Pouze stav mysli, kdy Ty i Bůh serfujete na stejné vlně. Respektive… Ty jsi serfař a On je tou vlnou.

Mám zkušenosti se dvěma bohy přírodní povahy.
Setkání s Teonacatlem, jak ho kdysi nazývali Aztékové, bylo něco velmi příjemného. Už proto, že dva měsíce před setkáním jsem se na něj v hlavě připravoval. Bylo pro mne nutné odstranit psychické bloky a jisté neprojevené strachy, protože by mohly bránít setkání. Psychické problémy a nevyrovnanost jsou pravděpodobně tím největším problémem, protože místo komunikace dvou Vědomí se dostanete do víru řešení vlastních problémů projektovaných Egem do tísíce forem a projevů. Svým způsobem vám to může pomoci, ale je to jistá forma neúcty k prastarému božstvu. Pokud se chcete setkat s božstvem, musíte být čistí sami před sebou. Jinak se k němu nedostanete a svůj čas promrháte pozorováním vlastní psychické špíny.

Každé přírodní božstvo je možno použít jako přechodník, přestupní stanicí k něčemu pro co nenacházím ten správný a přesný výraz, protože takové slovo nejde vyslovit. O tom se nemluví. Ale každý kdo to prožil pozná bratra svého, co to prožil také. Zůstane mu v očích nejen stopa Teonacatla , ale také něčeho… svobodnějšího. Ten stav je dokonalou svobodou, uvědomělou a neomezenou. Všechno moct a nic nemuset.

Po té co se vrátíte zpátky, zůstane vám na očích stopa Teonacatla, která pravděpodobně už nezmizí, nevšimne si jí každý. Lidé co se utápěli v halucinacích jí většinou nevidí, s nimi je to trochu problém, protože jich je valná většina. Takže projekce ega jsou něčím „normálním“. Jejich přístup jim je jedem. Také se někdy stane, že Teonacatla člověk rozzlobí a rozhněvaný bůh ho uchopí a pohraje si s ním jako s obyčejnou loutkou, promítne mu jeho nejhorší hrůzy a nasytí jeho strachem okolní duchy. Toho se nemusíte bát pokud se připravíte. Stačí se měsíc (pro jistotu dva, pokud byste se necítili tak jako já) zamýšlet nad sebou před spaním a pomocí introspekce a následného porozumění vyřešit problémy. Odpusťte sobě a jiným. Čím lépe připraveni budete, tím snadnější je pozdravit Teonacatla a naznačit mu, že jenom procházíte… On se vám ukloní, řekne: „Jistě, všechno je v naprostém pořádku.“ Podrží dveře a počká než se odtamtud vrátíte, aby za vámi zase zavřel a dovedl vás zpět.

Kromě psychické očisty, potřebujete to co kdysi potřebovali Aztékové, aby se setkali s Teonacatlem, bohem, který měl lidskou postavu a hlavu houby, jedinou rituální pomůckou jsou… lysohlávky.


Ne všechna přírodní božstva jsou takhle přívětivá hned od začátku a ne ke všem se tak rychle dostanete, zvlášť když nemáte dostatečnou přípravu… pouze předchozí psychedelickou zkušenost.

Mluvím o Salvium Divinora – Šalvěji Divotvorné, lépe řečeno jejímu dvacítkovému extraktu (to znamená něco 20x silnějšího než její listy, které se kouří) Je to nejsilnější přírodní božstvo a je si toho dostatečně vědomo. Když Aztékům nerostli lysohlávky (ty mexické jsou mnohem silnější než ty co rostou u nás) pojídali velké množství listů šalvěje divotvorné. Bohužel nevím jak toto božstvo pojmenovali, přesto můj přístup k přírodní drogám jako k božstvům, nebo entitám s kolektivní duší, zůstává a je plodný.

První problém, který se mi vyskytl, byl někdo cizí. Jiný psychický systém, který sebou nese svoji náladu a tímpádem ovlivňuje i můj psychický systém, což brání v soustředění a zaměření božstva, a vmete člověka do víru vizí a představ. Když jsem pocítil rozpad ega a jakési uvolnění, rozhodl jsem se, že budu brát drogy raději sám a „zaostřil“ jsem se. Po odchodu dotyčné osoby jsem postupně vykouřil tři čtvrtiny sáčku s extraktem, což mi vyšlo asi na 10 cest. Každou sem se dostával výš a výš zvykal mysl na podivuhodný stav kdy máte tělo, ale hodně daleko pod vámi. Každý začátek byl takové malé soukromé peklo, šalvěj má smysl pro humor a než si k sobě někoho pustí, tak s ním pěkně vymete kouty. Takové jednotlivé zkoušky jak moc jste připraveni (asi). Při šesté cestě jsem konečně začal vnímat přítomnost entity Šalvěje divotvorné. Při sedmé cestě se mě pokusila ovládnout, dost agresivně. Houbičky jsou procházkou růžovým sadem a salvium divinora je jako když vás někdo prostrčí sítí z rybích háčků. Nenechal jsem se.

Osmá cesta nahoru byla asi nejzajímavější, protože jsem božstvo nasral svojí opovážlivostí. Byl jsem nucen obhájit svojí individuální existenci a výjimečnost, sdělit svoji podstatu, kterou se vyděluji od ostatních existencí. Cítil jsem, že kdybych neodpověděl, tak budu rozpuštěn a tam dole zůstane jenom tělo, nebo vůbec nic. To byla asi poslední zkouška, protože při deváté cestě jsem si s božstvem popovídal jako rovný s rovným a desátá cesta byla opět do stavu o němž se nemluví.

Toť vše k invokacím prastarých přírodních božstev. Droga je v tomto případě pouhým klíčem, to že ji užijete, ještě neznamená, že invokujete božstvo. Skrze ni je možné jít po vyšlapané cestě, po které můžete kdykoliv znovu vyrazit bez její podpory, protože už ji znáte. Přistupujte k drogám jako k božstvům nebo entitám, které vám dopřejí luxus. Cenu si nadiktujete sami, protože to záleží vždycky na vás. Budu-li citovat Sana: Je to jed bohem určený k zabití každého, kdo s ním neumí pracovat.


Tu uvádzame zdroj komplexného popisu psylocibinových hubičiek:

http://fet.ezin.cz/files/houbicky/hub_teo.htm
http://rastamama.sk/o-drogach/magicke-huby-a-lsd/

Tu uvádzame zdroj komplexného popisu, užívania a predaja Šalvie divotvornej:

http://www.salviadivinorum.sk/

Autor: Galen Grow
Zdroj: http://chaospace.hyperlinx.cz