Nevěra a láska

Příroda nadělila věrnost jen 1 % živočichů. Ostatních 99% je nevěrných a člověk patří mezi ně. Zdá se, že věrnost je tedy vyjímkou. Patří tady nevěra k životu stejně jako láska?

To je otázka. A otázkou zůstává, proč potom člověk, bez rozdílu, zda je to muž či žena, zažívá kvůli nevěře tolik bolesti, trápení a zklamání. Každý jsme jedinečný a proto i naše prožitky jsou odlišné. To, co jednoho bolí, připravuje mu bezesné noci a vyplakané oči, to druhého nechává klidným. Nad stejným partnerovým prohřeškem se druhý pousměje a mávne smířlivě rukou. Je vůbec ta tolik obávaná nevěra také pro něco dobrá? Často „strkáme hlavu do písku„, ani si tu mučivou myšlenku nechceme připustit. Měla by být, neboť tak to v životě chodí. Vše má rub a líc.

Tak tedy jaké jsou kladné stránky nevěry?

Partner je při svých obavách ze ztráty často motivován provést u sebe určité změny, které dříve nepovažoval za nutné nebo se o tom vůbec ve vztahu nehovořilo. Otevřou se témata potřeb obou partnerů ve vzájemném soužití. Nakonec je vždy na každém z partnerů, jak moc o vztah stojí, co jsou ochotni pro jeho další pěstování udělat, co by na sobě mohli změnit, co odpustit, zkrátka jak přispět k tomu, aby byli spokojeni nebo zda už nejsou ochotni a schopni do dalšího soužití více investovat.


Má  láska také  rub?

Láska přináší i to nezdravé. Jsou to člověkem vytvořené mýty. Například o tom, že partner nás bude a musí milovat celý život – nebude a nemusí. Nebo o tom, že láska je mocná čarodějka a všechno v životě nám s ní půjde lépe a snáz. Nepůjde. Nebo o tom, když já miluji neskonale a bez výhrad, že i ten druhý cítí totéž. Necítí.

Ale nebojte se, neopětovaná láska vás nezničí, třeba jen zúčastněným otevře oči, aby lépe viděli klady i zápory své osobnosti.


Co je to vlastně láska?

Vzájemná sympatie, romantická zamilovanost, citové vzplanutí, sex, ctnost …?

Rozdílnost představ o tom, co je láska, přináší mnoho nedorozumění a bolesti. Proto dnes mnozí psychologové a duchovní přecházejí od slova láska spíše k výrazu přijetí toho druhého. Někoho milovat znamená především přijmout ho takového, jaký je.

Tím ale není vyčerpán celý obsah slova láska. Ta v sobě zahrnuje ještě jednu dimenzi. Milující totiž touží toho, koho přijal, nějak obohatit, obdarovat. A to nejen tím, co má, ale vším, co sám je. Touží po dobru pro druhého a vše pro to činí.
Zdroj

Originálny text upravil Artemius