Nekromancia

„Mŕtvi“ tu nie sú preto, aby sme sa ich báli, ale preto, aby sme ich milovali aj po odložení ich fyzických schránok. A Láska nás na svojich krídlách odnesie za nimi až „za hrob“…

Komunikovať s duchmi (dušami) zomrelých môžno rôznymi spôsobmi. Najosvedčenejšou je mentálna a astrálna projekcia. Ak však tá k dispozícii nie je, postačí aj komunikácia za pomoci magického zrkadla alebo spôsobmi, ktoré František Bardon popisuje nižšie. No niektoré techniky vyžadujú zvládnutie živlov a životnej sily…

Magický výcvik těla

A) Průprava pro pasivní styk s neviditelnými bytostmi:

1. uvolnění vlastní ruky k tomu účelu
2. výcvik prstů pomocí kyvadélka, tužky, planžety atd.

B) Pasivní styk:

1. s vlastním ochranným duchem
2. se zemřelými a jinými bytostmi

Tento stupeň obsahuje cvičení, která umožňují vědomě pasivní styk s neviditelnými bytostmi. Tyto metody se sice do jisté míry podobají metodám spiritistickým, ale jak mág sám pozná, je rozdíl vtom, že se z něho nestane bezděčný nástroj, který spiritisté nazývají médiem.

Mág se nesmí stát hříčkou nekontrolovatelných sil, naopak, svoje síly řídí vědomě a naučí se jich rovněž vědomě používat. Přitom dbá zákonů jak neviditelného, tak i fyzického světa.

Pro pasivní styk s neviditelnými bytostmi se v první řadě hodí nejlépe cvičení levitační, jejichž účelem je tu či onu část těla magicky natolik preparovat nebo uzpůsobit, aby se její pomocí mohla bytost projevit. Přejděme tedy ihned k praxi.

Zasedněte pohodlně ke stolu, na který položíte obě ruce. Do pravé ruky proveďte hromadění životní síly a koncentrujte se přitom na to, že svoji ruku a prsty ovládáte jen pouhou vůlí, tedy nikoliv pomocí svalů. Potom nechte nakupenou životní sílu svou představou opět rozplynout do univerza. Nyní započněte s vlastním levitačním cvičením.

Živel vzduchu nahromaďte do ukazováčku pravé ruky a soustřeďte se přitom na to, že ukazováček je tak lehký jako vzduch. Potom si představte, že svou vůlí ukazováček zdviháte, při čemž ruka s ostatními prsty leží klidně a nepohnutě na stole. Musíte mít při tom pocit, že ukazováček nezdvihají svaly, nýbrž Vaše vůle. Jakmile jste prst dostali do výše, nechte jej opět vůlí klesnout. Kdybyste mezitím, co prst je ve výší, ustali v soustřeďování, ihned by klesl.

Můžete se o tom konečně i sami přesvědčit, avšak jen proto, abyste zjistili, zda to dokáže vůle nebo svaly. Můžete-li ukazováčkem pravé ruky provádět vlastní vůlí libovolně levitace, proberete postupně i ostatní prsty. Levitační cvičení je skončeno, když můžete vlastní vůlí nechat zdvihat a klesat všechny prsty pravé ruky. Totéž cvičení proveďte i s prsty levé ruky. Po zdařilém cvičení se pokuste zdvihnout tímto způsobem celou ruku, nejprve pravou a potom levou.

Dostaví-li se po opakovaném cvičení i v tom úspěch, půjdete dále a pokusíte se zdvihnout svou vůlí ruku nejen až k lokti, ale k samému rameni. Pokusy můžete také rozšířit tím, že zdvihnete pomocí vlastní vůle obě ruce současně.

Kdyby mág takto procvičil celé tělo, stal by se po delší době schopným toho, že zdvihne svou vůlí celé své tělo do vzduchu. Mohl by kráčet po vodě, aniž by se potopil, mohl by i s tělem vzlétnout a konat ještě mnoho jiného, zcela dle vlastního přání. Musel by ovšem provádět tato cvičení řadu let, aby dosáhl zmíněných úspěchů.

Velmi dokonalý zasvěcenec dokáže tyto a podobné fenomény hravě i bez dlouholetého cviku, což závisí ovšem na magické zralosti a na magickém vývoji. Bez pádných důvodů nebude však žádný mág tyto fenomény vyvolávat a už vůbec ne snad jen proto, aby ukojil zvědavost nevěřících.

V našem vývojovém stadiu se spokojíme s tím, že budeme pohybovat vlastní vůlí rukama a prsty. Když jsme došli až sem, chopme se ještě jiného menšího, průpravného cvičení, kterého je k pasivnímu styku s neviditelnými bytostmi rovněž zapotřebí.

Usedněte opět ke stolu, na němž necháte ruce klidně ležet. Plasticky si představujte, že duchovní pravá ruka vystupuje z fyzické. Psychickou ruku položte vedle fyzické nebo ji nechte stolem padnout do klína. Představovanou duchovní ruku musíte pokládat za svou skutečnou ruku. Ve hmotné ruce nastane mentálně volný prostor ve tvaru zevní ruky. Myslete přitom, že hmotná ruka je bez prostoru a že se tedy nachází ve čtvrté dimenzi tj. v akášickém principu. Podařilo-li se Vám udržet tuto představu několik vteřin, jděte se svojí mentální rukou opět nazpět do hmotné ruky a ukončete tím cvičení.

Opakujte toto cvičení několikrát, až se Vám podaří delší dobu, nejméně pět minut, ruku uvedeným způsobem vymístit. I s druhou rukou můžete, chcete-li, provádět tytéž cviky. Teprve po velmi zdařilém úspěchu jste schopni navázat pasivní styk s neviditelnými bytostmi.

Magická průprava je, jak vidno, poněkud jiná než u spiritistů, kteří zaujímají pasivní postoj, protože vezmou do ruky tužku a píší nebo kreslí. Zda zprávy, nazývané spiritisty mediálním psaním nebo mediálním kreslením, pocházejí skutečně ze čtvrté dimenze, jak mají za to „z onoho světa“, či zda vznikly jen z podvědomí onoho média, ponechme mínění a úsudku mága.

Ruka, která byla vymístěna dle mé metody, se nachází skutečně ve čtvrté dimenzi, kde může být viděna bytostí oné sféry. Bytost se ruky zmocní a přenese zprávy do našeho hmotného světa.

Po absolvování těchto cvičení je žák schopen spojit se s bytostmi čtvrté dimenze. Mág se bude především snažit navázat styk se svým ochranným duchem, s jeho tak zvaným duchovním vůdcem, který je mu nejblíže. Každý žák magie ví, že od samého zrození je mu božskou Prozřetelností dána na cestu bytost, jejímž úkolem je bdít nad svým chráněncem, řídit jeho kroky a inspirovat ho. Dle vývoje a karmy to může být duch některé zemřelé příbuzenské osoby, může to ale také být inteligence, která se na této planetě ještě neztělesnila; tato dbá o duchovní blaho svého chráněnce obyčejně až do puberty. Čím se člověk stává intelektuálně zralejším, tím méně pozornosti mu duchovní vůdce věnuje a to zejména u takových lidí, kteří si na svého vůdce vůbec nevzpomenou. Svazky se tedy víc a více uvolňují.

O třídním zařazení takových ochranných duchů, jakož i o jejich působení by bylo možno mnoho říci, jenomže by to značně překročilo rámec této knihy. Mágovi je však dána možnost, spojit se se svým vůdcem a dovědět se přímo od něho o všem, co si přeje vědět a co je mu zapotřebí znát. Mág však si může být jist, jestliže je poctivý a jeho povaha zušlechtěna, je-li ve svém vývoji pilný a vytrvalý, že se jeho vůdce bude sám snažit o navázání styků se svým chráněncem. Ať tedy žák hledí nejdříve navázat spojení se svým ochranným duchem. Následuje příslušná praxe.

Vezměte k ruce siderické kyvadélko. Nemusí to být ani originál kyvadélka, stačí také prsten či malý předmět, v nouzi i hřebík, který upevníte na hedvábné niti. Konec nitky otočíte několikrát kolem ukazováčku. Kyvadélko krouží v průměru asi 20-25 cm volně ve vzduchu. Zasedněte pohodlně ke stolu, na který opět položíte obě ruce. Loket ruky, držící kyvadélko, opřete o stolní desku, nad kterou asi 2-3 cm vysoko bude kyvadélko volně kroužit. Loket zůstane opřen, ruku nutno držet zpříma. Asi 5-7 cm stranou nebo za kyvadélko postavte sklenici, vázu nebo jiný zvonivý předmět. Jakmile je podle návodu vše připraveno, vysuňte svou mentální ruku z té, která drží kyvadélko a nechte ji ležet vedle hmotné ruky. Načež se uveďte na několik okamžiků do tranzu, jak popisováno v mentálním školení, tj. že přemístíte své vědomí do středu pupku, čímž se octnete ve čtvrté dimenzi. V tomto stavu volejte svého vůdce a žádejte ho v duchu, aby se Vám prostřednictvím Vaší magicky uzpůsobené ruky projevil. Zachovejte přitom klid a pozorujte kyvadélko, žádajíce současně vůdce, aby vám jedním úderem na sklo dal najevo zápor (tedy NE), dvěma údery NEURČITO a třemi údery klad (ANO).

Podivíte se tomu, jak se kyvadélko dá do pohybu a  provede žádané údery. Citlivější osoby dokonce postřehnou, že ruka, držící kyvadélko, je ovládána rukou cizí. Budete možná mít i pocit, jako by Vaše ruka byla pouze rukavicí, ve které vězí ruka cizí, která kyvadélkem pohybuje. Jiné osoby naproti tomu z toho všeho neuvidí nic a budou namísto toho mít pocit, že myšlenky jsou nepřímo řízeny přáním, jež pohybuje svaly ruky a vyvolává kyvadélkové kmity. To vše je zcela individuální a záleží to na vlohách. Kdyby hned na první pokus nedošlo k spojení s duchovním vůdcem, nenechte se případným nezdarem odradit. Vytrvalost vede k úspěchu. Nejde-li to hned naráz, podaří se to jistě po několika dalších pokusech.

V každém případě se dříve nebo později podaří každému žáku navázat styky se svým duchovním vůdcem. A došlo-li jednou k těmto stykům, můžete svému vůdci buďto v duchu nebo hlasitě klást otázky, na které vůdce odpoví znamením kladu, záporu nebo neurčitosti. Především to mají být otázky, týkající se samotného vůdce, jako např. zda se hodlá prohlásit, zda byl již na této planetě vtělen a pod.

Po navázání styků pomocí kyvadélka lze namísto úderů na sklo sáhnout ke kulaté planžetě. Je to kruhový kotouč, rozdělený do políček a každé políčko se opatří abecedním písmenkem. Uprostřed zůstane malý kulatý volný prostor. Kyvadélko bude směřovat k jednotlivým písmenům a slabikováním udělí vůdce bližší zprávy.

Bylo-li dosaženo úspěchu, pořiďte si větší planžetu s úplnou abecedou, číslicemi, s políčky: ano, ne, nejisto, s udáním dnů a hodin. Uprostřed zůstane rovněž volné pole, odkud se vychází. U této větší planžety odpadá manipulace s kyvadélkem, které nahradíte malou (likérovou) sklenkou. Na nožce likérové sklenky nakreslíte inkoustem, tuší nebo inkoustovou tužkou šipku jako ukazovatel. Spodní část sklenky vezměte mezi ukazováček a střední prst a rukou vůdce nechte sklenku pohybovat po abecedě. Hrot šipky bude pak směřovat k písmenkům.

Aby se mohlo sklenkou po planžetě snadněji pohybovat, můžete jí dát pod sklo, neboť po hladké ploše skla bude manipulace se sklenkou výhodnější.

Takové a podobné pomůcky si žák může vymyslit sám. Různé podněty nalezne čtením spiritistické literatury. To vše jsou jen počáteční pomůcky, kterých později nebude zapotřebí.

Ve cvičení pokračujte s tím, že požádáte svého vůdce, aby u magicky připravené ruky zdvihl ukazováček. Vznesete prosbu, aby při NE zdvihl prst jednou, při NEJISTO dvakrát a při ANO třikrát. Máte-li úspěch s ukazováčkem, provedete totéž cvičení i s ostatními prsty. Přijdete na to, že některým prstem Vám to půjde lépe. U někoho to bude ukazováček, u druhého žáka prostředník nebo prsteník. Jelikož v tom hraje úlohu pružnost prstů, zůstaňte pak trvale při onom prstu, kterým se Vám cvičení nejlépe dařilo.

Mág uvítá tuto metodu jistě s radostí, protože umožňuje pasivní styk s neviditelným světem, ať již s vůdcem anebo se zemřelými, a to i tehdy, když okolnosti nepřipustí sáhnout k tužce nebo planžetě, jako např. ve společnosti, v přírodě apod. v takovýchto případech je třeba držet ruku pouze v kapse a i v největším návalu přijde odpověď ANO či NE, zejména když v tom bylo již dosaženo určité zručnosti.

Kdo veškeré uvedené experimenty ovládá, přejde k mediálnímu psaní dle následující metody:

Položte před sebe kus čistého papíru, vezměte do ruky tužku jako při obyčejném psaní. Na palec, ukazováček a střední prst můžete navléknout jakýsi gumový prstenec, nepříliš těsně přiléhající, který si sami zhotovíte z kousku hadice od jízdního kola. Účelem gumového prstence je držet prsty pohromadě, abyste se na držení tužky nemuseli zvláště soustřeďovat.

Poté se uveďte do tranzu, volejte svého duchovního vůdce, připravte mu dle uvedeného návodu magicky pravou ruku a požádejte ho, aby Vaší pravou rukou psal. Z počátku to budou jen nerovné čáry, později nečitelná slova, po několika cvičeních budou slova i věty již čitelné. Popsaný list vyměňte novým čistým, který jste si již předem připravili. Na všechny dotazy obdržíte přímou odpověď. Stálým opakováním tohoto cvičení získáte takovou zručnost, že Vám mediální psaní půjde velmi snadno. Takto se můžete spojit se zemřelými příbuznými, rodinnými příslušníky, s nimiž si přejete vejít do styku. Mág pozná, že není rozdílu mezi vezdejším a oním světem, že to jsou jen stupně hustoty čtvrté dimenze, ve kterých se různé bytosti zdržují a smrt bude pro mága pouhým přechodem do této zmíněné čtvrté dimenze.

Ještě se zmíním o tom, že je (zcela podle založení) několik druhů mediálního psaní a to:

První je aicko-mechanická metoda, při které se ruka pohybuje zcela aicky, aniž by mág předem věděl, co bude psát anebo co onen duch hodlá sdělit. Při této metodě dochází i k sdělování v cizích jazycích, které mág nejen že neovládá, ale které ani nikdy neslyšel. I kresby a obrazy mohou takto vzniknout.

Druhá je inspirační a nejběžnější metoda, při níž se sdělení projevují v podobě hlasitého myšlení v nitru anebo mimo sebe. Mág ví takřka již předem, co mu bytost hodlá sdělit. Častým opakováním se v pasivním styku stává tato inspirace hlasitým myšlením a slyšením. Sdělení pak přicházejí z hloubi duše anebo zvenčí.

Třetí metoda je intuitivní, při níž máme pocit, jako bychom psali sami. Kladené otázky jsou okamžitě zodpovězeny. Budí to dojmem, jako bychom odpověď na otázky sami věděli. Je to jakýsi druh jasnovědění. Ruka píše plným vědomím slova a věty, aniž bychom něco slyšeli anebo byli k něčemu inspirováni.

Metody mohou být i pomíchané např. poloaické a poloinspirativní anebo intuitivní nebo mohou být společné tj. inspirativní a intuitivní. Po delším cvičení se teprve ukáže, která metoda převládá. Pracuje-li však žák správně a poctivě, je každá metoda dobrá a spolehlivá. Cvik dělá Mistra!

Uvedu ještě několik připomínek k otázkám kladeným bytostem a k sdělením, která můžeme obdržet. Především se nesmí mág se svými cvičeními a úspěchy vychloubat. Čím více o tom pomlčí, že je ve styku s neviditelnými, tím lépe pro něho. Dále si buďte při kladení otázek vždy vědomi toho, že máte co činit s bytostmi, které jsou podřízeny jiným zákonům než my lidé na fyzické úrovni. Nezapomínejte také na to, že bytosti, jež před tím žily na naší zemi, jsou brzy dezorientovány, protože je naše fyzická sféra třídimenzionální tj. závislá na času a prostoru, což ve sféře čtvrté dimenze odpadá. Jen velmi vyspělé bytosti jsou schopny podat spolehlivou zprávu o čase, dění, budoucnosti atd.

Mág se proto bude ptát bytostí na jejich domov a pro své poučení bude spíše žádat sdělení a vysvětlivky o čtvrté dimenzi. Později, až žák bude mít duchovní smysly vyvinuty, nebude pasivní styk s neviditelnými bytostmi již potřebovat, protože to, co mu může bytost říci, si dokáže sám a spolehlivě zjistit. Pasivní styk má sloužit jen k tomu, abychom se přesvědčili o jiném světě, který bude každý obývat po odložení hmotného těla.

Tému NEKROMANCIE popisuje aj Josef Veselý:
Termín nekromancie (nekromancia), resp. nekromantie je odvozen z řeckých slov nekros = mrtvý, zemřelý a manteia = věštba, věštectví, což značí, že šlo původně o véštebnou metodu, která spočívala ve vyvolávání „duchů“ zemřelých osob za účelem předpovídání budoucnosti.

Vycházelo se přitom z předpokladu, že mrtví, jejichž existence není omezena hmotnou úrovní, mohou vidět budouci události. Jejich nezávislost na hmotě jim též umožňuje poznat a označit místa, kde jsou ukryté poklady. Také mohou poskytnout cenné informace o povaze duchů a démonů a dát magikovi rady pro komunikaci s nimi.

Někdy se výraz nekromancíe nesprávně používá i jako označení pro černou magii. Existuje záznam o tom, že „velkému sodomitovi a nekromantovi“ doktoru Faustovi byla v roce 1532 v Norimberku zamítnuta žádost o ochranný doprovod. Tyto nelichotivé etikety dlužno chápat ve smyslu „velký hříšník a čarodějník“.

M. Nakonečný definuje nekromancíi jako vyvolávání „astrálního těla zemřelé osoby, které má jen dočasné bytí či dokonce jen formu různých astrálních larev, vytvořených za života zemřelého.“

Stejně jako u ostatních magických operací, sleduje i nekromantický rituál dva hlavní cíle: posílit a podpořit magikovu vůli a imaginaci.

Historické podoby nekromancie

Nekromancie byla hojně praktikována ve starověku. Známý je případ zmiňovaný ve Starém zákoně, kdy endorská čarodějnice vyvolala Samuelova ducha, aby odpověděl na Saulovy otázky. Nekromancii provozovali i dávní Řekové, kteří při ní používali krvavé zvířecí oběti. Operace se prováděly v magickém kruhu a operatér musel být vyzbrojen magickým mečem.

Nejstarší zmínky o nekromantických operacích však pocházejí již ze starého Babylónu a Egypta. Hrdina Eposu o Gilgamešovi dává svému služebníku Enkiduovi, který se chystá „sestoupit do podsvětí“, následující rady:

Jestliže do podsvětí sestoupit chceš, vezmi si k srdci mou radu!
Šat čistý na sebe neber,
jinak jak na cizince budou na tebe křičet!
Olejem vonným z misky se nemaž,
jinak se shromáždí k tobě, jakmile ucítí jej!
Nevrážej do země oštěp,
jinak tě obklopí ti, kteří oštěpem raněni budou!
Netřímej hůl ve své ruce,
jinak se duchové mrtvých před tebou třásti budou!
Sandály neobouvej na své nohy
a netrop v podsvětí hluk!
Ženu svou, kterous miloval, nelíbej,
ženu svou, k níž jsi nenávist choval, nebij!
Syna svého, kteréhos miloval, nelíbej,
syna svého, k němž jsi nenávist choval, nebij!
Jinak by tě popadl podsvětní nářek.

Účelem těchto pokynů je posílit soustředěnost k činu, aby se operatér nedal ani láskou ani nenávistí odvést od svého předsevzetí. (Podobnými pokyny se musel řídit i Odysseus).

Enkidu však těchto rad neuposlechl a „podsvětí jej popadlo“. Gilgameš proto požádal boha Ea, aby přiměl boha podsvětí Nergala „otevřít česno zeme“ a na chvíli Enkidua propustit, aby mohl Gilgamešovi podat zprávu o „řádu podsvětním“:

Otec Ea však radu věděl.
K Nergalu, statečněmu hrdinovi, takto mluví:
„Nergale, statečný hrdina, slyš mne!
Mohl bys přece otevřít česno země,
aby duch Enkidua z podsvětí vystoupit mohl
a svému bratru o řádu podsvětním přinesl zvěst! “
Statečný hrdina Nergal poslechl Eu
a stěží otevřel v zemi česno,
když duch Enkidutiv, jak závan větru, z podsvětí vyšel.

Popis Enkiduova zjevení připomíná zjevení Samuelova ducha: „Vidím božský zjev, jak vystupuje ze země.“ O babylónské nekromancii se zmiňuje i Jamblichos.
Egyptské rituální postupy, které lze označit za nekromantické, mají jiný charakter, což souvisí s odlišným vztahem Egypťanů ke smrti, jak ukazují tyto dvě formule z textů pyramid:

Říkadlo pro probuzení a přivolání ducha zemřelého
„ Venisi! “ Venis otvírá oči!
„ Venisi! “ Venis se rozhlíží!
„ Venisi! “ Venis poslouchá!
„ Venisi! “ Venis je zde.
„ Venisi, zdvihni se na svůj levý bok a rozkazuj! Nenávidějící spánek, ležící v mdlobách, vstaň, Neditský! Připrav si svůj dobrý chléb z Peu, chop se svého žezla z Onu! “ – Hor to byl, jenž rozkázal učiniti toto pro svého otce.

Říkadlo pro vzkříšení ducha zesnulého
1. Klidny jsou vody záplavy, když zaplavily dnes průplavy pro Neferkarea, aby mu tím byla dána jeho záře, aby mu tím byla dána jeho síla.
2. Zdvihni se, Neferkare, vezmi si svůj mok, stáhni si dohromady své kosti, postav se na své nohy, buď zářícím duchem v čele zářících duchů!
3. Zdvihni se pro tento svůj chléb, nemající plísně, pro toto své pivo, nemající pěny!
4. Tvá duše je zde, tvé bohatství je zde, tvá moc je zde. Vydáváš símě ze svého pohlavního údu.
Ha, Neferkare, jsi zářící; září to tvoje, co je na zemi.

Primitivismus těchto formuli je jen zdánlivý. Balzamování těl zemřelých, které se v Egyptě provádělo, mělo za následek zachování astrálního těla, které bylo vázané k mumii, takže egyptští kněží mohli poměrně snadno navázat kontakt se zemřelým, kdykoli se jim zachtělo.

Pozdější nekromantické praktiky

V 18. stoleti prováděl nekromantické experimenty dvorní rada K. von Eckartshausen, který údajně zasvětil do tajů hermetismu básníka J. W. Goetha. Eckartshausen klade důraz na používání kuřidel a upozorňuje, že není vhodné volat ducha zavražděného nebo ducha osoby svedené a vůbec duchy osob, s nimiž byl zaklínač v nepřátelském vztahu.
Evokatér také nesmí být nemocen ani poraněn. Při svých pokusech učinil Eckartshausen následující pozorování:
Fantómy se zjevují v životní velikosti a jejich těla jsou bělavé barvy. Tváří se podobají zemřelým osobám, ale jejich obličeje jsou popelavě šedé. Když se k postavě blížíme, cítíme odpor, jako kdybychom šli proti silnému větru a tento odpor nás tlačí zpět. Když se zjevem mluvíme, tu se na mluvená slova zřetelně nepamatujeme, a když zjevení zmizí, máme pocit, jako bychom se probudili ze sna, provázený stavem jakéhosi omámení a křečí ve spodní části těla.*)

*)Patrně jde o následky mírné otravy Eckartshausenovým kuřidlem, k níž při operaci dochází.

Také je zvláštní, že znovu spatříme tentýž zjev, když se ocitneme ve tmě nebo když se díváme na temné předměty.

Většina okultistů se shoduje v tom, že nekromantické operace patří k nejnebezpečnějším a nejriskantnějším magickým úkonům, protože tyto rituály přitahují astrální larvy, které se pak rády přiživují na magikově životní síle. Při zdařilém nekromantickém díle lze prostor vně magického kruhu pokládat za „říši mrtvých“, takže vystoupí-li magik v průběhu operace ven, může to mít tragické následky. **)

**)O nebezpečnosti nekromantické praxe vypráví pražská pověst o rozsápaném „spiv ritistovi“ Ulrychovi. Tento muž, jenž na sklonku 19. století holdoval vyvolávání duchů zemřelých a černé magii, byl prý „rozsápán“ duchy, které se mu nepodařilo zvládnout. Ríká se, že straší v Celetné ulici a V přilehlých uličkách kolem jedné hodiny noční.Pražské pověsti o strašidlech jsou vůbec zajímavou a poučnou čet» bou, pokud na ně nahlížime z pozice hermetismu. Nejcennějším pramenem je stať ré vydání pražských pověstí, sebraných Popelkou Biliánovou a Karlem Chalupou (Z tajů pražských pověstí, Praha 1905).

Někteří hermetikové zavrhují tyto operace také s odůvodněním, že jsou v rozporu s řádem přírody a že ruší klid mrtvých. Tento názor zastával i velký francouzský hermetik 19. století E. Lévi, který však proslul mimo jiné právě tím, že provedl nekromantickou evokaci Apollonia z Tyany.

Jednu z nemnohých zmínek o moderní nekromantické praxi činí F. Kabelák ve svém Prvním dopise o kabale:
„Teprve v roce 1940 měl jsem ve vztahu k mystériím Krásy nekromantický úspěch v oratoří jednoho z mých tehdejších přátel, kterou jsem mu pomáhal zařídit v jeho vile nedaleko Prahy. Zařízení oratoře bylo zjednodušenou analogií Mojžíšova svatostánku a jeho hlavním materiálem měď. Jako kuřidla použil jsem Mojžíšovo teurgické kuřidlo smíchané s Eckartshausenovým nekromantickým kuřidlem v poměru 1 : 3. Ve složení Eckartshausenova kuřidla provedl jsem dvě změny, neboť překlady názvů ingrediencí obsahují dvě chyby. V ostatním použil jsem téhož rituálu jako Lévi při evokaci Apollonia. Objektem evokace byl Numenios z Apamey, představitel pythagorejství při jeho slučování s novoplatonismem. Racionálním cílem bylo získání představy o obsahu nadvědomí. .. Z úst přízraku Numeniova získal jsem podivuhodné jasný výklad pythagorejských čísel jako idejí a o jejich totožnosti s archetypy objektů, jsoucími myšlenkami božími, které vyplňují obsah nadvědomí. Po celkovém ukončení evokace byl jsem získaným poznáním tak proniknut, že jsem měl dojem, jako by jeho jas prozařoval nejen mne, ale i vše okolo mne. Během čtvrt hodiny po skončení začalo ve mně vznikat ještě něco jiného: druhé vědomí, jehož existence byla neodvislá od vědomí proniknutého získaným poznatkem. Druhé vědomí, jehož existenci jsem vnímal jako svoje vlastní, které pozorovalo obsah poznatku s ledovým chladem. Druhé vědomí, vyznačující se úžasnou rychlostí a bystrostí smyslů, však bez pocitu zodpovědnosti. Byl jsem zkušený evokatér; podvědomě jsem chápal jako někdo třetí, že nastal psychický stav, který jest totožný s opilostí na předstupni deliria. Opilost, která jest zvláštní střízlivostí, stav, ve kterém lze bez viditelných následků požít další velká kvanta narkotika, až nakonec nastanou hrůzné vize deliria. Ledový chlad, který jest vlastně nebezpečnou zuřivostí; nevzrušitelné vražedné vědomí, rafinovaně hledající oběť. Jako by to činil někdo třetí, přinutil jsem se s velikou námahou k tomu, abych se vykoupal a šel spát. Po spánku jsem byl tělesně vyčerpán jako po namáhavé tělesné práci a myšlenkově tupý. S velikou námahou zrekonstruoval jsem v paměti podrobnosti evokačního děje, abych si nakonec jasně uvědomil příčinu nepříjemného stavu: otrava nekromantickým kuřidlem. Potom jsem se zděsil dalšího poznatku: jas evokačního poznatku totiž zcela zmizel a poznatek sám byl zakryt neprostupnou mlhou! “

Kabelák dodává, že teprve po uplynutí deseti let si znovu uvědomil něco z podrobností tohoto poznatku, aniž by však dosáhl tehdejší plnosti evokačního jevu. Je známo, že magikovi mnoho nepomůže ani když si při operaci získané poznatky okamžitě po skončení rituálu písemně zaznamená: svým poznámkám druhý den stejně nerozumí. „Extatický zážitek prchá, nejsme-li schopni jej tlumočit.“ říká o tom správně Kabelák.

Nekromantické rituály stojí na hranici mezi evokacemi a invokacemi. Evokační postupy se vyznačují poměrně petrifikovanou strukturou, jakkoli ani zde není možnost tvůrčího přístupu principiálně vyloučena.

Struktura invokací je už podstatně variabilnější a nekromantické rituály mohou mít i zcela individuální charakter, mohou být, tak říkajíc, „ušité na míru“ volaného ducha nebo duchů.*)

*)Vím o případu, kdy jistý mladý magik z važných důvodů vyvolal podle nekromantického rituálu, který si sám sestavil, ducha své zesnulé babičky. Z opatrnosti použil trojúhelník zjevů, v němž se duch měl manifestovat. Operace byla úspěšná, nicméně došlo k poněkud komické situaci: fantóm se volně pohyboval po místnosti, pouze do trojúhelníku však nedokázal vstoupit.

Vhodná doba pro provádění nekromantických operací je v sobotu po západu Slunce až do nedělního východu Slunce. Podle Eriníta (v Honesta disciplina) preferovali gnostiční nekromanté 1. duben. Dr. Klingsor doporučuje operovat za novu nebo při zatmění Měsíce a přihlížet k postavení a tranzitům Saturnu a Luny.

Při nekromantických operacích mohou být magikovi nápomocné i některé démonické inteligence, např. Bazarachiel, který je vládcem astrálních těl (nikoliv duší) zemřelých. Stejnou kompetenci má i Jazariel, který je však těžko ovladatelný a rád si dělá z lidí legraci. Za nejedním médijním blábolem stojí právě šprýmař Jazariel.

Zajímavou a málo známou věcí je, že vize při nekromantických operacích bývají oproti vizím při démonomagických evokacích, které se obvykle vyznačují mimořádnou plastičností a věrohodnosti, často (ne vždy) podivně ploché a jakoby dvojrozměrné, ba mnohdy jen černobílé. Snad i toto je důvodem, proč fotografie duchů, pořízené na spiritistických seancích, působí většinou nevěrohodně. Jsem dalek toho, abych tvrdil, že všechny fotografie předkládané spiritisty jsou pravé, na druhé straně ale není třeba hned usuzovat na podvrh, vypadá-li duch na snímku jako vystřižený z papíru.

Kniha obsahuje ďalšie veľmi zaujímavé texty, ako napríklad nekromantický rituál od Léviho alebo veľmi pôsobivú a pre nekompetentných nebezpečnú Invokáciu Keltov.

Toto všetko a ešte oveľa viac sa dozvieš v knihe MAGIE autora Josefa VESELÉHO.

Súvisiace články 
Návšteva živlových bytosti mentálnym cestovaním 
Cvičenia na ovládnutie živlov 
Mágia zrkadiel 
Koncentračné cvičenia

Doplnil a upravil:

Peter & Spol