Liečenie
Šaman vypil obsah pohára a teraz tíško spieval.
Postupne sa v tme objavovali jemné línie a tvary a všade naokolo znela hudba duchov–pomocníkov… silný nápoj ich nasýtil.
Spočiatku sa anakonda ovinula okolo jeho hlavy a zmenila na zlatú korunu.
Potom sa mu nad rameno zavesil ohromný motýľ a spieval svojimi krídlami.
Vo vzduchu nad ním jasali hady, pavúky, vtáci a netopiere… na rukách sa mu vytvorilo množstvo očí.
Objavili sa jeho duchovia–spojenci, aby prehľadali tmu, či sa v nej náhodou nenachádzajú nepriatelia.
Vzduch sa vzápätí naplnil zvukom prúdiacej vody.
A keď sa započúval do jej revu, vedel, že ovláda silu Tsyngu – prvopočiatočného šamana.
Teraz už mohol Vidieť.
Harner, Michael, The Way of the Shaman, 1980
Je veľa druhov liečení. Okrem prístupu všeobecne známej materiálnej alopatickej medicíny, ktorá lieči chemickými liekmi potláčajúcimi príznaky, ale nerieši príčinu, poznáme aj rôzne iné – alternatívne spôsoby liečenia. Ich spoločným menovateľom je filozofia, že telesné orgány a vôbec celé telo je súčasťou väčšieho celku, kde sú zahrnuté aj mentálno-emocionálne štruktúry, ktorým v ezoterickom zmysle zvykneme hovorievať duša a duch. Ide teda o psychosomatický koncept prístupu k pacientovi. Alopatická medicína sa však týmto nezaoberá. Nevidí telo ako jednotný fungujúci celok, ale delí ho na jednotlivé časti, ktoré spadajú do kompetencií rôznych špecialistov, ako napríklad internistov, chirurgov, ortopédov, zubárov, očných a krčných lekárov a podobne.
Celostná lekárka MUDr. Zlatica Madzinová
Pri liečbe je dôležité pochopiť, čo má byť pri chorobe liečené. Choroba nie je niečo lokálne, je to narušenie celej bytosti. Ľudské telo je zložitý systém, ktorý funguje na veľmi jednoduchých princípoch. Je zaujímavé sledovať jednotlivé prepojenia orgánov, ich prejavy a snažiť sa ich pochopiť. Vlastne snažiť sa cez telo chápať to, čo nám chce povedať. Do tajov prepojenia nášho organizmu nás čiastočne zavádza aj tisíce rokov overená čínska medicína, akupunktúra, ajurvéda…
Tak ako chápeme ľudské telo a vidíme jeho vonkajšie prejavy, ako napríklad vyrážka, teplota, bolesť, búšenie srdca.., snažíme sa mu čo najskôr pomôcť alebo zmeniť tieto prejavy, ktoré klient môže vnímať ako nepríjemné. (…) Alopatická medicína aplikuje v rámci liečebného postupu najčastejšie umelo vyrobené látky, ktoré vedia zasiahnuť do fungovania organizmu a daný prejav organizmu zmeniť – napríklad potlačiť bolesť, vyrážku, zvýšenú telesnú teplotu….
Organizmus na túto alopatickú látku môže reagovať viacerými spôsobmi:
a) daný prejav sa viac neobjaví, organizmus ho „spracuje“ /napríklad zníži sa telesná
teplota/. Toto vidíme často u krátkotrvajúcich akútnych ochorení.
b) po vyčerpaní účinku lieku nanovo sa objaví bolesť, telesná teplota, vysoký tlak…
c) daný prejav sa viac neobjaví, ale vznikne úplne iný prejav – spravidla na hlbšej
úrovni /napríklad po potlačení kožného ekzému vzniknú problémy s dýchaním – astma/.
U dlhotrvajúcich ochorení, ako je napr. vysoký tlak, skleróza multiplex, psychiatrické ochorenia, reumatoidné ochorenia /kde príčinu alopatická medicína nepozná/, si všímame, že alopatické lieky majú spôsobilosť zmeniť stav ochorenia len na určitý čas /t.j. zmeniť jeho prejavy/, no po čase opäť dochádza k relapsu a ochorenie sa prejaví v plnej sile. Vtedy sa zvyšujú dávky alopatických liekov, respektíve do liečby pridávame ďalšie alopatiká. Tento začarovaný kruh čiastočnej úľavy pacientovi aj tak väčšinou končí stále výraznejšími poškodeniami jeho organizmu.
Alternatívne spôsoby liečenia majú však taktiež svoje vlastné zákonitostí. Vychádzajú z komplexných princípov fungovania Vesmíru, hlavne v animistickom kontexte, ktorý hlása, že všetky veci, aj tie zdanlivo neživé, majú svoju vlastnú životnú silu a vedomie.
Alternatívne techniky liečenia sú teda založené na komunikácií s vyššími silami, čo niekedy býva kameňom úrazu u tých, ktorí sa z čista-jasna po nejakom kurze stali liečiteľmi. Myslia si, že titul či iné uznanie ľudskej autority je pre nich podstatné. Na samotných kurzoch či rôznych druhoch školení nie je samozrejme nič zlého, ale len lektori ti liečiteľské schopnosti nezabezpečia. Ak nemáme skutočný kontakt s inteligenciami Vyššej moci, tak liečime poväčšine mechanicky a spôsobujeme nanajvýš tak dočasne pôsobiaci placebo efekt, ktorý však, musím priznať, niekedy skutočne zafunguje, no len na neho by som sa nespoliehal. 
Liečiteľka Jane Katra v knihe Zázraky Mysli píše
Chodila som do kurzov polaritnej terapie a reiki, čo sú metódy energetického liečenia. Ale kedykoľvek som sa pokúsila riadiť sa určitým systémom procedúr a technik, rušilo ma moje analytické myslenie a vedomie vlastného ja. Namiesto toho, aby som sa sústredila na pomáhanie, strachovala som sa, či to robím dobre. „Takže… táto ruka teraz príde sem? A kde mám mať druhú ruku, keď stojím na tejto strane?… Musím sa opäť pozrieť do knižky.“ Napadlo ma, že než sa môj „dar“ alebo nutkanie objavilo, nikdy som liečenie nijak neštudovala. Uvedomila som si, že to, čo som robila predtým – bez akéhokoľvek štúdia – bolo omnoho efektívnejšie než čokoľvek, čomu som sa snažila naučiť. Bolo pre mňa ťažké sa zasa raz rozlúčiť s logickým systémom a s presnými technikami, pretože som si veľmi želala, aby mi niekto mohol poradiť, ako sa vlastne lieči. Napokon som sa opäť začala spoliehať na svoje vlastné pocity a nechala sa viesť intuíciou.
Okultista František Bardon v diele Brána k opravdovému zasvěcení píše
Je mnoho duchovních společností, které pod slovem magie rozumí jen pouhé kouzelnictví a zapřisáhnutí se temným mocnostem. Nelze se proto divit, když jednotlivcům již pouhé slovo magie nahání hrůzu. Také kejklíři, jevištní kouzelníci, šarlatáni a jak se tito lidé ještě jinak nazývají, zneužívají většinou pravého pojmu magie, což rovněž nemálo přispívá k tomu, aby bylo na magickou vědu pohlíženo s určitým opovržením.
Človek môže duchovno-magické zručnosti získať, pokiaľ sa s nimi už nenarodil, najčastejšie iniciáciou, známou napríklad u pôvodných šamanov, ktorá je buď spontánna – vychádzajúca z povolania duchov – alebo na základe vlastného rozhodnutia. Sú prípady, kedy jednoducho ťažké životné situácie či náhle nehody umožnili jednotlivcom prístup k okultným zručnostiam a sú Vyššou mocou povolaní do služieb. Pritom sa takmer vždy jedná o aktivitu duše, ktorá si týmto spôsobom plní svoje inkarnáčne poslanie.
Adepti, ktorí sa z vlastnej vôle rozhodli ísť duchovno-magickou cestou, musia počítať s náročným a dlhým výcvikom. U šamanov v pôvodných kultúrach to trvá zhruba 8 až 10 rokov. Stať sa preto šamanom, mágom, čarodejníkom, či duchovným liečiteľom nie je vôbec jednoduché, ale napokon – po radikálnej osobnej transformácii s božskou trpezlivosťou – ide určite o splniteľné želanie.
Léčení nemocných pomocí elektromagnetického fluida
František Bardon píše, že léčení nemocných pomocí elektromagnetického fluida Je překrásnou a svatou povinností pomáhat svými silami trpícím. Mág dokáže konat v léčení nemocí po způsobu mnoha svatých hotové zázraky. Žádný lékař, magnetizér a léčící médium nedokáže vyvolat a využít dynamické síly podle prazákonů tak dokonale, jako právě mág. Předpoklad toho je, že mág musí dobře znát okultní anatomii těla se zřetelem na živly a jejich pozitivní i negativní činnost, jinak by nebylo možné ohnisko nemoci zdárně ovlivňovat.
Pomocí akášického principu se svým jasnovidným zrakem může mág ihned rozeznat každou příčinu onemocnění a započít s ovlivněním (tedy s léčením) přímo u kořene, tedy u původní příčiny nemoci. Tkví-li příčina v mentální úrovni, musí mág působit především na ducha nemocného, aby napravil harmonii. Jak jsem již vícekrát podotkl, může mentální sféra působit pouze na mentální úroveň, astrální sféra na astrální úroveň a hmotná sféra výhradně jen na hrubohmotnou úroveň. Toho si musí být mág stále vědom. Transmutace z jedné úrovně na druhou se může dít jen pomocí příslušné matrice neboli spojovací pásky silou, která je mnohem subtilnější. Myšlenka sama absolutně nemůže vyvolat fyzickou sílu tj. odstranit tělesnou bolest.
Za to ale myšlenka koncentrovaná, naplněná vírou a přesvědčením vyvolá v pacientově mentální sféře silné vibrace, které projdou mentální matricí a vniknou do astrálního těla. Dále než do pacientovy duše takový vliv nevnikne. Tento zásah pacienta sice povzbudí k tomu, aby se v duchu obíral léčivým procesem, čímž vznikne vibrace pro léčení žádoucí, ale to je vše. Určité mentálně-astrální zmírnění choroby se tím sice docílí, z pacientovy vnitřní mentální sféry se urychlí léčivý postup, ale pro zmenšení bolestí hmotného těla tento vliv nepostačuje, zvláště tehdy ne, když je pacient chorobou tak vyčerpán, že si tělo látky a fluida, jichž je k léčení třeba, aicky již neobnovuje. Úspěch by byl tedy jen zcela nepatrný a léčení jen subjektivní.
Do této kategorie léčebných metod patří sugesce, hypnóza, autosugesce, modlitba o zdraví atd. Mág sice tyto metody nezavrhuje, ale také na ně nespoléhá a považuje je jen za druhořadé pomocné prostředky. Tak vysokou hodnotu, jaká je těmto metodám v různých četných knihách připisována, pro něho nemají.
Mnohem účinněji pracuje opravdový magnetizér, jenž okultním tréninkem a vhodnou životosprávou disponuje přebytkem životního magnetizmu. Takový magnetizér nepotřebuje ani víru pacientovu ani sugesci, hypnózu nebo svatozář. Přebytkem své životní síly naplní, v případě potřeby i proti pacientově vůli, astrální tělo a dosáhne tím rychlejšího uzdravení, protože jeho magnetizmus má silnější napětí a může tímto způsobem posílit astrální matrici nemocného.
Magnetopat může plným zdarem léčit i dítě, které si ještě neumí udělat správnou představu a které ještě nedokáže být svým podvědomím v léčení nápomocno. Jinak je tomu u mága, který by mohl denně léčit celé stovky nemocných, aniž by jeho vitalita utrpěla nejmenší újmu, kdyby mu to ovšem jednak dovolil čas a za druhé, kdyby se na léčebnou praxi zaměřil. Mág se řídí univerzálními zákony a uplatňuje jeho vliv přímo v onemocnělé části, aniž by musel procházet astrálním tělem a jeho matricí. Mágův zásah je tudíž mnohem vydatnější a účinnější všech ostatních zázračných léčitelů. Uzdravení může podle okolností nastat tak rychle, že to školní medicína bude považovat za zázrak.
Opravdovému mágovi zde nehodlám předepisovat všeobecná pravidla léčení nemocných. Ježto je znalý zákonů, jistě si již sestavil svou vlastní pracovní metodu. Postačí mu tedy jen několik náznaků.
Mág pracuje vůlí a imaginací všude tam, kde u jeho pacientů jde o slabost nebo poruchu ducha a je proto třeba narušenou harmonii opět napravit. Při tom si mág musí býti vědom činnosti svého ducha, že totiž ovlivnění neprovádí ani jeho astrál, ani fyzické tělo, nýbrž že zde pracuje výhradně jeho duch. Proto zasluhuje jeho duch veškerou pozornost. Na tělo a na duši musí úplně zapomenout, aby účinek ducha k duchu byl dostatečně intenzivní. Jeli pacient v agonii nebo v bezvědomí, může ho mág probudit opět k vědomí. Jestliže je třeba hledat příčinu onemocnění v astrálním těle, pracuje mág s nahromaděnou životní silou, kterou impregnuje přáním úplného uzdravení. Nakupenou životní sílu povede mág přímo z univerza do astrálního těla pacientova, aniž by ji dříve nechal projít svým vlastním tělem. Tím zabrání mág jakémukoliv oslabení vlastní vitality a zároveň tomu, aby se ód smísil s nemocným ódem pacientovým. Jsou-li příčiny onemocnění fyzické povahy a je-li v těle zasažen některý orgán, vezme mág na pomoc živly, elektrické a magnetické fluidum. Při silné konstituci pacienta pracuje mág pouze se živly, které působí na nemoc blahodárně např. proti vysoké teplotě bude bojovat se živlem vody. Zavedený živel si sám vytvoří potřebné fluidum (elektrické nebo magnetické) a mág doporučí pacientovi dodržovat životosprávu živlům odpovídající, dále dietu, dýchací gymnastiku, léčebné bylinky, koupele apod.
Jestliže je ale tělo nemocného již velmi zeslabeno tedy málo odolné, takže není schopno chybějící živel přijmout, následkem čehož se potřebné fluidum nemůže samočinně vytvářet, nezbývá mágovi než onemocnělý orgán chybějícím fluidem sám naplnit. Při tom musí ovšem mít na zřeteli okultní anatomii polarizace. Orgán, který zastává funkci magnetického fluida, nesmí nabíjet fluidem elektrickým, nechce-li pacientovi přitížit. U orgánů, v nichž působí obě fluida, zavede tyto postupně. Ovlivňuje-li např. fluidálně hlavu, naplní její přední část tj. čelo, levou stranu a vnitřek (velký mozek) elektrickým fluidem a pravou stranu hlavy a její zadní část (malý mozek) fluidem magnetickým.
Vkládá-li při léčení mág na nemocného ruce, což je arci dobrou pomůckou, ale není ji nevyhnutelně třeba, musí i vkládání rukou být fluidálně správné. V našem případě týkající se hlavy bude čelo a levou stranu ovlivňovat pravou, tedy elektrickou a zadní část hlavy a pravou stranu levou, tj. magnetickou rukou.
V léčebné praxi obzvláště dobře vycvičený a zběhlý mág nevkládá ani ruce, ani neprovádí tahy, nýbrž koná vše, dík své školené obrazotvornosti, imaginativně. Pomocí imaginace musí umět zavést magnetické nebo elektrické fluidum i do nejmenších orgánů, takže např. do nitra oka zavede magnetická a do okrajů bulvy elektrické fluidum. Tímto způsobem dokáže nejen vyléčit mnoho očních chorob a posílit zrak, ale co víc, udělá slepé opět vidoucími, ovšem za předpokladu, že se v tom kterém případě nejedná o organickou vadu.
Neutrální části těla bude mág léčit tím způsobem, že je naplní buď živlem odpovídajícím dotyčné oblasti těla nebo nahromaděnou životní silou. Nevezme-li eventuálně na neutrální části vůbec zřetel, nedopustí se tím velké chyby, protože fluidické záření ovlivňuje nepřímo i neutrální organická střediska.
Tam, kde nejde jen o poruchu jediného orgánu, nýbrž kde je zasaženo celé tělo např. u nervových chorob, špatné krve a apod. zavede mág elektrické fluidum do celé pravé strany pacientovy a magnetické fluidum do celé levé strany.
U pacienta, jehož tělesná konstituce není pro příjem způsobilá, zavede mág kromě léčivých fluid postupně ještě živly, jednotlivým oblastem odpovídající. Od nadměrného dynamického nakupení živlů mág ovšem upustí, protože by tím vyvolané veliké napětí pacient nesnesl.
Nejúčinnější magické léčení spočívá v tom, že mág ovlivňuje u nemocného podle potřeby postupně ducha, duši a tělo. Způsob tohoto léčení je mágovi na základě uvedených příkladů již dostatečně znám a není tudíž třeba zvláštních připomínek.
Na eventuální otázku, zdali je opravdový a vysoce vyvinutý mág schopen vyléčit úplně každou, i zdánlivě nevyléčitelnou chorobu je možno odpovědět kladně za předpokladu, že tělu nechybí žádný orgán. Mág tedy opravdu může vyléčit každou i tu nejtěžší chorobu.
V knize Osudu (akáše) bude však mág číst, kam až smí se svým zásahem jít, neboť některé choroby jsou podmíněny karmou. To znamená, že pacientovi bylo osudem uloženo, aby svojí chorobou to nebo ono z nynějšího života nebo z některého minulého vtělení vyrovnal. Jestliže je ale mág povolán k tomu, aby se stal prostředkem k Věci a chorobu buď zmírnil anebo úplně vyléčil, což pravý mág v akáše také vidí, může na základě těchto návodů a s ohledem na univerzální zákony působit přímo zázračně.
Nejvyšší zasvěcenci, kteří kdy kráčeli po naší zeměkouli a kteří dokázali udivit svět nevídanými zázraky v léčení nemocných, kříšením mrtvých apod., mohli tak činit jen se zřetelem na univerzální zákony, jejich síly a fluida. Nebylo přitom důležité, zdali schopnost realizace jejich víry hrála vědomě či bezděčně úlohu nebo zda šlo o vyřknutí živého slova (kabalu). Na mágově vyspělosti záleží, nakolik dokáže jeho realizační schopnost provést zázračné vyléčení.
Pokračovanie v článku Niečo o liečení
Súvisiace články
Princípy Duchovna & Mágie
