Láska & Sex
„Sex nie je problém, celibát áno.“
„Sex je najzanedbávanejšou súčasťou nášho života. Je veľká chyba, že čin, od ktorého závisí stvorenie nového života, od ktorého závisí vznik dieťaťa, od ktorého závisí príchod novej duše na tento svet, je najviac zanedbávaný.“
Osho
ÚVOD: O sexe sa toho už popísalo dosť, a to aj v súvislosti s duchovnom a okultnou mágiou. Áno, sex, respektíve jeho energia, je hnacou silou dynamiky Vesmíru, teda ako makrokozmu tak aj nás ako mikrokozmu. A následky spravovania tejto energie sa potom zrkadlia v psychosomatickom systéme a v situáciách, ktoré zažívame.
Na sex v spojitosti s duchovnom existujú rôzne názory, a v ich rámci bohužiaľ aj dosť nezmyslov. Tie pochádzajú z fosílnych skládok v našej psyché, ktoré potom nahnívaním produkujú pachy v podobe sociálno-etických noriem, majúce uplatnenie leda v ére dinosaurov.
V tejto súvislosti tam niekde v Nebi určite dostáva riadne elektrické šoky aj samotný Ježiš, jeho matka Panna Mária ako aj jeho družka Magdaléna. A šoky dostávame aj my, keď nás umravňujú tu žijúci „zástupcovia Boha“ na Zemi, ktorí s „platným cestovným lístkom“ do kolónie „nanebovzatých osvietencov“ nás, ktorí si chceme len dobre (korektne) zasexovať, idú s výkrikmi „fuj! Hanbi sa, ty plemeno diablovo, ktoré túži po smilstvách pekelných!“ ukrižovať a upáliť…
Nuž, a pokiaľ je týmito premisami masírovaný jedinec už od samotnej kolísky, nečudujme sa, že nám tu vyrastajú psychopati!
Potom, na druhej strane barikády, zase stoja tí, ktorí svoj neukojiteľný sexappeal ukojujú nahováraním svojho partnera na prevádzanie tantry alebo sexuálnej mágie, pričom im samozrejme nejde o nič iného, než len o bežné sexuálne pôžitky a nakŕmenie svojich astrálnych lariev. Preto títo jedinci disponujú duchovnými kvalitami na ich úrovni.
Sex ako taký je určujúci aj vo vzťahoch, a skôr ako o duchovnú záležitosť tu v mnohých prípadoch ide o prasprostú manipuláciu s partnerom, čomu sa s obľubou hovorí „láska“. Mnohí jedinci sú na svojich partneroch závislí, a všetko, čo „zlé“ sa im prihodí, zvyknú zvaľovať na toho druhého!
Títo závisláci nedokážu bez svojho partnera urobiť ani krok, a tobôž žiť len sami so sebou – objaviť nádhery svojej psyché a tam introspekciou objaviť Grál, ktorý by transformoval portfólio partnerstva do úplne inej duchovnej kategórie – vrátane sexu, samozrejme. Týmto by sa boli oslobodili aj spod vplyvu astrálnych lariev, ktoré v psychosomatickom kontexte podnecujú závisláka k neustálej žiadostivosti po pozornostiach, dotykoch a iných nežnostiach, ako aj po istotách v materiálnej oblasti.
Často ide o vynahradenie si toho, čoho sa mu nedostávalo v detstve, a tak vidí svojho partnera v roliach buď „mamičky“ alebo „otecka“, s ktorým si môže dokonca aj dobre – láskyplne a duchovne – zasexovať. A pokiaľ závislákovi partner náhodou nevyhovie, zasype ho takými útokmi, ktoré by mu závidela aj samotná Al-kájda, s dôvetkom, že „tvoja duchovná úroveň je ale na dobre mizernej úrovni!“. A pestrosť týchto vzťahových symptómov – zmaterializovaných patologických následkov príčin minulých – je omnoho, omnoho širšia.
Ako už bolo spomenuté, stáva sa tak preto, lebo v drvivej prevahe prípadov ide o emocionálne dorovnanie z dôb detstva, kedy sa im neoprávnene dostávalo „krivdy“ a málo skutočnej lásky. Tieto duševné defekty potom prenášajú do partnerstiev, a pokiaľ v spolužití nenájdu tie kvality, ktoré kedysi očakávali od svojich rodičov, tento nedostatok sa zvykne vyvŕbiť do nefungujúcich vzťahov, za ktorými stoja aj iné príčiny.
Sex a to, čo za ním stojí, je extrémne mocná záležitosť, a pokiaľ túto silu dokážeme skrotiť tak, aby sme neslúžili my jej ale ona nám, vyhrali sme v mnoho ohľadoch, a to ako na úrovni duchovnej a duševnej, tak materiálnej. Názory na sex sú, opakujem, veľmi rôznorodé, o čom svedčia aj články nižšie.
Hľadanie emočného naplnenia prostredníctvom uctievania rôznych osobností alebo ich citátov, svedčí o duchovnej prázdnote a duševnej závislosti na obsahoch externých zdrojov. Človek, ktorý nepovažuje za autoritu sám seba ale niekoho iného, by asi sám so sebou, bez partnera, sotva dlhšie vyžil. Ako by aj mohol, keď si podobne ako rybička vo vode neuvedomuje sám seba, a svoje vlastné bytie, svoju osobnosť, má a lá cukor rozpustenú vo „vodách“ tých druhých. A čo potom také spolunažívanie s partnerom? Nuž, kto nedokáže vyžiť sám so sebou, s partnerom sa mu to, v tom duchovnejšom zmysle, asi sotva podarí…
Je teda len na tebe, ako svoju sexualitu zužitkuješ, a nehanbí sa za svoj (terajší) status, postoj, pretože vpred sa pohneš len vtedy, ak sa prijmeš takým, akým momentálne si, a to využiješ ako odrazový mostík k svojmu duchovnému a fyzickému progresu. Nezabudni však, že za tým bude stáť tvrdá práca na sebe samom. Inak by si i naďalej ostal úbožiačikom, ktorého ten „zlý svet bije a bije, a za všetko, čo je zlé, môže len on, tí iní a Boh“. Ako hovoria severoamerickí indiáni, ostal by si i naďalej „duševným mrzáčikom“… Artemius
Nadväzujúce články
Astrálny sex v článku Astrálne & Mentálne cestovanie
Eros – tieň (tieň lásky) v článku Astrálne larvy
Nevěra a láska
Jak se vyrovnat s rozchodem
Hvězdný sex
Vzťahy
Spoznaj sám seba
O prechodovom rituály
Rukopis Magdaleny I a II
Láska, Svoboda, Samota
Každý meditující zjistil, že se sex rozplývá do něčeho nesmírně odlišného – z biologické potřeby do něčeho duchovního. Nevytváří otroctví a chtivost, ale otvírá dveře ke svobodě. Všechny vzájemné vazby zmizí a člověk se cítí ve své samotě naprosto spokojený, je to uspokojení, jež si člověk nedokázal představit ani ve snu.
Prostřednictvím potlačování sexu můžete energii zneužít, ale nemůžete ji přeměnit. Přeměna přijde, protože se ztišujete, protože je vaše srdce harmoničtější a protože je vaše mysl stále klidnější. Protože jste se začali přibližovat stále více ke své podstatě, k samotnému svému středu, transformace, již jste neprovedli, se uskutečnila sama o sobě. Energie, kterou jste znali jako sexuální, se stává samotnou vaší spiritualitou. Je to stejná energie, pouze se změnil její směr. Nesměřuje dolů, ale pohybuje se nahoru. Co se stalo vám, přihodí se bez výjimky každému hledači. Proto tento problém bude dříve či později problémem každého.
Nezapomínejte, že když se budete duchovně rozvíjet, vaše sexualita zmizí. Objeví se nový druh lásky – čistota a hluboká nevinnost bez jakékoli chtivosti a žárlivosti. Tato láska bude zahrnovat všechen soucit světa, abyste si jeden druhému pomohli ve vnitřním růstu.
Na světě žije tolik mnichů – pozorujte je. Nevidíte u nich pocit radosti, nevypadají živěji než vy, ve skutečnosti vypadají ochromeně a paralyzovaně. Samozřejmě se ovládají, ale ne hluboko uvnitř. Ovládají se, ale neovládají svoje vědomí. Neuvědomují si ještě sebe sama, nejsou ještě svobodní, nejsou ještě jednotlivci. Jakoby již leželi ve svých hrobech, pouze čekají, až umřou. Jejich život je zasmušilý, jednotvárný a nešťastný – je to druh zoufalství.
Kdykoli se něco vyvíjí špatně, objeví se ve vašem životě znamení. Sklíčenost a deprese jsou znameními stejně jako radost a oslavování. Jestliže směřujete k odpoutávání se, objeví se více písní, budete více tančit a budete více milovat.
Nezapomínejte, že láska není připoutání. Láska nezná žádné připoutání a to, co zná připoutání, není láska. Je to vlastnictví, nadvláda, lpění, strach a chamtivost – může to být tisíc a jedna věc, ale není to láska. Za lásku jsou vydávány jiné věci, za označením láska se skrývají jiné věci, které však nelze nalézt v nádobě, na níž je přilepena nálepka LÁSKA. Uvnitř naleznete mnoho věcí, ale láska tam vůbec není. Dávejte pozor. Jestliže jste připoutáni k osobě, milujete? Nebo se bojíte své samoty, a proto se toho člověka tak držíte? Protože nedokážete být sami, využíváte tuto osobu, abyste nebyli sami. Bojíte se. Jestliže se tato osoba přemístí někam jinam nebo se zamilujete do někoho jiného, potom tuto osobu zabijete a řeknete: „Byl jsem k ní tak připoutaný.“ Nebo můžete zabít sebe a řeknete: „Tak jsem na tom člověku lpěl, že jsem bez něho nedokázal žít.“
Je to čiré bláznovství. Není to láska, je to něco jiného. Bojíte se své samoty, nejste schopni být sami se sebou a potřebujete někoho, aby vás rozptýlil. Chcete druhého člověka vlastnit, chcete druhého člověka využívat jako prostředek pro své vlastní cíle. Využívat druhého člověka jako prostředek je násilí.
Duše může růst pouze tehdy, když jste svobodní, a láska svobodu poskytuje. Když dáte svobodu, jste svobodní – to je odpoutání. Jestliže vnutíte otroctví druhému člověku, v tutéž dobu uvězníte sebe. Jestliže spoutáte druhého, druhý spoutá vás, jestliže omezíte druhého, druhý omezí vás, jestliže se snažíte vlastnit druhého, druhý bude vlastnit vás. Takto dvojice po celý svůj život stále bojují o dominantní postavení. Muž má svůj vlastní způsob, žena má svůj vlastní způsob, oba bojují. Je to nepřetržité trápení a bojování. Muž se domnívá, že nějakým způsobem ovládá ženu, a žena se domnívá, že nějakým způsobem ovládá muže. Ovládání není láska. Nikdy nejednejte s jakýmkoli člověkem jako s prostředkem. S každým jednejte jako se sebou – pak nebudete na nikom lpět a nebudete k nikomu připoutaní. Milujte, ale vaše láska dává svobodu, a když dáváte svobodu druhému, jste svobodný. Vaše duše roste pouze tehdy, když jste svobodní. Budete se cítit velmi šťastní.
Jestliže se cítíte šťastní, rozvíjíte se, jste soustředěnější, zakotvenější a plnější života než předtím, pak do toho jděte bez rozmýšlení. Pak zde není žádný strach. Dovolte štěstí, aby bylo měřítkem, kritériem – nic jiného nemůže být kritériem. V okamžiku, kdy jste se narodili, byl vám uvnitř umístěn přesný ukazatel. V životě můžete vždy poznat, co se děje, můžete vždy cítit, zda jste šťastní nebo nešťastní. Nikdo se neptá jak poznat, zda jste šťastný nebo nešťastný. Nikdo se na to nikdy neptal. Když jste nešťastný, poznáte to, když jste šťastný, poznáte to. Pak to má skutečnou hodnotu. Poznáte to, narodili jste se s tím, že to poznáte a tak dovolte tomuto vnitřnímu ukazateli, aby byl používán, a on o vašem životě nikdy nebude lhát.
Úryvky z Oshovej knihy: Láska, Svoboda, Samota
Zdroj
Pokud není totiž váš sexuální život pod starostlivým dohledem sexuálního kouče, který např. vaší partnerce trpělivě vysvětlí vaginálního mapování, neboli, jak říkají bratři Moraváci: „tož zmastil ju pi..u„, jste v podstatě odpadlíkem. Jste heretikem. Tedy kacířem.
Taktéž mají ve vztazích přednost partneři, kteří za sebou mají nejmenší 10 let jógy, a nespočet tantrických zážitků. Nedávno mi jeden „přízemní“ chlapík říká: ty, co je to ta tatra? To je, jak se šeci výlezů na sebe a osahávají sá? Tož ta moja mně na to zvala, ale co to do piče vlastně, je? A dlouho nemohl pochopit, proč se svíjím na zemi v poloze stočené kobry, a škytám smíchy.
A teď dost srandy. Teď chci jako ta kobra vztyčit tělo, plivnout jed a uštknout. Tedy infikovat vaši mysl.
Celá jedna generace, dnešních 30 – 40 je uhranutá sexem. Ročníky 77 – 87 byly silné a taky silně traumatizované. Byla to totiž první generace, jejíž morálka, šla do kytek. Je totiž zcela infantilní. Nedospělá. Neměla žádné přechodové rituály. Se sexem začala už kolem 13 – 14 let, aniž většina z nich tušila, do čeho se vlastně namočila jejich vagína či penis. Energie uvolněná tímto jejich jednáním nebyla nikdy jejich tělem zcela transformována do energie sloužícím mu k užitku. Tak, jak to děláte při skutečném sexu. Nevedla nikdy k jejich rozvoji. Ale zpřetrhala doslova veškeré neuronové spoje v jejich, které by jinak člověka varovaly, ať nic, ani sex nepřehání.
Děti zastydlých rodičů, co nemohly dlouhá léta nic, najednou mohli všechno. Neměli omezeni. Chtěli se sdílet se všemi a se vším, co bylo možným objektem sexuálního zájmu. Když se jich zeptáte na počet partnerů, tak přiznají 2-3, pak si vzpomenou jen na dalších 10-25, s nimiž, ale v podstatě spali omylem jen jednou. Kdo by to taky věděl, když byl zkouřenej a sjetej pod obraz.
Kolik má kdo partnerů je jeho věc, ale je kouzelné mrknout se na to, co z toho vzniklo. Mnoho z těchto sexuálních sasanek se nám posléze transformovalo do jakési podivné askeze. A to esoterních Román tyček.
Jelikož tato generace prožila plodná léta pro vývoj vztahů šukaním pro nic za nic a pokud jdete-li spát k sousedům na trojku, se pak strašně divila, že je druhý den doma nikdo nečeká, musela zákonitě dojít k nějakému rozhřešení. Sorry jako. Vystřízlivění jim právě probíhá. Doslova totiž promrdali čas určený k možnému založení vlastní rodiny a pevného partnerského svazku. Jejich vztahy jsou deprese, deziluze a samota. Protože se k ničemu nikdy neupnuli, nezavázali, neměli k ničemu vztah. Stali se vlastními ničemy, ničíc spektrem deziluzí celou kulturu své doby.
Roztrhané buňky v těle, promachrované zpěvem stoupající kundaliny, kterou se rozhodli probudit ze sna, jsou nyní jejich realitou. Nejsou si schopni vztah založit, natož pak i udržet, obviňující ze všeho ty druhé, snaží se nyní nastolit, z počátku článku, popsaný extrém. Jsou svatí. Píší tuny mravokárných pouček, stěžují si na to, že je nikdo nechápe, je jediné osvícené, takže snadno dostanete dojem, že jejich sexuální partner by musel být nejméně Ježíš nebo Mohamed či Buddha. A proč?
Inu, když děláte něco bez srdce a bez hlavy, s použitím mnoha urychlovačů omamné extáze na které se rychle stáváte závislými, tak výsledky jsou po proběhlé noci zase někde s někým jiným, hlava v dlaních a nechuť se na sebe i dívat v zrcadle. A jelikož, svou sexualitu nemohli považovat za špatnou, projektovali ji. Do nevědomí. Zbavujíce se své viny za rozhodnutí, kterých mohli a mohou jen litovat. Dovedla je až k brutálně fanatickému posednuti esoterickou romantikou.
Stalo se to jednoduše – prostou projekcí a potlačováním. Projekci ovšem musí předcházet skutek – chtěl/al jsem si zasexovat – jinak by nebylo, co projektovat. Neboli: nesnesl-li jejich skutek světlo vědomí, muselo být vědomí tohoto skutku velmi silně potlačeno a skutek sám popřen. A nebo musel být z téhož skutku obviněn někdo jiný – čili tento sexuální akt musí být projektován – aby ten, kdo ho uskutečnil, zůstal na své etické úrovni, odpovídající stávající formě společenské morálky. Známý to vtip, jak přijde žena z vyšetření domu a říká manželovi: „Franto, vidíš, nejsem kurva, nemocná jsem…„.
Jednoduše řečeno: sám ve špíně podvědomě pošpiním všechny kolem sebe, stáhnu je k sobě do bláta, abych se nevyčlenil, aby na tom byli všichni stejně špatně. = tak to je projekce.
Potlačování a projekce jdou ruku v ruce vedle sebe. Je-li co potlačovat, je také co projektovat a obráceně. Bylo to sexuální jednání tohoto typu, které vedlo ke vzniku pro ně nyní nedostupného podvědomí. Když totiž vědomí jejich mírně závadného skutku ohrožovalo existenci jejich já, coby subjektu. Pokud byl skutek natolik vážný, například podvedli partnera, když se s ním už tzv. „nemohli normálně bavit„, že pouhé jeho uvědomění ohrožovalo jejich existenci, byl tento „zážitek“ potlačen pudem sebezáchovy do nejhlubší možné úrovně, a tou je jejich nevědomí. Že projekce a potlačování jsou ve své podstatě lží, snad není nutno příliš zdůrazňovat. A oni lžou nejprve sobě, protože chtějí zachránit sebe za jakoukoli cenu, a pak se naučí lhát i ostatním.
A tak romantika nastoupí vždy, když by lidí chtěli šukat, ale nemohou si to, sami sobě dovolit a přiznat. Vyhnat do nevědomí ten pocit rozkoše, ano? Jít s ním za partnerem a dát jemu i sobě sebe jako dar. Proč? Nesnáším své tělo, když ho mučím drilem v posilovnách a nebo relaxačních centrech. Nedovolím si totiž přiznat, že jsem tělesný a tedy i sexuální tvor. Naopak. Hledám jen abstraktní souznění dvojplamenů. Bez hmoty. Neumím partnerovi říct, co by se mi líbilo, protože před ním nechci vypadat blbě. A tak se nám generace Ý stala sexuálně zdegenerovanou. Protože sex jako intimní komunikace mezi partnery dnes slouží jen k předvádění, kdo vydrží déle souložit a taky ke komunikačnímu manipulování a vydírání, povětšinou mužů. Aby byl po ruce dostatek „můžu“ k Vy – díraní. K opracování toho, s čím se jim moc nechce hýbat… Já chci, abys chtěl ty. Jo, to říkala už Eva Adamovi. Tedy ona mluvila o jablku, samozřejmě. A kde máme díky tomu ráj? V pdachu 🙂
Vždyť ona generace Y dokonce začala používat sex, co by zbraně proti druhému pohlaví, které jí přeci nikdy neuspokojilo, i když byly tři a tak ji či ho raději potrestám za to, že mne citově nenaplnil. A tak se sexuálními nevěrami, začli ohlašovat konce vztahů, ale tak se také stalo, že takovýmito stálými sex ataky aneb čum na to – ukazují ti, s kým teď spím, i s video ukázkou na Facebooku. Zhrzený milenec si zase natočí partnerku na mobil při aktu lásky a pak zhrzeně prdne video na sex server. Výsledek? Mnoho osob při sexu nemůže dosáhnout orgasmu, i kdyby se usouložilo. Bojem, Bohem, za svobodu a ještě Osho s individualitou, nabízející radost a mír v každém doteku. Pak si přečtěte, proč to Osho všechno psal. Psal romanticky, šukal v reálu.
Jo, aby a si zašukal. Jednou jsem omylem vyslechl hovor několika hárehárajicich sršňů, protože dle jejich popisu jedné soboty neděle v ašramu, když guru odjel sít lásku po lidech, by si mohli klidně mohli z fleku založit swingers club. Ale všichni si to odůvodnily jako meditační cvičení. To sem byl sám překvapenej, čemu už se dneska neříká meditace.
Je skórem neuvěřitelný boží tik, kolik spolku bohyň a bohů běhajících s vlky i kopřivami tu máme. Ale v podstatě si akorát nikdy nikdo z nich neřekl dospělé, co vlastně v sexu chce. A jelikož je sexuální energie, určena k transformaci, ale tu nikdo z nich nechce v sobě podstoupit, vytvořil se kult romantika 11.1. Jednou za rok si švihnout a pak to budou pohoršeně, protože je k tomu on svedl, oni nic, pak to budou partnerovi zbývajících 11 měsíců mandelit, ó hlavu.
Sex se stal vyjádřením lásky. JAKO lásky. A asi proto je Indie první v počtu znásilnění nezletilců na světě. Zamyslel se někdy někdo vážně nad tím, jak je možné, že naše populace věnuje velkou velkou příchylnost právě Indické kultuře? Kdyby se totiž tato vyvíjela k tomu, aby transformovala společnost do soucitu a lásky, mělo by být vyjádření postavení ženy jejím jasným obrazem. A jelikož není, tak komu tím svou životní enegii tato sexuálně zneužívána generace vlastně věnuje? Aúúúúúm….
Jo, jistě takhle soudit je jednoduché, ploche, machistické, řekněte si, ale pokud někdo neuchopí svou sexualitu sám, tak existuje řada astrálních sil, které to tady, milí boží a božině, učiní za vás. A tak tu máme mír, lásku, splývání pejsků a kočiček, okurků a mrkviček. A taky nárůst pohlavně přenosných nemocî, srovnatelný s expanzí syfilis, po první světové válce.
Všichni jen hovoří ó lásce, ale realizovat ji nikdo do slova svým tělem nechceme. To je totiž moc práce. Odpovědnosti, starostí. Jo a my nejsme vašimi otrokyně a BDSM sem na ně úplně zapomněla, no na máme dneska gender. Jsme úplní tmaví andělé a vesmírní thotó. Jsme tak chudě svobodní a individuální a tak se nabízíme nazí na Facebooku a sociálních těch..sítích v domnění, že se něco uloví. Vždyť proč by jinak měli obrovský ohlas vždy jakékoliv polonahé fotky doplněné „krásnými“ myšlenkami? Jsme spíše chudí duchem, omylající do zblbnutí své poloopravdičky, abysme sami sebe přesvědčili, že jsme si to svou neřízenou touhou, pěkné pěkně posraly. A mimochodem, co anální sex? Hmmm, no ale to udělali soudruzi z NDR někde opravdu chybu.
Jednoduchá rovnice. Generace Ý je v háji. Neumí šukat a díky nervové soustavě, která je rozhašená, jak rikša v Dillí v pravé poledne, se těžko orientuje v sobě, natož ve světě. Jistě. Sdílení. A co z toho degenerace má? Volnost? Rovnost? Bratrství? Lásku? Soucit? Schopnost milovat? Vy to snad někde kolem v realitě vidíte někoho praktikovat?
Jo mnoho lidí dneska uteklo do sekt a náboženství, jako že jim to bud dá důvody buď se zcela otevřít nebo úplně zavřít. Spíše s nimi manipuluje církev a oni s ní a mezi sebou sebe navzájem. A na začátku vstupu do sekty jsou nerealistické požadavky na mravní čistotu, bezúhonnost, askezi atd., kteréžto prakticky nelze v podstatě splnit. Tím se vytvoří syndrom viny. A jestliže podlehnete výčitkám, že tyto požadavky nesplňujete, máte zaděláno na tvorbu a následné prohloubení svých vlastních duševních poruch – tj. máte velmi dobrý důvod potlačovat a projektovat svoje „hříchy.“
Očišťovat je skrze rituální soulož s guruem, který takto oznámí všem svým ovkyním, že ona je ta pravá a jedinečná Šakti. A on má postaráno o zábavu, šetří díky svému upírství svou životní energii na úkor jejich a ony mají jen to, čemu chtějí věřit. Nic víc. Posednutí, závislost, manipulace. Když to přežijí a z pekla se dostanou, snadno podlehnou dojmu, že zlo se splácí zlem a i když vykřikují na fcb profilech hesla o lásce, činí druhým zlo ve formě nenávisti, s kterou rozjebou jakoukoliv harmonii, která se jim jen přiblíží na dosah.
Když totiž jejich nesoudící huba, odhazuje to ošklivé a neposlouchající tělo v dáli, zahalující se do hávu čistých slov, při nichž nesmíte říct ani slovo „díra„, abyste nebyli obžalovaní tribunálem spravedlivých srdcí za sexuální dehonestaci jejích čistých skutku a myšlenek, to se pak těžko navazují jakékoliv vztahy. Když vás váš druh, na základě vlastních hříchu, podezírá od počátku vztahů z nevím čeho, ale sám si udržuje falešné profily na fejsu i na seznamkach? Aby se mohl podívat bokem jinam a při tom vás kontrolovat, aby se neřeklo? Co kdyby byla pšenka zelenější, že? Neschopnost se oddat čemukoliv plně a do hloubky, je dovedla jen k souložení, nikoliv k milování, i když oni dneska píšou básně o tom, jaká, že jsou to vlastně esa? V čem? V podvodech? Ve lžích? V zneužívání vlastní moci tím, že s ostatními manipulují tak, že raději otevřou kundu než hubu? Zastrčí penis, to ať to máme genderově vyvážené…
Další generace, snad možná pochopí, na příkladech těch divných bezdětných strýců a tetiček, že zahrávat si, můžeme, až když se naučíme hrát spravedlivě. A ne jen hrát si s pravidly. Která sme si ohnula podle toho, že sme si chtěla zašukat a nikdy sme si to sami sobě nepřiznali. Upravilo se nám tím totiž i naše ️. Které kdybychom skutečně měli tam, kde má být, nebyla by dnes generace Ý v pí.., pardón, v paži…
A nebylo by tolik zlomených srdcí pro sexy závislost jejich nenaplnitelnych nádob. Jo, hindu se nádoba řekne kunda. A je úplně jedno, jestli je od holky či kluka. Ty jejich, té generace Ý zůstali totiž i v sexu líní. nedovedli totiž nikdy energii z sexuálního centra až do srdce. Protože to by dneska totiž nemohli sobě i druhým dělat to, co dělají. Jsou liní. Krucaj líní. Ale mají kundaliny. I s požehnáním.
A na to my ostatní čumíme, jak andílci ve vokně. Nebo ve vitríně?
MZZ – s použitím materiálu z internetu
Foto: Jan Saudek
PS: Co s tím? Jestliže člověk usoudí, že tyto podmínky života v realitě jsou pro něj nesplnitelné, ocitne se mimo hrací pole se svými omezenými názory a přesvědčením odpovídajícím poruchám společenského vědomí. To jest, stane se raději romantikem a nikam nedospěje.
A když tyto podmínky splní, začne se rychle vnitřně čistit tak, že přestane být kompatibilní s astrální temnou polaritou, která ho opustí. Ale tato temná polarita, jakožto shluk elektromagnetických kvant, nejen že nese sebeuvědomění dotyčného subjektu, ale rovněž FORMU člověka a ono vnější – tedy hmotné, pudové sexuální JÁ, neboť z něj povstala. Ale v době, kdy se tak stane, člověk zpravidla ještě nemá zbystřené smysly za hranice viditelného spektra záření, a proto toto oddělení od těla své temné polarity nezaznamená.
Pokud je vybaven smysly schopnými tuto událost vnímat a vidí ji, vysvětluje si ji jinak. Později se s tímto svým výtvorem setká, a aniž ví, že je jeho výtvorem, a jako pro sebe křišťálově čistý člověk, s ním začne bojovat. Za blaho lidstva. Za bodíky do karmy. Takto i ti nejlepší vytvářely démony a ne vždy jim svitlo, že bojují sami se sebou. Tak i Buddha Gautama při setkání se svým démonem, řečeným Máró, mu říká: „Odstup, ty zlý!„
Kdyby nebylo zla, nebylo by dobra. Kdyby nebylo zrození, nebylo by smrti. Kdyby nebylo světla, nebylo by temnoty.
Praxe: Jakmile se dostaví napětí určitého druhu, jako např. emoce, pohnutí, popud, nutkání, zjistíme, o co jde, a hledáme protiklad. Potom z vlastní vůle tento protiklad vyvoláme a spojíme se samovolně dostavivším se napětím. Takto harmonizujeme nežádoucí napětí namísto projekce a potlačování. Tak lze harmonizovat cokoli – žár chladem, temnotu světlem atd. Rovněž lze harmonizovat třeba sexuální touhu. Láskou. Přijetím, ne oddělením.
Ve smyslu osobního růstu jde o zvedání tzv. hadí síly, tedy sexuální síly, z nejhlubšího místa v těle – ze dna pánevního do trupu, potažmo do hlavy. Sexuální síla musí být ovládnuta tak, aby dlouhodobá abstinence nečinila potíže a nevyvolávala anomálie v chování subjektu. Toho lze dosáhnout především poznáním sexuality a pěstováním a integrací charakteristik druhé sexuální polarity.
Praxe: Nejprve je nutno akceptovat vědomě animalitu a tím i sexualitu. Na jedné straně jsem zvíře – na druhé dobře sebe si vědomý člověk. Tyto protiklady integruji: přijímám potravu jako zvíře, vylučuji zbytky potravy jako zvíře, rozmnožuji se jako zvíře, mám genofond jako zvíře, jsem zvíře! Toho jsem si dobře vědom, stejně jako jsem si vědom těla, které je pohlavně vzrušitelné, vylučuje výměšky žláz atd., proto je neproklínám.
Láska znamená „vem si“, nikoli „dej“
Velká část problémů ve vztahu k jiným lidem a světu okolo bývá spojena s naší představou o tom, „jak se co patří“. Očekávání a nároky vznášené vůči blízkým jsou často spojeny s naším kategorickým odmítáním opuštění dětského modelu egocentrického vnímání světa.
Prostor, ve kterém vyrůstá dítě, je vymezen přítomností úzkého okruhu osob tak či onak spojených s uspokojováním jeho potřeb. Jídlo, voda, atmosféra bezpečí, klidný spánek, teplo, zábava a mnoho jiného tvoří realitu nejmenších dětí a to je normální, protože každý věk má své požadavky a zvláštnosti.
Raný věk je nezbytný právě k tomu, aby se dítě nasytilo láskou, cítilo se v bezpečí, aby se naučilo, že je milované a chtěné, aby se naučilo důvěřovat životu. (Jiná věc je, že bohužel dětství mnoha lidí se od tohoto popisu silně odlišuje.)
Postupně malé dítě odhaluje jiný svět – písek, kde se musí naučit podělit se o svoje hračky, mateřskou školku, kde musí přijmout přítomnost jiných dětí, školu, s níž kromě práv přicházejí také povinnosti, omezování a pravidla. Je velmi důležité, aby po dobu růstu a dospívání byli dětem po boku dospělí zralí lidé, kteří jim dokážou přístupnou formou vysvětlit, že smysl a štěstí života nespočívají v tom, že člověk dostává. A kromě vysvětlení také ukázat na vlastním příkladu, tedy žít podle toho, co říkají. Potom i vysvětlování může být méně. „Když dáváš, získáváš“.
Život je mnohem hlubší a vážnější, než se na první pohled zdá. Představy o něm, formované pod vlivem kulturního a informačního pole, v němž vyrostla většina z nás, ve zkoušce času neobstojí. Stačí se na okamžik zastavit, zamyslet se a podívat kolem sebe. Poměrně rychle bude jasné, jak nízká je úroveň onoho „rozvoje“, jehož člověk ve svém věku dosáhl. Nevyžaduje to žádnou vzpouru proti systému, není třeba klást nějaký odpor vnějším faktorům, stačí se jen sám sebe poctivě a seriózně zeptat: „Kdo jsem a kam směřuji?“
Toužím po lásce, ale vynaložil jsem dostatečné úsilí na zušlechtění svého srdce? Přeju si rodinu, ale dozrál jsem dostatečně, abych měl co předat svým dětem? Rád bych „změnil systém“, chci „mír na celém světě“ a „zachránit lidstvo“ ale kdo jsem? Co jsem udělal proto, abych změnil alespoň sám sebe?
Z pocitu vnitřní prázdnoty a neladu vytváříme jakousi vnější iluzi činnosti – s někým se přeme, něco dokazujeme, poukazujeme na nedostatky jiných lidí, zachraňujeme nějaké země a národy před tou největší nespravedlností, ale co jsme my sami? Děti, které hrají velkou hru s názvem „chci“ a „dej“? Když člověk dospívá tělesně, ale duchem setrvá v raném období rozvoje, je pro něj velmi těžké pochopit proč „musí“ něco dávat, tím spíše pak, že by mu to mohlo přinést štěstí. Chce, aby to bylo jako v dětství, aby všechno bylo po jeho. A dá-li někomu bonbón, pak jenom tomu, kdo je k němu vlídný, přátelit se bude jen s tím, kdo mu říká samé hezké věci a má-li mít někoho rád, pak jenom toho, kdo ho má také rád a nikdy ho nehubuje.
A když o něm někdo řekne nepříjemnou pravdu nebo ho usvědčí z nepěkného jednání, pak je lepší držet se od něho dál anebo mu rovnou natlouct, aby příště neříkal ošklivosti. „Už nejsi můj kamarád, nehraj si s mýma hračkami!“ „Nikomu nic nedlužím“ je oblíbená věta vzpurných dětí a to i těch, které už sídlí ve stárnoucích tělech. Jistě, nedlužíš nikomu nic, jenomže v dospělém stavu se jinak žít nedá – pokud se člověk nepodělí o to, co má, praskne nadbytkem.
Dávat, to je norma, je to část cesty, je to energie hojnosti. Dokážeš ovládat jenom to – právě a jenom to, co dáváš. Je ve tvém vlastním zájmu naučit se být proto šťastný a ještě líp, změnit to ve svůj životní způsob. Je přece pěkné, být šťastný proto, že něco ovládáš, ne? Že něco řídíš, rozhoduješ o tom. Není příliš rozumné podřizovat svůj život a stav vnitřního štěstí závislosti na jiných lidech a vnějších jevech – na počasí, na vztahu jiných lidí k nám, na stavu podnikání, na ekonomické a politické situaci v zemi.
S velkým soucitem pohlížím na lidi, kteří utrácejí roky života na pokusy nějak změnit a ovládat vnější okolnosti, místo aby se zabývali svou vlastní vnitřní proměnou. Čím více lidí změní své nitro, tím rychleji se změní vnější svět.
Lidé, kteří poctivě a upřímně nahlížejí sami do sebe, nepochybují o tom, jestli je třeba zakládat a vychovávat rodinu, protože rodina znamená „vem si“ a ne „dej“. Není pro ně otázkou, zda dávat část svého příjmu těm, kdo to potřebují, protože vědí, že bohatství, to je „vem si“ a ne „dej“.
Pro lidi s velkým srdcem svět není rozdělen na země, národy a národnosti, protože za vnější slupkou se skrývá něco daleko cennějšího. Nejprve se však musíme soustředit na ty, kdo jsou kolem nás, naučit je být dobří k blízkým lidem, k těm, kdo žijí v sousedství, ve stejné ulici, ve stejném městě a zemi. Teprve pak je možné jet pomáhat jinam. Nejprve je třeba dát do pořádku místo, kde žiješ, udělat všechno co můžeš za podmínek, v nichž ses octl, ať už z jakéhokoli důvodu. Skutečná láska, opravdové přátelství, upřímná pomoc a dobročinnost, skutečná politika, skutečné podnikání, to všechno se musí řídit právě touto zásadou.
Dávat ještě dřív, než tě někdo požádá, dávat více, než žádá, myslet už předem na to, jak být někomu prospěšný v té či oné situaci, prostě dávat a nebazírovat na výsledku. Učit se milovat a nevyžadovat lásku, učit se být přítelem a nestěžovat si na to, že kolem nejsou žádní dobří lidé, pracovat pro práci a ne pro peníze. Uvědomovat si propojenost a přináležitost k celému světu, být částí jediného celku, učit se nežít povrchně, učit se spolupracovat, dohodnout se.
Je paradoxem, že když člověk dává, začne se kolem něj soustřeďovat velké množství stejných lidí. Žádné zbytečné otázky, prostě na, vem si prosím a nezajímá mě, jak s tím naložíš, jednej podle svého uvážení.
Sama možnost žít a projevovat to nejlepší, čím tě život obdařil, je veliký zázrak, za který je třeba být vděčný. Vděčnost je pro ty, kdo žijí zásadou „vem si, nikoli dej“ základem. Aby člověk dával, nemusí být boháčem. K pomoci jiným lidem potřebujeme jenom dobré srdce, často však je laskavost a pozornost vůči jinému člověku daleko těžší, než dosáhnout úspěchu v materiální oblasti. Komu a čemu patří všechno to, čím „vládneme“? Zdálo by se, že nám, že my sami jsme se toho domohli, je to naše zásluha a proto přece máme právo něco žádat…
Skutečné „zásluhy” musejí být spojeny s naším vnitřním světem. Bez pevného duchovního základu nemůže existovat zdravá rodina, úspěšné podnikání, silný tým a mnoho jiného. Nejsme jednotlivými nezávislými bytostmi, i když nám to tak připadá. My všichni jsme součástí jediného celku, částí určitého systému, který má různé formy, přesto však je to jednotný systém, ve kterém platí určité zákony.
Všechna samostatnost a nezávislost končí ve chvíli, kdy člověk v hloubi duše začíná chápat, že jeho život je velikou milostí, kterou mu kdosi projevil za okolností velmi záhadných – když vezmeme v potaz, že ze sedmi miliard lidí na Zemi opravdu málokdo ví, odkud sem přišel a kam po smrti odejde. Život je milost, která může v kteroukoli chvíli skončit. Nevěříte? Nic se neděje. Jednou uvěříme všichni.
Spotřebováváme příliš mnoho a příliš málo za to světu dáváme. Neztrácejte čas požadavky, začněte dávat. Zdroj
Originálny text upravil Artemius
