Dělení drog – 1. Sedativa

Jsou látky používané pro uklidnění při nervozitě, vzrušení, pro otupení smyslů, popř. k navození spánku. Jsou zde zařazeny narkotika, užívané k přechodu do příjemných stavů, alkohol i nikotin. Mohou to být též různá psychofarmaka: barbituráty (Amytal, Nembutal, Seconal, phenobarbital), benzodiazepiny (Librium, Valium = Diazepam), methaqualon (Quaalude), glutethimid (Doriden) a jiné (Equanil, Placidyl, Valmid). Viz též Psychotropní látky jiných skupin. Žádná sedativa není radno kombinovat se stimulanty.


1.1. Alkohol

pivo (beer, suds, brew, brewski), víno (wine, spritzer), vodka (greyhound, screwdriver, sea breeze), whisky, rum, … a nepřeberné množství dalších, obecně chlast (booze, hooch)

Jméno alkohol pochází z arabského al-kahal, což znamená jemnou substanci. Alkohol vzniká při kvašení cukru působením kvasinek. Zkvašení může probíhat asi až do koncentrace 14% alkoholu. Při vyšší koncentraci jsou kvasinky zničeny vlastním produktem, dalším procesem vzniká užitečný ocet. Lidstvo poznalo nejdříve víno, potom pivo, destilace vešla v širší známost teprve v 11. století. Pije se pro hledání euforie, uklidnění (odstranění úzkosti, frustrace) nebo mimořádných psychických stavů vůbec. Většinou jenom pro žízeň a pro chuť, jako společenská záležitost, někoho láká dobrodružství – kde se ráno probudí. Nejcennější je to časové období, kdy stoupá hladina alkoholu v krvi (tatáž hladina v období při odbourávání a vylučování alkoholu působí zcela jinak – „ráno musím pít, aby se mi přestaly klepat ruce“), kdy je postupně zaplavován nervový systém. London psal o „bílé logice“, Hrubín mluvil o „magickém moři nejvyššího uspokojení“, Rotter o „magické fascinaci“. Toto období zpočátku trvá poměrně dlouho, u pijáků se však zkracuje na několik minut. Účinkem alkoholu trpí pozornost, pracovní tempo se nehospodárně zrychluje, přibývá chyb, prodlužuje se reakční doba, porušuje se koordinace pohybů. Stoupá odvaha, mizí opatrnost, strach i tréma. Říká se, že alkohol je startovací drogou, která umožní poznat uměle vyvolané psychické změny.

CHEMIE: Alkoholické nápoje jsou podle zákona lihoviny, víno a pivo a všechny ostatní nápoje obsahující více jak 0.75 objemových procent alkoholu. Působí nejen etylalkohol, ale i jiné alkoholy; nejhůř amylalkohol (v Bourbon Whisky byl prokázán acetaldehyd). Některé výrobky obsahují železo, olovo, měď, a dokonce i kobalt. Je to hydroxyetan. Při stanovení bodu varu 77 – 77.8 C se musí veškerý ethanol předestilovat.

PŮSOBENÍ: Používá se téměř výhradně v nápojích: Alkohol se při odbourávání mění v játrech v acetaldehyd a ten pak v acetát a další nezávadné produkty. Alkohol a acetaldehyd zasahují všechny orgánové systémy, nejvíce nervový systém a játra. Dochází k narušení látkové přeměny sacharidů a lipidů a k jiným změnám. Acetaldehyd vytěsňuje vápník z membrán a interferuje s metabolismem biogenních aminů, přičemž vznikají tetraizochinoliny, které působí jako falešné neurotransmitery. Podání alkoholu vede normálně k aktivaci enkefalinové opiátové soustavy, při chronickém používání naopak k formování tolerantnosti těchto systémů. Po 600 litrech čistého alkoholu jsou patrné změny EEG, po 900 litrech atrofie mozku. Alkohol je diuretikem, a to svým zásahem přes zadní lalok hypofýzy, kde inhibuje ADH. Zahuštění krve má ovšem za následek, že jsou uvedeny v chod kompenzační mechanismy s výsledným pocitem žízně. Alkohol při chronickém zneužívání zvyšuje pohotovost ke křečím. Nicméně se i v lékařské komunitě objevují názory o prospěšnosti alkoholu pro oběhový systém, srdce a pro snížení rizika infarktu. Někteří lékaři pokládají abstinentství dokonce za „vyloženě nebezpečné“. Doporučované denní dávky se pohybují od půl sklenice piva po tři deci whisky. Alkohol ovšem není vasodilatátor a jeho účin je jen sedativně inhibiční.

NÁVYK: Závislosti propadá 7-10% pijáků podle citlivosti a dlouhodobého vlivu společenského prostředí. (Citlivost je dána genetickým polymorfismem lidské jaterní alkoholdehydrogenázy – dvanáctý chromozóm. Její nízké množství v erytrocytech může působit zvýšenou hladinu acetaldehydu v periferní krvi. Tyto odlišnosti vyvolávají např. výraznější červenání a rychlejší růst hladin alkoholu a acetaldehydu v krvi.)

LÉČBA: Stejně jako může náhlý vzrůst množství drogy u závislého vyvolat delirium tremens, může ho vyvolat i náhlý pokles a abstinence. Metody léčení návyku jsou celkem propracované (a drastické) – Disulfiramem, aplikace tetraetylthiuramdisulfidu (Stopethyl, Antabus), kalciumkarbimidcitrátu (CCC, Temposil) či metrodinazolu (v těžkých případech lithiovými solemi a depotními neuroleptiky).


1.1.1. Absint

Emeraldově zelené alkoholické (75%) pití, příbuzné vermutu, které je díky přítomnosti Absinthinu, extraktu z pelyňku (Artemisia absinthium) dosti hořké a je proto tradičně naléváno přes děrovanou lžíci s cukrem do sklenice vody. Absynth býval a je populární mezi umělci (Van Gogh, Baudelaire, Jirous), věřilo se, že podporuje kreativitu. Byl také spojován s nebezpečími bohémského života a tudíž ve většině zemí zakázán (u nás ne). Aktivní substance, alkohol thujol a jeho keton thujon, zdá se nemá velké účinky. Obsah trpkého pelyňkového temně zeleného oleje je asi 4 mg v jednom drinku, což od povídá 2 – 4 mg thujonu. To je příliš málo pro biologickou aktivitu a člověk je namol ze samotného alkoholu dříve, než do sebe stačí dostat větší dávku. Uvádí se, že dnes je v absintu neškodný anethol. Chronický absintismus se projevoval křečemi, slábnutím paměti a inteligence, nespavostí, halucinacemi a epileptickými záchvaty. Stejné efekty vyvolává i samotný alkohol.

Francouzský recept na absint z roku 1855 zní následovně: „Macerujte 2.5 kg sušeného pelyňku, 5 kg anýzu a 5 kg fenyklu v 95 l 85% lihu. Nechte směs namáčet nejméně 12 hodin v dvojitém kotli. Přidejte 45 l vody a zahřejte; shromážděte 95 l destilátu. Do 40 l destilátu přidejte 1 kg Římského pelyňku, 1 kg yzopu lékařského a 500 g citrónového balzámu, vše sušené a najemno rozdělené. Za mírné teploty extrahujte, pak destilát přečerpejte, přefiltrujte a slijte se zbývajícími 55 litry. Zřeďte vodou, abyste dostali přibližně 100 l absintu s výslednou koncentrací alkoholu 74%.


1.2. Narkotika

Narkotika jsou drogy, které utišují bolest, často způsobí usnutí. Řadíme sem opium, deriváty opia a jeho syntetické náhražky. Přírodní narkotika zahrnují opium (paregoric, parepectolin), morfin (MS-Contin, Roxanol), kodein (Tylenol w/codein, Empirin w/codein, Robitussan AC), a thebain. Polosyntetická narkotika jsou heroin a hydromorfon (Dilaudid). Syntetická narkotika jsou meperidin nebo Pethidin (Demerol, Mepergan), methadon (Dolophin, Methadose), crack a jiné (Darvon, Lomotil). Používání opiátů vyvolává labilitu nálad, třes, nespavost, dotyčný špatně vypadá, má špatnou výživu. Jsou většinou silně návykové. Při odvykacích příznacích je v popředí neodolatelná touha po látce, objevuje se husí kůže. Poněvadž se zachovávají psychické schopnosti, je vynalézavost při opatřování další dávky velká.


1.2.1. Opium

mekonium, laudanum

Již Purkyně zjistil sám na sobě účinnost našeho domácího opia. Ulevilo mu při intoxikaci víno a dospěl také k závěru, že požití opia chrání proti opilosti vínem. Opium se používalo v Číně jako prostředek, který stereotypní těžkou mechanickou práci činil zajímavějším. Číňani si jej samozřejmě přivezli i do Ameriky a za dob krize na počátku 20. století vytvářeli bílým dělníkům pracovní konkurenci. Stejně činili i černoši s kokainem a mexikánci s marihuanou, přidala se k tomu prohibice (a její stabilně placení úředníci, kteří po svém propuštění hledali práci a šířili proto strach z drog), rasová nenávist, americký protidrogový úřad s jeho tehdejším předsedou Harrym J. Anslingerem (který neměl rád jazz a tedy i černochy, kteří ho hráli) a fanatismus v zakazování drog byl na světě. Surové opium je možné po tepelné úpravě kouřit. Zvládnutí takového rituálu s vodní dýmkou je však dost náročné.

CHEMIE: Na získání 1kg surového opia je zapotřebí šťáva z 20 000 nezralých makovic (továrně se zpracovává celá rostlina Papaver somniferum, Mák setý). Mák se seje v prosinci, v červnu je sklízen, zelené makovice jsou pak naříznuty škrabkou se sedmi čepelemi a přes noc z nich pomalu vytéká šťáva. Vysušený latex je pak stlačován do kostek. Při celém procesu je třeba zamezit přístupu světla. Součástí surového opia je 25 alkaloidů, z nichž je nejdůležitější morfin (HO.C17H17ON.OH, 9 – 13% obsahu) a kodein (3-metylmorfin CH3O.C17H17ON.OH, 0.3 – 1.9%), který se může demetylací v organismu měnit v morfin.


1.2.2. Morfin

morfium (Morphine)

Injekce morfia vyvolá vyrovnanou, klidnou euforii. Nastává lhostejnost ke starostem, stoupá sebevědomí a myšlenky se zrychlí (neruší mozkové funkce). Morfin tlumí vnímání bolesti, tlumí dráždivost dýchacího centra. Ve vysokých dávkách působí hypnoticky a dýchací centrum ochrne.

CHEMIE: Morfin lze vyrobit synteticky, ale je to nákladné. Z 10kg surového opia se získá 1kg morfinové báze mnohem snadněji. Používá se v lékařství proti bolesti v dávkách 10 – 20 mg, účinek nastává po 20ti minutách a trvá dvě až tři hodiny.

PŮSOBENÍ: Morfin využívá speciální receptory, které se nacházejí hlavně v mezimozku, míše a limbickém systému. Chová se jako falešný neurotransmiter, obsazuje receptory a funguje jako blokátor monoaminů. Neurony vytvářejí další receptory, čímž zvyšují citlivost. Proto tolerance na tuto látku stoupá a po náhlém přerušení jejího přísunu dochází k nadměrné reakci neuronů. Odvykací příznaky jsou pravým opakem normálního účinku Morfinu. Smrtelná dávka je asi 100 mg.

NÁVYK: Morfin vyvolává značnou závislost. Když má člověk drogy dostatek a dosáhne po letech jisté stabilizace, bere ho dvacet let a nic se neděje. Sherlock Holmes byl morfinista a jsou známy případy prvorepublikových lékárníků, u nichž se po smrti zjistilo, že čtyřicet let brali morfin. V pokročilém stádiu je morfinista bledý, předčasně zešedivělý a celkově tělesně zchátralý. Morfinistky mívají menstruační poruchy, morfin u nich snižuje plodnost, může zavinit odchylky v těhotenství a potrat. Den po porodu se u novorozence dostaví abstinenční příznaky.


1.2.3. Heroin

herák, diacetylmorfin (Horse, Smack, H, junk, happydust, scag, diamorphine, Poison, Cash)

Heroin je klasická tvrdá droga. Funguje podobně jako morfin, stačí ale pětkrát až desetkrát menší dávka. Při podání má náhlý nárazový účinek (kick, flash). Mrtvola se pak najde s jehlou v žíle. Heroin proniká do mozku lépe než morfin, působí prudčeji, ale jeho účinek je kratší. Asi jednu až sedm hodin působí příjemný pocit uspokojení, nazývaný „high“. W. S. Burroughs o tom píše: „Rok jsem se nekoupal ani si neměnil šaty a jen si každou hodinu vrážel jehlu do šlachovitého šedého strnulého masa konečné závislosti. … Dokázal jsem se osm hodin dívat na špičku své levé boty. K činnosti jsem se vyburcoval pouze, když docházely přesýpací hodiny drogy. … střeva jsou plná usedlých srůstů, což vyžaduje zákrok vykrajovačem jablek nebo jeho chirurgickým ekvivalentem.“

CHEMIE: Acetylováním se z morfinové báze získává heroin (diacetylmorfin). Z 1kg morfinu se získá asi 100g heroinu. V řetězu prodejců každý řízne směs nějakým dalším svinstvem, aby zbylo taky na něho, a proto výsledná koncentrace dost kolísá (obvyklý obsah účinné látky býval v 70. letech asi 5%, dnes okolo 40%, u nás však až 80%). Z jednoho gramu heroinu se udělá asi 10 až 20 balíčků. Když je na černém trhu heroinu více, je směs bohatší a cena stejná. (Cena: dnes u nás i 800 Kč za gram, běžně 200 Kč za dávku). V opačném případě je prášek slabý a cena vyšší. Toto kolísání často zapříčiňuje použití smrtelné dávky, většinou nechtěně – tzv. zlatá střela. Heroin vypadá jako hnědý, někdy bílý prášek se slabou octovou vůní, dnes dostanete i černý, který octem přímo zapáchá. Jedna normální střela bývá 10 mg čistého heroinu, u nezvyklého je však 60 mg smrtelná dávka. Když je čistý, stačí 2.5 mg, po 10 mg se lítá. Heroin se šňupá, vdechují se páry při zahřívání, nebo se aplikuje i. m. nebo i. v.: prášek se s přidáním citrónové šťávy rozehřeje ve vodě na lžičce nad plamenem, přefiltruje vatou a injikuje. Injikuje se nejen do žil, ale i do svalů. Pokud se vpichy chtějí utajit, píchá se třeba pod jazyk. Mezi závislými v Americe, kde je rozšířen AIDS jsou jehly už dlouho pasé, pouze se šňupe. Je-li nedostatek heroinu, užívají se z nouze velké dávky kodeinu s alkoholem. Asi 20 – 30 % kodeinu se tak mění v morfin. Kodein je obsažen např. v Alnagonu, který se míchá s vodou, vstřikuje do žíly a dochází k jeho přestavbě na opiát.

PŮSOBENÍ: Letální dávky parenterálně jsou 50 až 70 mg, při kombinaci s alkoholem a jinými látkami, ovlivňujícími dýchací centrum, ještě nižší (na to pozor!).

NÁVYK: Bylo zjištěno, že stačí deset heroinových injekcí, aby došlo ke kompletní závislosti. Heroinismus se pokládá za nejtěžší toxikomanii. Kromě všech nebezpečí způsobovaných morfinem je zde ještě riziko přenosu nemocí sdílením stříkaček a jehel mezi závislými. Desinfikace jehly, aby se nepřenesl třeba AIDS, je možné provést jejím ponořením na nejméně 30 s. do 15% roztoku odbarvovače, lepší je však obstarat si sterilní (levně v lékárnách, zdarma v Drop-in centrech apod.). Jako náhražka pro závislé se používá methadon, v Amsterdamu jej denně pro registrované osoby rozváží tzv. methadonový autobus.


1.2.4. Další opiáty

Deriváty morfinu, jako dikodyd a dihydrokodeinon jsou označovány názvem Brown. Ti, co dlouho brali brown a poté využili otevření poměrů a přešli na heroin, tvrdí, že heroin je proti němu prd. V roce 1980 se v Kalifornii objevil syntetický „China White“. Je to preparát asijského původu, osmdesátkrát účinnější než heroin. Špatně se dávkuje a dochází k úmrtím způsobeným ochrnutím dýchacího centra. Hodně se též rozmohlo kouření cracku (crack je stimulant – viz. kokain), v poslední době ale jeho užívači přecházejí zpět na slabší a pohodlnější heroin. Možná i kvůli fámám o geneticky poškozených dětech, které se neprokázaly. Skutečností je, že matkám závislým na opiátech se mohou narodit mentálně retardované děti, stejně tak u kokainu a hlavně alkoholu.


1.2.5. Léčba po opiátech

Akutní stav – postižený zvrací, jinak má suchá ústa. Chabé svaly, deprese dýchání, pomalý tep. Podávat Naloxon, pokud nedojde k reakci, jedná se o jinou drogu. Umělé dýchání, výplach žaludku, protišokové opatření. Návyk se léčí aplikací Apomorfinu, Haloperidolu, Diazepamu. Úplnou abstinencí a detoxikací, aplikací opiátových antagonistů (methadonový program) a terapeutickým spolubydlením s vhodnou ideou. Terapeutická společenství vedou k lepší socializaci, methadonový program spíše stabilizuje. William Burroughs říká, že se vyléčil Apomorfinem, který vzniká vařením morfinu v kyselině solné a který fyziologicky odstraňuje závislost tím, že normalizuje metabolismus. Apomorfin se používá v psychiatrii k léčbě manicko-melancholické psychózy.


1.3. Nikotin

Starověk a středověk neznal tabák, avšak kouření vonných listů, vonného koření a drog je původu dávného. Také v Číně se již před 2000 lety kouřilo, antické národy, Římané i Keltové kouřili. Kouřením tabáku je známa indiánská kultura. Kolumbovi námořníci jej do Evropy dovezli hned r. 1492, semena dorazila o dvacet let později. Své jméno dostal tabák po francouzském velvyslanci v Portugalsku Jeanu Nicotovi, který přenesl tabáková semena do Francie. Tabák byl tehdy považován za všelék, kterážto pověra vzala za své již koncem 16. století. Původně se kouřila dýmka, doutníky začali vyrábět španělé počátkem 18. století, první cigarety vznikly až okolo r. 1830 a nyní vytlačují ostatní způsoby, neboť spěchu moderního člověka vyhovují nejlépe. Kouří se z nudy, z rozpačitosti, při práci, při konferencích (dříve bylo kouření při jednání ve vyšších kruzích nepřijatelné, toto tabu prolomil svou ignorancí až J. V. Stalin). Uplatňují se i jiné faktory (orální agrese), nelze však také pominout přece jenom jistou vegetativní euforii. Nápadná je touha po jídle po kouření, příznivý vliv kouření na ranní defekaci a na nepříjemné spastické stavy v trávícím ústrojí (cigareta na lačno má však nepříjemnější účinek). Kouření odvádí pozornost, což při duševní práci někdy znamená odpočinek. Požitek z kouření ovlivňuje z velké části pozorování kouře; proto kouření potmě již tak nechutná, také slepci prý většinou nekouří.

PŮSOBENÍ: Nikotin je pyridin-N-metylpyrrolidin, tekutý alkaloid obsažený v tabáku (Nicotiana tabacum). V rostlině je vázán na kyselinu jablečnou nebo citrónovou, jeho množství dosahuje až 8%. Při kouření se uvolňuje a přechází do kouře, vstřebává se sliznicemi zejm. trávícího a dýchacího ústrojí. Přechází i do mateřského mléka, také přestup placentou na plod se uznává. Nikotin je mitotický jed, postihující buněčné jádro, zvyšuje dráždivost centrálního nervstva, pak je ochrnuje. V menších dávkách rozmnožuje sekreci slin, žaludečních šťáv a potu. Po kouření se zvyšuje cévní tonus se spasmy tepen a tepének na končetinách. U 80% zdravých lidí po vykouření jediné cigarety klesá periferní krevní objem o pětinu až o třetinu. Vasokontrikce dosahuje maxima 10 minut po kouření, odeznívá po půl hodině. Dávka 60 mg nikotinu je spolehlivě smrtná do 10 minut a jejím účinkům nelze zabránit. Z cigarety se vstřebá 1 – 2 mg, z doutníku až 10 mg. Smrt byla pozorována po 18 dýmkách, u jiného postiženého po 40 cigaretách a 14 doutnících během 12 hodin. Škodlivost kouře závisí též na způsobu vdechování a rychlosti kouření. Nelze pominout, že kouření podporuje vznik žaludečních vředů a koliky, infarktu myokardu, rakoviny plic atd. atd. Tabákový kouř kromě nikotinu obsahuje i pyridinové zásady, kyanovodík, amoniak, kysličník uhelnatý, uhličitý, metan a sirovodík. Kyselá netěkavá složka tabákového kouře obsahuje převážně kyselinu mléčnou, glykolovou, jantarovou, malonovou, pyroslizovou, jablečnou aj. Prudká otrava nebývá nebezpečná, projevuje se bolestí hlavy, bledostí, smrtelným potem, závratí, nauseou a zvracením.

NÁVYK: Mechanismus návyku lze snadno vyložit dynamickým stereotypem na základě souboru podmíněných reflexů z interoceptorů, ale převážně z exteroceptorů. Složka psychosociální převládá nad složkou toxikomanickou. Pravidlem při tabakismu je chronický zánět hrtanu, hltanu, průdušnice a průdušek, dále nechutenství, střídání průjmů se zácpou a zvracením. Oběhový systém se hlásí bušením srdce a nepravidelností tepu.


Použité zdroje:
[01] Ota Riedl, Vladimír Vondráček: Klinická toxikologie
       Toxikologie léků, potravin, jedovatých živočichů, rostlin aj.
       5. vyd. 820 + 43 s. Avicenum 1980, Malostranské náměstí, Praha 1
[02] Jan Mečíř: Zneužívání alkoholu a nealkoholových drog u mládeže
       1. vyd. 160 s. Avicenum 1990, Malostranské náměstí 28, Praha 1
[03] Boris Mrňa: Psychofarmaka v praxi
       1. vyd. 26 s. Univerzita Palackého, lék. fakulta Olomouc 1992
[04] Alexander Shulgin, Ann Shulgin – Phenethylamines I Have Known
       And Loved: The Chemical Story.
       el. verze na ftp: ursa-major.spdcc.com (1995)
[05] Brian S. Julin – Frequently Asked Questions about Cannabis Hemp
       University of Massachusetts, Cannabis Reform Coalition 1994
       S.A.O. box #2, 415 Student Union Building, UMASS,
       Amherst MA, 01003 U.S.A. / verdant@titan.ucs.umass.edu
[06] Olga Benešová, Ivan Krejčí, Alfred Pavlík – Nootropic drugs
       200 s, Avicenum 1991, Malostranské náměstí 28, 118 02 Praha 1
[07] The Usenet alt.drugs archive na ftp, http: hyperreal.com
[08] Vokno č. 27 – Psychedelie & Cyberpunk
       Společnost pro podporu vydávání časopisů 1993
       Bolzanova 7, Praha 1 (přestalo vycházet)
[09] Živel č. 1, 2
       živel house, jindřišská 5, 110 00 Praha 1
[10] Albert Hofmann: LSD – My Problem Child
       el. verze na ftp: hyperreal.com (1995)
[11] Adam Gottlieb: Vaříme s konopím
       Votobia 1995, 115 s., P. O. BOX 131, 771 00 Olomouc

Adresy se vztahují k datu uveřejnění.


Tento soubor vám přináší NEZÁVISLOST, s.r.o.