Stvoriteľ & jeho (meta)fyzické idey
Nevedomosť síce nebolí, ale jej následky často áno…
Úvod
Pokiaľ prijmeš premisu, že Vesmír ako taký je mentálny, potom musíš prijať aj to, že všetci, nech myslia na čokoľvek, majú pravdu. A to sa týka aj zoskupení, reprezentujúce všetky možné náboženstva. Áno. Nech ktokoľvek a kedykoľvek na niečo pomyslí, v tom okamžiku sa to nachádza v mentálnej sfére a tým pádom sa to stáva objektívnou realitou, pretože túto tvoju myšlienku môže ten, kto má špeciálne schopnosti, zaznamenať.
Lenže, aj keď sa každá myšlienka stáva nepopierateľnou (meta)fyzickou realitou, ešte to neznamená, že korešponduje s paradigmami duchovnej architektúry, ktorú ako ortodoxné zákonitostí ustanovil Niekto preto, aby niečo mohlo existovať mimo chaos, to jest v rámci zmysluplnosti, rovnováhy a harmónie, čo sú základné atribúty pojmu Láska, ako primárnej hybnej sily Tvorenia.
Stvoriteľ nás stvoril, aby sme v rámci Jeho ihrísk ďalej tvorili my sami. A aby to ostalo v súlade s božským, musíme si k tomu vyzdvihnúť kľúč, zvaný (seba)láska…
Takže, vážená bytosť, pokiaľ vyznávaš ideu, ktorá je po stránke (meta)fyzickej realitou, ale z hľadiska duchovnej architektúry sa nachádza mimo jej hlavný prúd (ide tu o vyznávanie rôznych náboženstiev a ich doktrín, ktoré s hlavným prúdom reality nemajú nič spoločné, hoci v Astrály, ako som už spomenul, aj tieto idey sú reálne a objektívne identifikovateľné), vývoj teba ako ducha síce môže napredovať aj touto cestou, no oveľa efektívnejšou a menej strastiplnou by bola tá, ku ktorej by ťa doviedol tvoj vnútorný maják, ktorý však niekde v hlbinách svojej duše (psyché) musíš najprv nájsť.
Pokiaľ vyznávaš filozofiu, ktorá je skôr dogmou ako pravdu zrkadliacim nástrojom, a pokiaľ ťa nezvádza k agresii ale k vnútornej rovnováhe a harmónii, je to dočasne v poriadku, pretože ten maják, zvaný osvietenie, ťa napokon k tej pravde dovedie…
Jedným z najosvedčenejších spôsobov, ako zmeniť svoj mýtus o fungovaní Sveta, je forma hrania sa. Pointou je dočasne prijať niečo, o čom ti racionálna myseľ nahovára, že ide len o fantáziu alebo blud. Dovoľ si preto prijať tieto „cudzie“ idey a nenásilne ich rozvíjaj skrz vlastné empírie, dosiahnuté rozšírenými stavmi vedomia. Potom možno niekedy príde ten „aha efekt“… a ty z popola sebaklamu povstaneš v ústrety vnímania prejaveného po novom…
A ako začať hrať tú hru?
Ak sa v rozhodnutí svojej vôle začneš technikami nato určenými prebúdzať, tvoje ohnisko uvedomenia začne z astrálneho suterénu, ktorý je púhym zrkadlením fyzických svetov, stúpať po schodoch osvietenosti vyššie a vyššie, stále jemnejšími a jemnejšími vrstvami, až sa nakoniec ocitneš blízko svojho pravého domova, ktorým je Svetlo Stvoriteľa, utvárajúce aj Ákášu len ako svoj hypernástroj tvorenia.
A práve z tejto Ákáše povstávajú živly, ktoré sú základnými stavebnými kameňmi svetov odlúčenosti, teda vesmírov, ktoré síce z onoho Svetla nikdy nevystúpili, len sa transformovali do jeho nižších vibrácií – do všemožných hustôt a foriem existencie. A tie sú kontrolované vôľou Niekoho. Ten, kto si toto uvedomí, sa v tom momente stáva fluidnou bytosťou, ovládajúcu skrze svoje pochopenie všetko to duchovné a magické.
V tomto nekonečnom procese existencií sa aj osvietenec na určitej úrovní stále len učí a učí, a tento proces nikdy nekončí – statický cieľ nejestvuje a jediným cieľom je cesta. Týmto sa aj Stvoriteľ učí – prostredníctvom svojich odlúčených vedomí v podobe najrôznorodejších bytostí zažíva všetko to, čo oni, pričom ich existencií nezasahuje. Boh sa teda v statike nekonečného raja neutápa. Tým pravým rajom, nielen pre Neho, je teda to, čo je polaritné: jednota versus svet polarít, svet polarít, symbolicky sa deliaci na delí na anjelov a démonov.
Takmer zhoda, týkajúca sa podstaty vyššie uvedených (trans)empirických zistení, je vyjadrená aj v tomto audio-videu:
Prepis audio-videa je pod článkom v sekcii dodatky *)
Aby si niekde začal, prečítaj napríklad niečo o (meta)fyzických a duchovných základoch v článku Elementárne základy, ktorých pojmy vychádzajú z učenia osvietenca Františka Bardona. Tie sme vzali za svoje len preto, lebo sa vo väčšine prípadov zhodujú s poznatkami, získanými vlastnou praxou. Potom si prečítaj tento článok alebo to pokojne môžeš urobiť aj naopak.
Pokiaľ si však už zabehnutý v používaní iného duchovno-magického jazyka, používaj naďalej ten, pokiaľ sa však s tým „naším“ nepobije alebo ťa nenápadne nezvedie do krajiny ilúzií a (seba)klamu, ktorá je pod kontrolou vládcu pocitov a emócií, Luny.
Fyzický, astrálny a mentálny objekt
Čo po duchovnej a (meta)fyzickej stránke predstavuje pojem nefyzický alebo fyzický objekt?
Každý vo fyzickom svete pozorovateľný objekt pozostáva v skutočnosti z piatich vibračne navzájom odlišných energií, z ktorých len jednu ovplyvňuje gravitácia. Ide o telo:
– fyzické (gravitačné)
– éterické (čiastočne gravitačné)
– astrálne (v spodnej vibračnej úrovni éterické, čiastočne pod vplyvom gravitácie)
– mentálne (vibruje na jemnejšej frekvencii než telo astrálne)
– kauzálne „Ja som“(príčinné, ákášické – všetko ostatné je len z vedomia Ákáše odvodené)
Z vyššie uvedeného vyplýva, že všetky „hmoty“, až na jednu jedinú, sú nefyzického (negravitačného) charakteru a teda ich energie, z ktorých pozostávajú, sa vyskytujú mimo časopriestor, čo často vedci nezohľadňujú pri tvrdení, že Boh k stvoreniu nikdy potrebný nebol, pretože v singularite pred veľkým treskom sa ani čas ani priestor nevyskytoval a teda Boh by nemal kedy a kde pobývať. Táto kvázy zmysluplná teória mi príde (vy)riešiteľná už pre absolventov základnej školy a preto sa divím, že taký fyzik, akým je Stephen Hawking, vylúdil zo seba tento úsmevný argument. **)
Teda opäť sa vraciam k argumentu, že všetko, čo je zaznamenateľné v časopriestore a pôsobí nato gravitačná sila, má zároveň svoj odraz aj v iných rovinách bytia, v ktorých ale už platia iné fyzické – (meta)fyzické – zákony, ktoré však s tými fyzickými úzko korešpondujú. Metafyzickými ich nazývame preto, lebo ich nevieme matematicky ani fyzikálne popísať. Napríklad, ak astrálny svet zrkadlí rovinu fyzickú, tak okrem úrovne éterickej ako (pod)súčasti Astrálu, v ktorej gravitácia ešte čiastočne pôsobí, samotný časopriestor definujú úplne iné fyzikálne fenomény, materiálnej vede doteraz neznáme.
Vyššie spomenuté teda tvrdí, že okrem živého objektu (človek, zviera a rastlina) aj taký napríklad automobil, vyrobený človekom, má svoje vibračne jemnejšie telá – echá – ktoré v skutočnosti predstavujú matricu pre vznik fyzického objektu a nie naopak. Dôkazom toho je fakt, že automobil, ešte predtým, než bol vyrobený, bol v podobe idei niekým stiahnutý z Ákáše a daný na papier ako nápad. K nemu sa potom prostredníctvom pocitov a emočného angažovania vyjadroval kolektív, ktorý schválenú ideu dal na papier ako technický projekt. Tak vlastne vznikla (astrálna) matrica automobilu, ktorý sa napokon cestou éterických a fyzických orgánov jednotlivcov dostal do výrobného procesu.
Takto vyrobený automobil má ako telo fyzické, tak astrálne (dušu) a mentálne, ktoré je oblekom v tomto prípade kolektívneho ducha – egregora – jednak všetkých značiek automobilov a jednak svojej (pod)osobnosti vo forme veľmi konkrétneho druhu automobilu, napríklad Mercedesu, čomu hovoríme egregor Mercedesu. A ten sa potom ešte delí na ďalšie (pod)osobností – egregorov – aut osobných, dodávok, nákladných, kamiónov, atď.
Fyzické telo a duša (telo astrálne) každého prejaveného, či už ako živého či neživého, fyzického objektu, sú vždy a za každých okolností len dočasnou (smrteľnou) záležitosťou…
Áno, pri otázke, čo bolo skôr, kura či vajce, v uvedenom zmysle sa dá argumentovať tým, že však aj automobil najprv vyrobil človek a až následne sa vo (vibračne) vyšších úrovniach vytvorili jeho (meta)fyzické odrazy (telá). No ako som práve uviedol, je tomu naopak, hoci je pravdou, že každý fyzický objekt sa následne po svojom vzniku v Astrály zrkadlí taký, aký momentálne je. A zároveň, ak napríklad na Mercedesy urobíme dajaké zmeny, napríklad ho prefarbíme, táto zmena sa uloží rovnako, ako je už uložená aj jeho pôvodná farba. Uloženie informácie okrem fundamentálneho Ákášického zápisu sa nachádza aj v tej ktorej (pod)rovine astrálnej, ktorú môžme osobne navštíviť.
V súvislosti s jemnohmotnými telami si pripomeňme, že iné filozofie používajú odlišné pojmy, ako napríklad telo
fyzické
astrálne
mentálne
atmické
bodhické (buddhické)
monadické
božské (Ákáša)
Všetko sa teda krúti okolo toho istého princípu, ktorý je však pomenovaný podľa toho, kto a ako dané fenomény vníma.
O vibračných úrovniach viac pojednáva článok Astrál počas života a po ňom
Jedno však platí naisto, a to, že (meta)fyzické a duchovné zákonitostí sú dané raz a prevždy, nezávislé, ako ich kto interpretuje a používa. A práve tu vzniká problém, kedy si mnohí jabĺčka pletú s hruškami.
Fyzický, astrálny a mentálny svet pozostáva z „hmoty“ vedomia, ktorého interaktívnou zložkou je myseľ, fungujúca na princípoch vzťahov medzi jednotlivými živlami, pričom tieto reakcie podliehajú a sú riadené iba vôľou niekoho. Vôľa môže byť buď individuálnou alebo kolektívnou záležitosťou, teda záleží na tom, či ide o bytosť s duchom kolektívnym alebo individuálnym.
Duch (vedomie)
Duch je nesmrteľnou záležitosťou, ktorý trvale pobýva vo svojom duchovnom (ákášickom) teritóriu a k tomu, aby sa vedel angažovať vo vibračne nižších svetoch odlúčeností (svetoch protikladov), musí zo seba časť vibrácií odlúčiť a z nich nižšie telá (astrálne, éterické, fyzické) vytvoriť. Pritom odlúčené časti vedomia používajú vždy len tú svoju lokálne orientovanú myseľ, ktorá sa potom identifikuje do množstva (pod)osobností.
POZNÁMKA: Tu vznikajú časté chyby v interpretáciách toho, že ako vlastne tie svety odlúčeností a ich obyvatelia vznikli. Často sa používa pojem, že „zvyšujúcou sa vzdialenosťou svetov odlúčenia od ich Zdroja ich energia úmerne klesá a hustne, až napokon vznikne gravitačný časopriestor a jeho fyzické objekty.“ Ja to však chápem tak, že keďže Tam neexistuje fyzikálny pojem – gravitáciou udaná vzdialenosť – je Tam len „vzdialenosť“ vyjadrená vibráciou. A tá „znížená“ vibrácia nie je následkom „vzdialenosti“ ale naopak, „vzdialenosť“ je funkciou vibrácie. Ináč povedané, prvotný je zámer hodnoty vibrácie a až následne vzniká pojem „vzdialenosti“ od Zdroja, čo je čiste fiktívnou záležitosťou.
Áno, vo fyzike skutočne platí, že u dvoch objektov ich interakčná (gravitačná) energia klesá s druhou mocninou vzájomnej vzdialenosti, no v Astrály sa gravitácia nevyskytuje a je zastúpená len jemnohmotnou vibráciou. A ako už bolo povedané, vedomím znižovaním/zvyšovaním jej hodnoty v Astrály vzniká v časopriestore reálna vzdialenosť. Pričom pozorovateľ by zo svojho (materiálneho) uhla pohľadu mohol povedať, že primárnou je fyzická vzdialenosť a astrálna vibrácia sa od nej len odvodzuje, pričom opak je pravdou – jemnohmotná vibrácia je primárnou a určuje jednak časovo-priestorové súvislostí v gravitačnom prostredí a jednak samotnú „vzdialenosť“ medzi tým-ktorým svetom odlúčenosti a Zdrojom.
Pokiaľ však duchovi nejaká jeho vibračne nižšia (pod)osobnosť (ktorá je samozrejme jeho súčasťou, ale materiálnejšie orientovanou) začne robiť problémy, duch ju najprv upozorní a až potom, ak to nepomôže, eliminuje. Tak v hrubom opise môže nastať až fyzická smrť, nakoľko neuposlúchnutie ducha sa berie ako nenaplnenie predinkarnačných sľubov. Osvietenosť spočíva v tom, že toto materiálnejšie uvedomenie sa „rozpustí“ vo vibráciách vyššej (pod)osobnosti alebo ducha, pričom ale jeho kvality ostanú k dispozícii i naďalej.
Duch je k astrálnemu telu pripútaný prostredníctvom mentálnej matrice, s ktorým dokopy tvorí dušu. Telo astrálne, ako už bolo spomenuté, rovnako pozostáva z vibrácie ducha, ale oproti mentálnemu vibruje na nižšej úrovni a nachádza sa trvalo v identicky vibrujúcom prostredí, ktorému hovoríme Astrál.
Vedomie (duch) je len jedno a ide o vedomie Stvoriteľa. To sa na základe Jeho rozhodnutia následne rozfragmentovalo tak, že vytvorilo svety polarít (fyzický, éterický, astrálny a mentálny) a bytosti, ktoré tieto svety podľa svojich vibrácií osídlili.
Bytosti začali súťažiť o dosiahnutie čím najvyššej vibračnej úrovni svojho ducha ale spočiatku im to išlo veľmi kostrbato. Na začiatku vývoja, keď sa prvýkrát inkarnovali do fyzickej roviny, ich neskúsenosti sa premietli do myslenia, ktoré riadilo ich rozhodnutia a činy, ktoré boli často pre iných až smrteľne útrpne, pretože prevažovala myseľ pudu sebazáchovy bez akýchkoľvek náznakov duchovna.
Evolučná vibračná hodnota sa inkarnáciami zvyšovala len veľmi, veľmi pomaly a fyzické bytosti sa zmietali poväčšine v extrémnych pocitoch a emóciách, ktoré tvorili ich fyzickú myseľ. Okrem vzniknutých tzv. šamanov o iných svetoch spočiatku nikto ani len netušil.
Zjednodušene povedané, všetko vzniklo tak, že Veľký duch časť svojho vedomia od Seba odlúčil a postupným znižovaním vibračných hodnôt stvoril oné svety polarít, ktorým tiež hovoríme svety odlúčenosti. Urobil tak prostredníctvom živlových kvalít, ktoré pochádzajú z Akáše, ktorá je prejavenou analógiou Stvoriteľa. A čím nižšie hodnoty vibrácie obsahovali, tým „hmotnejšie“ sa svety tvorili, až to zastalo na nám známom gravitačnom časopriestore.
Ako bolo spomenuté, prvé inkarnácie sa vyznačovali nižším sebauvedomením s úplnou absenciou sebalásky a duchovného osvietenia, čo dnes zahrňujeme pod pojmy „odvrátenie sa od Boha“ a „neviera v Neho“.
Tieto kvality, ktoré osoby s menším počtom inkarnácií ubezpečovali v tom, že medzi Nebom a Zemou nič nejestvuje, môžeme pomenovať ako mentálne sily odpudivé. Teda neveriaca osoba (bez transempirických poznatkov) si vždy myslela, že existuje len ako plne osamotená jednotka, ktorá so svojím okolím interaguje len na základe náhod v zmysle zabezpečenia si existenčných potrieb. Bola vždy presvedčená o tom, že nikdy nič s ničím nesúvisí a pokiaľ si nepomôže sama, raz a prevždy zahynie.
V neskorších vývojových fázach evolúcie ducha už vyššie princípy síce uznávali ale pre zmenu zase podliehali množiacim sa náboženstvám, ktoré ich vydierali pomocou diablov a démonov, ktorých ako egregory stvorili, neuvedomujúc si, že sa raz postavia aj proti ním samotným.
Úroveň, od ktorej sa spomínaná odpudivá sila začína uplatňovať, je označená matematickým znamienkom (0) a ide o oblasť, v ktorej žijú napríklad prírodné bytosti, pôvodne zvané démoni. Smerom nadol je to znamienko (-) a jedná sa o teritórium antigéniov a (v novodobom pomenovaní) démonov. A napokon smerom nahor sa z neutrálnej kvality postupne stáva sila príťažlivá, definovaná znamienkom (+), kedy už ide o oblastí, obývajúce bytostí Svetla – géniovia, bohyne, bohovia, archanjeli, anjeli, ap. U inkarnovaných v tomto štádiu vývoja ide o rôzne stupne prebudenosti a osvietenosti.
A úplne hore, v najvyššom bode vrcholu pomyselnej pyramídy, sa nachádza kancelária niekoho najbližšieho k Stvoriteľovi (dajme tomu archanjela Michaela), a aby som bol úplný, tak na zrkadlovej (odvrátenej) strane pyramídy so znamienkom (-), vrchol obýva dajme tomu archanjel Lucifer. Ten však nemá nič spoločné so známym to a obávaným démonom priepasti a dezintegrácie Choronzonom, ktorý bol už niekoľkokrát úspešne (magicky) evokovaný. No to, koľkokrát neúspešne, sa už nejako neuvádza, asi preto, že dotyčný nestihol o tomto kontakte podať svedectvo…
Čo sa týka démonov, tí samozrejme taktiež potrebujú dajako prežiť a teda zháňajú si potravu, ktorú pre nich predstavujú emócie všetkých tých naokolo, ktorí sú v ich dosahu. Pokiaľ nejakú korisť nablízku zacítia, ihneď, ako magnetické míny, sa k nej pritiahnu a potom… niekto to rád horúce…
U iných, na ktorých dosah (zatiaľ) nemajú, pretože sa nejako až príliš stotožňujú so svojim vyšším Ja, vďaka čomu si bezpečne pokrochkávajú na vibračne vyšších poschodiach, kam démonici víza nikdy nedostanú, na takých s božskou trpezlivosťou čakajú, popri čom im podhadzujú všelijaké vábničky, aby ich emocionálnu rovnováhu narušili a umožnili im zostúpiť trochu nižšie, kde by na nich už mohli. Tieto aktivity poznáme pod pojmami opresia, obsesia a nechválne známa posesia.
Duša (astrálny oblek ducha a jeho emocionálna výbava)
Aj astrálne telo vzniká činnosťou živlov, ale v hrubšom prevedení v porovnaní s mentálnym telom ducha. Astrálne telo je k fyzickému pripútané astrálnou matricou. Duch niekedy do roviny astrálnej projektuje získané empírie zo sveta fyzického, napríklad gravitáciu, čo poznajú hlavne astrálni cestovatelia, ktorí niekedy mávajú nepochopiteľné problémy s levitovaním. To sa však zvykne čoskoro vyriešiť a cestovateľ si následne môže polietať do aleluja…
Pojem duša, ktorému sa tiež hovorí astrálne telo, sa v skutočnosti (veľmi zjednodušene povedané) skladá z (meta)fyzických vibrácií, orientované jednak extrovertne (navonok) a jednak introvertne (dovnútra), teda smerom k duchovi, ktorého sú všetky tieto živlové vibrácie súčasťou. Hoci toto astrálne telo tvorí duchovi interaktívny a ochranný oblek podobne, ako to je u astronautov, je trvalou súčasťou ducha, ktorý ho vytvoril vyčlenením časti svojich vlastných vibrácií do takzvanej neustále prebiehajúcej interakcii zvanej explózia, pričom tento „oblek“ vo svojej spätnej väzbe prenáša informácie pomocou energií späť smerom k uvedomeniu ducha takzvanou neustále prebiehajúcou implóziou.
Ide o neustálu komunikáciu medzi introvertným a extrovertným prostredím ducha, čo sa uskutočňuje prostredníctvom elektrického a magnetického fluida základných živlov ohňa a vody. Je treba mať na pamäti, že príslušný „oblek“ ducha je vždy zložený z rovnakej vibračnej substancie, akou je aj okolité (meta)fyzické prostredie. Preto energetické interakcie medzi duchom a okolím môžu prebiehať akoby osmózou.
UPOZORNENIE! Pojmy, uvádzané nielen v tomto článku, sú prenesené z materiálneho prostredia už zavedených vedeckých teórií, ktoré sa doteraz duchovnu a okultnej mágii vôbec seriózne nevenovali, a preto neexistujú presnejšie pomenovania a príklady. Je to jednoducho problém nielen sémantický ale ide aj macošský prístup serióznej vedy k transcendentálnym záležitostiam ako takým.
Éterické telo
sa považuje za súčasť tela astrálneho. Metafyzicky ide o hranicu medzi vibráciami astrálnymi a fyzickými, ktoré už tvoria gravitačný časopriestor. Máme zato, že fyziológia hrubohmotného tela a jeho časti je funkciou tela éterického, ktoré je súčasťou tela astrálneho a mentálneho, ale pri dočasnej exteriorizácii astrálneho tela (a tým pádom aj tela mentálneho vrátane ducha) éterické telo i naďalej ostáva na svojom mieste (alebo sa „vznáša“ opodiaľ) a i naďalej plní svoje špecifické úlohy vzhľadom k psychosomatickej štruktúre hmotného tela. Keby sa totiž éterické telo od fyzického v astrálnej projekcii oddelilo, nastala by okamžitá smrť.
Na druhej strane je treba vedieť, že pri projekcii astrálneho tela (ktoré prebieha spolu s telom mentálnym a duchom) sú cez živlové vibrácie (tvoriace celú metafyzickú podstatu) všetky telá aj naďalej prepojené, len sú od seba „vzdialené“. Vzdialenosť sama osebe je však len iluzórnou predstavou, nakoľko mimo gravitačný časopriestor je priestor astrálny definovaný len určitou hodnotou vibrácie. Ako ale už bolo spomenuté, gravitácia sa do najspodnejších (éterických) oblastí Astrálu čiastočne prelína a preto sa pri astrálnom cestovaní môže čiastočne uplatniť. O tejto skúsenosti by mohli viac porozprávať astrálni cestovatelia.
Aura (bioenergetické metafyzické pole)
je metafyzický až fyzický úhrn vibrácií žiarenia, zahrňujúce ako bioenergetické pole organizmu tak korónu tela éterického, astrálneho a mentálneho. Aura pri exteriorizácii astrálneho tela ostáva i naďalej okolo fyzického tela žiariť, nakoľko keby prestala, znamenalo by to koniec bioenergetických funkcií všetkých zúčastnených zložiek a nastala by (fyzická) smrť.
Aura teda nepredstavuje žiadne astrálne a ani iné metafyzické telo. Toto tvrdenie si každý môže ľahko overiť sám tým, že vycestuje do Astrálu a to, čo ostane ležať na pohovke, si dôkladne obzrie…
Energetické centrá éterického tela
V úvode sa pozrime na fragment textu, ktorý som vyňal z internetu. Jedná sa o článok z oboru colorterapie:
(…) Každá farba má svoje vibrácie, svoju vlnovú dĺžku, ktorá zodpovedá vibráciám orgánov, svalov a kostí prislúchajúcich do oblasti pôsobenia príslušnej čakry. Prúdenie svetla s príslušným farebným filtrom dopĺňa energiu čakry a odtiaľ sa šíri meridiánmi k orgánom a pomáha ich nielen liečiť, ale aj vyrovnávať ich energetický potenciál, zvyšuje ich odolnosť voči chorobám, a zároveň v prípade, keď je čakra preťažená svojou osobitnou farbou, odporúča sa ju doplniť – vyvážiť – farbou doplnkovou. (…)
Áno, za všetkým, čo je prejavené, je len a len (jemnohmotná/fyzická) vibrácia. A ak sa niekomu (fyzická) vibrácia svetla zhoduje s vibráciou jemnohmotnou (?) alebo sa navzájom dokážu ovplyvniť (?), potom by zámer napríklad liečiť mal fungovať. No aj tak mi príde táto interakčná zhoda skôr ako science-fiction než reálnou. Prečo?
Imagináciami a mentálnymi a astrálnymi projekciami sme potvrdili predpoklad z fyziky, metafyziky a psychológie, že čakry a iné energetické systémy, vrátane aury, žiadnymi farbami v skutočnosti nedisponujú. Disponujú ale tým, čo tieto farby majú predstavovať. Farby sú len hrou mozgu, ktorý si tak vytvára pomôcku, aby vedel zabezpečiť určité existenčné potreby. A keďže sa farby tvoria len a len v mozgu, každý tú istú vibráciu vnímať rovnako nemusí. Pre niekoho dajme tomu zelená farba bude predstavovať to a pre iného ono. A pokiaľ sa farby používajú ako magické analógie, taktiež nemusia pre každého rovnako znamenať napojenie na ten ktorý fenomén.
Práve pre vyššie spomenuté môže mať colorterapia na každého iný dopad, ak by sa ten niekto sústredil len na farby samotné a nie na to, čo majú reprezentovať. Napokon príroda to na svojich obyvateľoch ukazuje dostatočne. Každý živočíšny druh vníma farby svojsky a pre každý môže mať tá istá farba úplne iný význam alebo aj žiadny.
Napríklad, u mňa pri precvičovaní čakier som spočiatku vo vizualizácii pretláčal ideu, že čakry žiaria spektrom dúhy tak, ako sa to vo väčšine prípadov u nás prezentuje. No po čase, akonáhle som sa začal dostávať do hlbších stavov tranzu, vizualizáciu (aktívnu myseľ) nahradila imaginácia (pasívna myseľ) a tá mi čakry zobrazila už pre mňa v tzv. neprijateľnej forme. Všetky boli dajaké biele až bielomodré a občasne sa do nich vlúdil aj nejaký ten odtieň dúhy. No častejšie som ich vnímal ako hmýrenie sa tepla nad rozpálenou cestou. Pokiaľ som s tým bojoval a snažil sa cvičiť predpisovo, všetko išlo veľmi pomaly. No pokiaľ som opraty prenechal imaginácii, začali sa diať veci – čakry som začal pociťovať aj „fyzicky“, čo dovtedy som nezažíval. Dokonca, po čase som dokázal spontánne skrz určitú čakru aj astrálne vycestovať.
Keď pracuješ s čakrami a meridiánmi, prevádzaš ich reenergetizáciu. Odstraňuješ tzv. bloky (zápchy), ktoré tvoria psychické konštrukty, ktoré spôsobujú, že energia už nemôže prúdiť tam, kam pôvodne bola určená. Pre prirovnanie, ide o podobný efekt ako u hrádze s vodou. Energia alias voda sa hromadí, až napokon pretečie úplne iným smerom, tam, kde si to najmenej očakával.
V psychosomatickom kontexte tak vznikajú oblastí, ktoré sú energeticky buď poddimenzované alebo predimenzované. Naviac, energie k svojim interakciám, ku ktorým sú predurčené, musia byť najprv správne mentálne naprogramované. A pokiaľ sa energia naprogramuje nevhodným myslením alebo dokonca zápornými (astrálnymi/fyzickými) bytosťami a v tomto prevedení sa dostane do tvojho energetického portfólia, amen tma. A aby som bol úplný, aj správne naprogramovaná energia, ak sa dostane na miesto, kam nepatrí, spôsobí problémy. To sa deje už pri spomenutých blokoch a mentálnych konštruktoch. Naviac, vibrácie priťahujú iné podobné vibrácie a tak sa živlové elektromagnetické pole negatívnych vplyvov môže násobiť, nehovoriac o tom, že sa tak otvára brána k astrálnym útvarom – entitám – ktoré sa na vibráciách priživujú a svojou účasťou ich ešte viac posilňujú.
Minca má však dve strany. Ak sa vyznáš, môžeš metafyzickú energiu vedome naprogramovať k pozitívnym účelom – vytvoríš pozitívne emócie, ktoré nasmeruješ do lokalizácie, v ktorej nastala energetická nestabilita. Tak sa v danej psychosomatickej oblasti opäť obnoví rovnováha a harmónia a naviac, astrálne záporné entity, ako upírske cudzopasníky, ťa ako nezaujímavú pôdu opustia.
Vysoko účinnými technológiami v tomto smere sú okrem precvičovania čakier predovšetkým cvičenia astrálnej mágie, ako napríklad Mágia vodopádu Svetla alebo Šamanská mágia na akékoľvek problémy či Mágia na odstránenie astrálnych parazitov. Všetko sa robí čisto v predstavách, hoci to môžeš kombinovať aj s fyzickými predmetmi, napríklad sviečkami či tarotovými arkánami, čomu hovorím hybridná mágia.
Prax s klientmi potvrdila, že tí, ktorí nevedeli, ako si majú čakry „správne“ predstavovať a cvičili len podľa seba, urobili v porovnaní s tými, čo sa riadili predpisovo, oveľa väčší pokrok. Aj napríklad taká hermetická škola hlavného prúdu západného mysticizmu, s kľúčovými slovami Vedenie & Obrodenie, definuje čakry trochu ináč:
– 7. čakra korunného centra planie žiarivo bielou, ako planúce magnézium
– 6. čakra tretieho oka žiari sivo šedou
– 5. čakra krčného centra sa prejavuje vlniacou sa intenzívnou stredne purpurovou farbou
– 4. čakra srdečné centrum pulzuje žiarivo žltou
– 3. čakra slnečného pletenca a hlavná energetické rozdeľovacie centrum sa tu neuvádza, nakoľko sa v systéme, ktorý spomínam, používa k okultným technikám, atď. V bežnom pomenovaní ale ide o čakru s bieložltým efektom
– 2. čakra čakra pohlavného centra žiari priezračnou levanduľovou, jasnou a rýchlo víriacou
– 1. čakra zemského centra žiari siedmimi farbami spektra, lenivo víriacich a prebleskujúcich
(z knihy Astrálni projekce)
Nám v našej mágii, rovnako ako aj naším klientom, sa doteraz najviac osvedčila táto technika, ktorá spôsobila v nadobudnutí schopností mimozmyslovo vnímať a mentálne a astrálne cestovať doslovne revolúciu!
Niekomu však môže viac vyhovovať táto klasickejšie pojatá technológia: Harmonizace čaker – Pyramidální meditace
Časom sme si však vytvorili svoj vlastný systém, ktorý pochopiteľne fungoval najlepšie. Podotýkam ale, že s farbami sme si nerobili žiadne starostí. Cvičili sme tak, ako sa nám jednoducho vizuálne javili či nejavili vôbec, pretože často vyzerali len ako hmýriace sa objekty čistej bezfarebnej energie. Precvičovali sme ich ale dva-trikrát denne po dobu niekoľkých mesiacov, a v obmedzenom množstve (1 krát obdeň) sa im venujeme doposiaľ.
Reinkarnácia
je opätovné znovuzrodenie sa ducha do fyzického časopriestoru. K tomu dostáva úplne novú výbavu v podobe tela astrálneho, teda duše, a tela fyzického, ktoré interaguje s gravitáciou, ktorá je zodpovedná za časopriestor a lineárne plynutie času. Gravitácia spôsobuje, že ako udalosti tak objekty časovo lineárne plynú a to od zrodu až po fyzickú smrť. Ich metafyzické náprotivky však v zóne mimo gravitačný čas a priestor žiadnu smrť nezaznamenávajú. K tomu si však musíme povedať viac.
Vychádzajme z toho, že každý fyzický objekt (človek alebo vec) ako aj fyzická udalosť (situácia) zaznamenaná vo fyzickom časopriestore majú odraz ako v astrálnom priestore tak v mentálnom. Astrálna dimenzia je však oproti mentálnej vibračne hutnejšou a v nej telo (dušu) nejakej udalosti predstavujú emócie tých subjektov, ktorých sa udalosť bytostne týka – sú za jej vznik a existenciu nejakým spôsobom zodpovední.
Táto udalosť/situácia v gravitačnom časopriestore lineárnym plynutím času sa niekedy v danom momente zrodila a následne „zomrela“. V Astrály (metafyzický priestor vibračne hraničiaci s realitou fyzickou) je táto udalosť udržovaná nažive potiaľ, pokiaľ existujú emócie ľudí, ktorí sú vo vzťahu k udalosti primárne postavení, teda ich emócie tvoria danej udalosti astrálne (emocionálne) telo. Pokiaľ sa tie po čase rozplynú, pretože aktéri už učinili k ukončeniu udalosti patričné kroky, udalosť vo fyzickom svete „zomrie“ rovnako ako vo svete astrálnom. Avšak niečo „nezomrie“. Ide o nesmrteľnú zložku podobne ako to je aj u človeka, a to o ideu/ducha udalosti.
Táto idea, ktorej vo svete fyzickom a astrálnom telá už „zomreli“, existuje večne vo sfére mentálnej, kde už nemá čo „zomrieť“ – ide o sféru bez času a priestoru – a túto ideu udalosti, jej ducha, si môžeš vygoogliť napríklad prostredníctvom mentálnej či astrálnej projekcie v Ákášických záznamoch.
Je tu ešte jeden rébus, ktorý má súvislosť s naším článkom: kedy vznilol Stvoriteľ? Pokiaľ vezmeme do úvahy premisu o existencii mimofyzickej (metafyzickej) alebo mimometafyzickej (duchovnej) dimenzii, kde čas v našom ponímaní neexistuje, potom v tomto prostredí ani nič nemôže vzniknúť a teda ani zaniknúť. Preto sa hovorí, že Boh je tu večne. A keďže On tvorí na základe slobodnej vôle sám zo seba, môže kedykoľvek stvoriť fenomén, ktorý umiestni do bezčasovej duchovnej (mimo metafyzický svet protikladov) zóny, ale ktorý nemusí existovať večne, pokiaľ sa Stvoriteľ rozhodne stlačiť klávesu „delete“.
Predpokladám, že v inom prípade by fenomén (akákoľvek bytosť) pochádzajúci od Boha ako súčasť Jeho tela existoval večne. Aj preto je úvaha o veľkom tresku čo sa Boha týka zbytočná, pretože keby aj bol Big Bang realitou, čo v klasickom ponímaní určite nie je, Boh by ho bol určite mohol spôsobiť, pretože On by v čase „zero“ bol mimo ten všetok čas a priestor, ktorý sa Big Bangom začal len utvárať. Atď.
O reinkarnácii tu pridávam video, ktorého výpoveď úplne súhlasí s našimi vlastnými zisteniami, avšak je potrebné vziať do úvahy, že vo videu sa pojem „nesmrteľný duch“ zamieňa s pojmom „duša“. Ako som už uviedol, duša (astrálne telo) je smrteľné a jediným nesmrteľným fenoménom je duch. Tiež nezabúdajme, že duch môže byť ako individuálny tak kolektívny. Individuálneho ducha má napríklad človek, naproti ktorému nerasty a zástupcovia flóry a fauny majú duchov kolektívnych, pritom duše individuálne.
Záver
je teda taký, že aby si vo s&vojom duchovno-magickom úsilí napredoval čo najefektívnejšie, musíš sa naučiť akceptovať predovšetkým sám seba, nie názory typu „jedna baba povedala“. Pritom všetkom si ale daj pozor na vnútorných démonov, ktorí by ťa zo správnej cesty mohli rovnako zviesť ako dogmy iných. Preto sa najprv nauč rozlišovať, kto alebo čo k tebe z vnútra prehovára. K tomu ti najlepšie poslúžia zmenené stavy vedomia, teda tranz.
Prečítaj si tiež: Mnohorozmernosť reálností
Zhrnutie (plynúce z nielen vlastných skúseností)
Duch = odvodenina z predlohy, nachádzajúcej sa v Ákáši. Ákáša ako taká je celistvou výkonnou jednotkou Stvoriteľa, z ktorej časť sa odlúčila do samostatnej jednotky, zvanej duch, ktorý predstavuje bytosť s vlastným uvedomením a nástrojmi, akými sú slobodná vôľa a princíp karmy. Aby sa vedomie ducha mohlo inkarnovať, potrebovalo si vytvoriť (meta)fyzické obaly – telá – ktoré sú adekvátne vibráciám svetov odlúčeností (svet mentálny, astrálny, éterický a fyzický), ktoré zase stvorilo vedomie ducha najvyššej inteligencie, ktorej hovoríme Stvoriteľ.
Keďže introvertný obsah (kvalita ducha ako takého) nevieme (meta)fyzicky popísať, prirovnávam ho k introvertným vibráciám, definujúce jeho evolučnú vyspelosť, z ktorých sa vplyvom vôle a flúid živlov Ohňa a Vody vytvorili extrovertné kvality, navonok sa javiace ako vibrujúca energia. Až z tejto sa postupným znižovaním jej vibrácií spomínané telá (mentálne, astrálne, éterické a fyzické) vytvorili.
Postupnosť pritom bola taká, že duch (kauzálne telo) najprv vytvoril „obal“ mentálny, potom astrálny, nasledovalo telo éterické a toto všetko vyústilo do „obalu“ s gravitačnou hmotnosťou, ktorý je definovaný štvorpólovým magnetom živlu Zem.
Duša = duch + jeho extrovertne pôsobiaci „obal“ mentálne telo + pôsobením elektromagnetického fluida živlov vytvorené telo hrubšej vibrácie, známe pod pojmom telo astrálne, definované pocitmi, emóciami a vášňami.
Éterické telo = duch + mentálne telo + telo astrálne + zhustené kvality tela astrálneho tak, aby sa umožnilo vzniku tela éterického, zahrňujúce aj energetické centrá zvané čakry (pri astrálnej projekcii čakry ostávajú s odloženým fyzickým telom a po jeho smrti zanikajú).
Fyzické telo = duch, ktorý zhustil živlové kmity do takej hustoty, že vytvoril pôsobením troch živlov (ohňa, vody a vzduchu) živel štvrtý – zemský – ktorý ako štvorpólový magnet umožňuje vzniku takých fenoménov, akými sú gravitácia, ktorá tvorí časopriestor so všetkými jeho objektami a udalosťami. Súčasťou gravitačného tela je aj telo éterické + astrálne (duša) + mentálne + duch (kauzálne telo), ktorým v skutočnosti si.
Aura = akási koróna ducha + duše + tela éterického + žiarenie bioenergetických polí somatického systému. Aura nepredstavuje žiadne z vyše uvedených metafyzických tiel!
Všetky telá ako (meta)fyzické obaly, ktoré duchovi zabezpečujú interaktívny pobyt vo svetoch polarít, sú smrteľné. A medzi ne patrí aj taká duša, ktorá nemá vlastné uvedomenie, pretože jej uvedomením je duch, ktorý tvorí dušu tak, že si na seba obliekol astrálne telo – pocity, emócie a vášne – ktoré sa však po smrti fyzického tela rozkladajú na jednotlivé živly. A všetko to, čo sa prostredníctvom uvedených tiel počas všetkých inkarnácií nazhromaždí, je trvale v podobe informácií zaznamenané v tele kauzálnom (ákášickom), teda v duchovi.
Dodatky
*) Naše existence mimo tělo
Je po výstupu z těla zachována fyzická forma? (tázajícího zajímá, zda máme po našem výstupu z fyzického těla dál lidskou podobu, tedy zda je naše jemnohmotné tělo jakousi kopií těla fyzického)
Může být zachována. Ale nemusí. Někdy se své fyzické formy zcela zbavíte. Přeléváte se sami v sobě jako oblak živého vědomí, ze kterého se vytahují a do kterého se opět vtahují vaše chapadla…například. Můžete být velice „amorfní“, a přesto se cítíte daleko jistěji a stabilněji než v hmotné formě.
Je možné se takto dostat i mimo Zemi?
Jistě. Když opustím tělo, uplouvám často mimo Zemi. V kosmickém prostoru se vaše rozměry mohou změnit. Můžete se například roztáhnout do průzračné mentální koule, která se jen tak vznáší v prázdnu… Přitom vidíte vše, co je pod vámi a zároveň i nad vámi. Nemusíte se už vázat na lidské tělesné schéma. Mimo tělo nepatříte k druhu Homo sapiens. Jste energetická bytost.
Lze v tomto stavu navštěvovat jiné planety?
Lze cokoliv. Můžete prozkoumat celý fyzický vesmír. Ale musíte se udržet na jeho vibrační hladině. Vaše vnímání je daleko ostřejší a vy můžete vnímat i jinými způsob než v těle. Často zůstávám zavěšen v otevřeném prostoru kosmu celé hodiny – a přitom vidím hvězdy, jak září ze všech koutů v různých odlišných barvách. Hvezdy jsou živé. Každá hvězda vysílá proud svých vibrací. Vibrace z různých hvězd mají různou frekvenci a liší se navzájem ještě mnoha jinými charakteristikami, pro které dnes ještě neexistují ekvivalentní lidské termíny. Stačí upřít pozornost do určitého takového proudu, napojit se na něj – a okamžitě vstupujete do její reality, okamžitě tuto hvězdu hluboce chápete… Všechny hvězdy jsou vlastně jen víry kvantového vědomí rozmístěné v prostoru. Jsou jako brány, které se otevírají, rozšiřují se a znova se zavírají, stahují do sebe – když splní určitou funkci, kterou jim propůjčil Rozum Existence.
A lze se k hvězdám dostat?
Ano, během zlomku sekundy. Můžete plout mezi hvězdami jako nějaká průsvitná kosmická loď, která je celá vytvořená z energie vědomí, ale můžete se také pouhým zaměřením své pozornosti snadno přenést tam či jinam… Mně osobně pomáhá napojit se na danou hvězdnou vibraci. Naslouchám vesmíru povrchem své duše a pak se mohu rozhodnout vydat se do nějakého konkrétního místa. Hvězd je nepředstavitelně mnoho… Pokud si vyberete nějaký cíl, jednoduše do něj pak skočíte. I tento takzvaně hmotný vesmír je mnohem rozlehlejší, než si dnes člověk dokáže představit. Je to velkorysá časoprostorová stavba…
Lze takto najít ve vesmíru život?
Vesmír sám je Život. Život je všude, ale ne vždy je viditelný na první pohled. Například průzkum planet vyžaduje znalost nejednoznačnosti časoprostoru. Zjistil jsem, že časoprostor není jednoznačně daný… Přiblížíš se k nějaké planetě a zdá se ti „mrtvá“, holá… Ale planety mívají více časoprostorových úrovní, jakýchsi paralelních vrstev své existence… Každá vrstva má přitom svoji rychlost plynutí času a její prostor je složen z poněkud se lišících částic. Víte, Vesmír je příliš ŽIVÝ na to, aby byl zcela jednoznačný. Vesmír si s vámi dokáže hrát. Něco před vámi ukryje, něco vám zjeví. Vždy záleží na vás jako na poutníkovi Bytím – vy jste ten klíč, který odemyká světy. Tam, kde někdo jiný vidí vyprahlou poušť bez života, vy můžete objevit kvetoucí zahrady a nádherná města.
Jak je něco takového možné?
Každá planeta nebo hvězda se nám ve skutečnosti nabízí v mnoha svých paralelně existujících variantách. Planety se podobají cibulím o mnoha energetických slupkách. Každá slupka představuje určitý časoprostor. Ten může být obydlen nebo alespoň nějak využíván obyvateli Vesmíru nebo je pustý nebo divoký. Když se na tu kterou planetu napojuješ, TVOJE energie si vždy odemkne odpovídající hladinu její reality. Jen na tobě záleží, jakou z jejích slupek si vybereš.
Takže zprávy poutníků po hvězdách se mohou lišit!
Jistě. Pokud jsou to poutníci nezkušení, nechápou, co se děje… Ale po speciálním výcviku, který nemusí proběhnout na Zemi, to dokáže každý, kdo chce „odemykat“ světy tak, jako by měl k dispozici celou sadu různých klíčů.
Jak takový výcvik probíhá?
V kosmu i na astrále je spousta výcvikových základen, kde se můžete něco takového naučit. Důležité je naučit se vytělesňovat a NAJÍT tato místa… Není to tak těžké. Výcvik spočívá ve zvládnutí umění vědomé změny vlastních vibrací. Tím, že rozkmitáš sebe sama do určité frekvence, se ti zviditelní přesně ta planetární slupka, která kmitá na téže frekvenci. Je to jednoduché. Není v tom žádná mystika. Je to jen fyzika spojená s vědomím – fyzika budoucnosti.
Můžeš uvést nějaký příklad skrytého života na planetách, které jsou zdánlivě pusté? Třeba přímo ve Sluneční soustavě?
Když se díváš třeba na Jupiterův měsíc Ganymed, vidíš ho na té vlnové frekvenci, která se shoduje s kmity tvého vlastního vědomí. Pokud vibruješ na frekvenci Země, vidíš tu planetu tak, jak ji zachycují pozemské sondy. Pokud vibruješ trochu rychleji, můžeš vejít do jejích odlišných časoprostorových slupek, kde spatříš rozsáhlé mimozemské základny. Už v dětství jsem někdy vstupoval do dálkového kontaktu s obyvateli těchto základen. Opěrný bod zde mají jednotky, které hlídají Sluneční systém. My je nevidíme, a to přesto, že jde o hmotné tvory. Podobné je to i na jiných planetách… Hmota není přesně to, zač ji považujeme. Hmota je složitější jev. Částice hmoty mohou vibrovat mnoha způsoby a mnoha rychlostmi – a i když se jedná o pevnou hmotu, nedokážeme ji vnímat, pokud její kmity neodpovídají parametrům nastaveným v nás samých.
Je to, jako by se každá planeta skládala z několika vrstev hmoty?
Ano, tytéž planety existují ve více hmotných verzích. Vysvětlení přichází, když posunete své vědomí do vyšších energetických center. Pak zjistíte, že to, čemu lidé říkají „planety“, nejsou až tak pevné a stabilní objekty… Jsou to spíše frekvence, které zachycuje Mysl, jejíž parametry jsou nastavené tak, aby je vnímala… Každá planeta je z tohoto pohledu spíše měnlivá iluze. Planeta může pozorovateli nastavit řadu styčných ploch s jeho myslí. A napojením se na každou z nich se mu ukáže něco jiného. S tím souvisí celý Velký Trik fyzické reality. Fyzická realita je výtvor Mysli – to musíme mít stále na zřeteli.
Takže při průzkumu planet jsou rozhodující vlastnosti pozorovatele?
Jistě, přesně tak… To, jak konkrétní planetu vnímáš, záleží vždy na tobě. Planeta viděná z vyšší dimenze vypadá jako bodový zdroj vibrací, ne jako koule. Vibrace v sobě nesou spousty vzorů, spousty geometrických šablon, které ve tvé mysli simulují fyzickou realitu. A záleží vždy na tom, na jakou z těch vibrací se svojí myslí vyladíš. Podobá se to přepínání kosmických televizních programů. Pozor – ani Země není v tomto smyslu výjimkou! I ona je tvořena více paralelními slupkami reality!
Tento poznatek hodně mění naše názory na vesmír a hledání života… Zdá se, že obydlených planet je tedy mnohem víc, než jsme si představovali?
Jsou všude. Všude kolem nás. Ale „planety“ jsou jen nepatrnou částečkou Systému Velkého Života! Existuje celá řada úrovní této úžasné kosmické hry na tvory a světy. Existuje „hra na vesmír“, ale jsou i jiná vyjádření Tvůrčí Síly… Podívejte, dnes vím, že VŠE EXISTUJÍCÍ je zcela jednoznačně hra Mysli. To není filosofický názor, to je dokazatelný FAKT. Základem všeho je Jediné vědomí, které si lze představit jako průzračnou myslící Energii. A toto Vědomí si s nevyjádřitelnou nápaditostí hraje na vesmíry, dimenze i na nás samé… Hraje si TO na tvar a prožitek. Nemůžete tomu žádným způsobem zabránit v tom, aby si to nevázaně hrálo… I naše životy jsou jen trojrozměrné kreslené pohádky, kterými se baví toto Základní Vědomí.
Existují tedy i vyšší úrovně než je kosmická?
Ano, nad tímto kosmem jsou další a další světy… Můžete si představit tento vesmír jako akvárium v místnosti, která představuje vyšší realitu – a tato místnost se nachází uvnitř stavby ještě vyšší reality… a ta je obklopena krajinou další reality… Světy jsou simulace vytvořené uvnitř jiných simulací a tyto simulace existují opět jen jako výtvory v rámci dalších simulací Mysli.
Jaký je význam toho všeho?
Nic chce být něčím. To je zásadní význam. Kdybyste byli NIC, čiré NIC, asi byste měli tendenci se zdeformovat v NĚCO. Vy jste NIC. NIC zdeformované jakoby v NĚCO. Základem Bytí je Čirá Nicota, schopná sebe-uvědomování. Tato Nicota je i Základní Energie. Je to podivné, ale v Podstatě Bytí vše splývá v jedno – Nekonečná Energie je zde Ničím, Počátek je Koncem…
Lze vůbec pochopit existenci?
Na to je velmi těžké odpovědět. Je NUTNÉ ji pochopit? Na každé úrovni vědomí chápeme existenci jinak. Existence není jednoznačná a uchopitelná. Je to Čiré Vědomí. Myslím, že toto Vědomí skrze nás hledá odpověď na to, čím je nebo čím pro sebe může být. To je důvodem naší existence. Vesmíry jsou jako počítače hledající Odpověď… Podstata se neustále ptá sebe sama na to, čím je. Vynalézá různé způsoby tázání se. Včetně nás.
Z hmotného vesmíru se dá dostat tedy do vyšších úrovní?
Pokud chcete, tak ano. Existence se přizpůsobuje změnám v našem vědomí. Když se zakotvíte v sedmém centru, vidíte bez problémů do stovek různých druhů prostoru zároveň. Změnou rychlosti mentálních kmitů opouštíte jednu úroveň Skutečnosti a ocitáte se v jiné. Například planety hmotného typu mohou existovat jen v nižších úrovních reality. Když vibrujete rychleji, nenacházíte se už v dimenzi navzájem oddělených trojrozměrných objektů, ale v naprosto jiné verzi vesmíru. Odtud můžete vnímat i fyzický vesmír, ale to, co z lidského úhlu pohledu vypadá jako gigantické, se rázem nesmírně zmenší… Metagalaxie jsou jen zrnka světla ve vás… Zde se spojujete se svojí Vnitřní Podstatou tak těsně, že pozvolna mizí hranice mezi „vámi“ jako bytostí – a Podstatou samotnou. Zde jasně chápete, že nic neexistuje takzvaně fyzikálně. Všechno, čemu člověk říká fyzika, je Vědomí. Chápete, že vůbec VŠE je pouhým rozmarem Mysli. Zjišťujete, že Realita je žijící myšlenková konstrukce, která sestává z nepředstavitelného počtu úrovní. Trojrozměrné způsoby myšlení zde prakticky zanikají, nastupuje „hypermyšlení“ a stav Jasného Vnímání naprosto Všeho. Abyste se stali obyvateli TAKOVÉHO kosmu, stačí aktivizovat svoje 7. centrum tak o 1 procento nad současný planetární průměr. Ale musíte se v tomto stavu ukotvit a udržet. Jinak budete vnímat jen pouhé záblesky tohoto přirozeného stavu. Různé „nirvány“ a „samádhi“ jsou záblesky tohoto stavu, který zatím není běžně lidem známý.
Proč vlastně existují hmotné světy?
Hmotné světy jsou vynikající trenažery Vědomí. Proto jsou navrhovány a stavěny všude, kde to Vědomí uzná za vhodné.
Inkarnujeme se do hmotných těl jak nás učí například buddhismus?
Ne přesně tak, ale inkarnujene se – samozřejmě. Jak jinak bychom se sem dostali? Jsme vědomá Bytostná Jádra, která přicházejí z daleka, aby dosáhla na Zemi určitých výsledků, určitého pokroku. Země je perfektní cvičný svět. Přicházíme sem po miliardách ze Zdrojů, které nás vyvíjejí. Když jste mimo tělo, vidíte obrovské zástupy příchozích do tohoto světa. Plynou sem jako gigantická mentální řeka… Tato kosmická řeka sestává z milionů zářících shluků, to jste VY – lidské duše. Ve svých domovských světech v určité chvíli pocítíte silný hlad po zkušenostech. Jak se to stane, ucítíte obrovský energetický tah směrem do vesmíru a máte pocit, že vás to „někam odnáší“… Pak se ocitáte v přestupních branách. Fungují jako vibrační dekompresní komory. Skrze ně sestupujete do vesmíru tohoto typu. Nejbližší dekompresní komora je v galaxii Epsylon, ze Země ji vidíte jako zářící bod uprostřed souhvězdí Labutě… TUDY lze přijít do této galaxie, do Mléčné dráhy. Tato galaxie je energeticky velmi hustá, vibruje pomalu. Je to značně „drsné“ kosmické prostředí, ale VY sem chcete! Nachází se zde více tréninkových planet typu Země. Některé už byly demontovány, jiné se naopak staví. Planety jsou veskrze umělé útvary, vyrábějí se tak říkajíc „na zakázku“. Země měla být opravdu velmi tvrdý svět – a v tomto smyslu se myslím povedla.
Kde jsou naše domovské světy? Co to je?
Vypadají jako obrovské mnohavrstevné koule světla nebo duhové spirály. Tedy – tak by vám připadaly, kdybyste je vnímali mimosmyslově z lidské perspektivy. V domovských světech jsou vás biliony, ne miliardy… Tyto světy nemají podobu planet, jsou to Energetické Celky. Jste zde rozmístění jako jiskřičky Vědomí nebo jako živé energetické kapky Veliké Mysli… Cítíte se zde být doma. Proniká vámi zde pocit absolutního bezpečí. Na planetách jste vždy více, či méně cizinci. Nezáleží na tom, jestli jste absolvovali ve vesmíru spousty životů… Na planetách nikdy nebudete doma. Jsou to pouze přechodná stanoviště. Skutečně doma jste pouze v původních Celcích.
Prý si pamatuješ svůj sestup do tohoto vesmíru…
Ano, pamatuji si ho velmi dobře. I každý z vás si ho pamatuje, ale ne na úrovni svého lidského ega. Každý z vás je stoprocentní mimozemšťan. Nikdo z vás nepochází z této planety. Planeta vás neumí vytvořit. Něco tak dokonalého jako duše nemůže vzniknout z planetární energie. To je stejně absurdní, jako byste si mysleli, že jste vznikli „ze svého bytu“. Když jsem se rozhodl jít na Zemi, prošel jsem dekompresní komoru v galaxii Epsylon… Ocitl jsem se v proudu milionů dalších bytostí, které se pohybovaly stejným směrem. Vesmír křižují obrovské dálnice duší. Je to vždy jako ocitnout se v proudu živých lamp – a každá z nich je jedno konkrétní individualizované vědomí! Je to povznášející a příjemný pocit takto plynout v proudu živých já. Bytosti spolu hovoří ne slovy, ale mnohem dokonalejším způsobem. Letíte společně kupředu – tam, kde cítíte svůj zvolený cíl. Čím blíž se k tomuto cíli dostáváme, tím víc se zvyšuje rychlost našeho pohybu k němu. Pak cítíte, jak se mění rychlost vaší mentální vibrace. Přizpůsobujete se prostředí a připravujete se na sestup do atmosféry Země.
Jak dlouho trvá cesta na Zemi?
Časově se to nedá vyjádřit. Vesmírem se duše v zásadě může pohybovat systémem skoků z místa na místo a ani nemusí nikam „letět“. Ale to neznamená, že nemůžete vnímat cestu jako pocit plynutí prostorem… To plynutí je součástí procesu adaptace na podmínky hmotných systémů. Občas vás zastaví Světlo. V kosmech jsou rozeseta „trans-inkarnační centra“, která regulují pohyb. Duše je částečka Věčného vědomí a je „naprogramována“ tak, že touží realizovat všechen svůj mocný vnitřní potenciál. Ale dokud nemá dostatečné inkarnační zkušenosti, cítí se ve vesmírech někdy zmateně. Musí být navigována. Duše se koncentrují v ohniskách a pak jsou vystřelovány dál – ke konkrétním světům. Jste individualizované verze nezničitelného Vědomí. Vstupem do reinkarnační hry vstoupíte do jiných vztahů se svým Základem. Objevíte nové dimenze svého projevu. To je pravý důvod zájmu o reinkarnační hru. Duše, které o tuto hru nejeví zájem, vůbec nevidí hmotný vesmír. Neexistuje pro ně. Na místě, kde je, vidí prázdno. Vesmír je pro ně jen potenciální možnost, ne něco vytvořeného. Je těžké to pochopit tady na Zemi, ale uvědomte si, že duše vnímá čas zcela jiným způsobem. Duše, které mají zájem „jít do toho“, jsou vedeny zkušenými Bytostmi k cíli. Nemusí to být jen Země.
Střídá duše planety na kterých se inkarnuje?
Ne, není to obvyklé. Spíše si vybere jeden svět a zde absolvuje několik „cyklů“ – tedy životů. Pak, po absolvování všech cyklů, může svět změnit, nebo se vrátit do svého domovského Celku. Ale existuje mnoho přístupů k reinkarnační hře a tedy i mnoho vyjímek. Mezi inkarnacemi zůstávají duše v prostředí „své“ planety, nevracejí se domů, protože to vyžaduje vibrační dekompresi a zásadní změnu duše.
Jak vypadá tato dekomprese?
Poté, co duše absolvuje celý soubor cyklů, dostane se jakoby na „vnější plášť“ energetických vrstev planety, na které probíhal výcvik. Vibruje stále rychleji – a tím se přibližuje víc a víc k úžasné, s ničím nesrovnatelné světelné záři… To fantasticky živé Světlo se do duše přelévá – stává se jí. Mezi duší a Světlem zaniká rozdíl. Toto Světlo je inteligence vnitřního Bytí duše. Toto Světlo není nic vnějšího. Duše poznává, že vždy existovalo v jejím nitru. Ono BYLO jejím nitrem! Bylo jí samou v tom nejhlubším a nejopravdovějším smyslu… Duše je absorbována Světlem svého vlastního Nitra a vystřelena zpět do vyšší reality svého domovského Celku. Vrací se obohacena úžasnými prožitky a naplněna fantastickými příběhy, kterým na Zemi říkala „lidské životy“. Po dekompresi duše opět chápe, že „vesmír“ je něco naprosto jiného, než si představovala. Ví, že fyzikálním zdrojem a epicentrem hmotného vesmíru je její vlastní nitro.
Po smrti tedy neodcházíme přímo domů?
Ne, duše po smrti svých těl zůstávají v atmosféře Země. Zde obývají různá pekla a nebe a jiné virtuální subjektivní říše, vzniklé aktivitou jejich vědomí. Duše může po fyzické smrti zjistit,co je pravá podstata Reality, ale jen tehdy, pokud v sobě najde k tomuto zjištění odvahu. Duše procházejí po fyzické smrti mnoha fázemi opětnému přivykání k netělesné existenci. Lze to přirovnat k malým dekompresím. Někdo vystoupá až „nahoru“ do vnějších obalů Země, ale většinou zde potkáte jen „hotové finalisty“ – tedy ty, co už opouštějí zemský inkarnační cyklus.
Jak je možné, že ty se na tuto hladinu můžeš dostat? Patříš k finalistům?
Ne, patřím ke „Skokanům“. Skokani jsou duše, které fungují poněkud odlišným způsobem a preferují spíše skákání ze světa na svět. Neabsolvují reinkarnační cykly. Nejsou tak připoutané ke konkrétním planetám. Tento způsob setrvávání v kosmu přináší řadu výhod i nevýhod. Mohu se od vaší planety odpoutávat v podstatě dle libosti, ale zároveň se nedokážu – jako většina jiných Skokanů – plně ztotožnit s biologickým tělem, nabízeným Zemí. Zůstávám cizincem. Ale nestěžuji si. Je to tak zcela v pořádku. Má to tak být.
A jaké jsou výhody Skokana?
Nezapomíná tak snadno na Podstatu Bytí, protože se tolik neváže na konkrétní systémy. Tedy neváže se na ně do takové míry, aby dokázaly zcela pohltit jeho pozornost. Stále nějak cítí Pravou Skutečnost. Alespoň částí sebe je permanentně „sám sebou“, tedy Bytostným Jádrem. Existují různé typy Skokanů a někteří existují, jako by ani neopustili svůj domovský Celek… Je to těžko popsatelné lidskými slovy, ale je možné se inkarnovat a přitom jakoby zůstat mimo hmotný vesmír… Skokani na planetách představují zpestření, překvapují tím, že planetě ani její civilizaci nepodléhají – a přesto se nacházejí ve hmotném těle. Skokani jsou jedním z kosmických žertů Nejvyššího Vědomí. Mají probouzet, proto se také určitému typu Skokanů říká Probouzeči… Oni probouzejí, i kdyby nechtěli. Snaží se zamaskovat, ale jsou vždy stejně vidět… Jsou odlišní, vysílají jinou vibraci. Zatímco běžné duše mívají problém vědomě vystoupit ze svého těla, mají naopak Skokani problém se v těle udržet. Na Zemi jim nezbývá nic jiného, než hrát si na čaroděje, na svaté, nebo šamany. Není to často to, co by chtěli – jen jednoduše nedokážou „splynout s davem“.
Jsou skokani zvlášť vyspělé duše?
Ani ne, jen volí poněkud jinou cestu svého rozvoje než duše vstupující do sérií životů. „Vyspělost“ je velice relativní pojem. Duše na Zemi neznají sebe sama. Neví, JAK jsou doopravdy vyspělé! Duše je velmi vyspělá už při svém ZRODU. Ne, lišíme se od sebe jen nepatrně.
Ale proč jsou mezi lidmi tak velké rozdíly?
Mluvíte správně o rozdílech mezi LIDMI. Já mluvím o rozdílech mezi DUŠEMI. Duše je velmi ošemetné třídit. Je poměrně směšné rozdělovat je na „vyspělé“ a „nevyspělé“. Každá duše je VELMI vyspělá vesmírná entita. Podíveje – duše je Bůh sám, jen natřený jistými líčidly. Bůh je dokonalý. Duše je tenoučká iluzorní slupička kolem Jediného Absolutního Jádra Bytí. Takže mluvit o vyspělosti a nevyspělosti duší je směšné. Jsme velmi dokonalí, ale na Zemi o tom často nevíme. Když projdeme dekompresí a vrátíme se do svého přirozeného stavu, rozpomeneme se.
Na Zemi jsou ale přesto patrné obrovské rozdíly ve stupni duchovního rozvoje. Čím je to tedy dáno?
Já zde tak velké rozdíly nevidím. Jste si naopak velmi podobní. Duše se na Zemi chovají JINAK, než ve svém přirozeném stavu. To je ale v pořádku. Člověk který se přišel vyřádit na fotbalové hřiště také doma nebo v zaměstnání nesráží ostatní k zemi a nekope do věcí… Země JE kosmické fotbalové hřiště. Je třeba dopřát zde duším úlevu od Věčnosti. Ony se zde intenzívně učí právě TÍM, že jakoby zapomenou na to, čím jsou… Chcete-li se soustředit na HRU, nemůžete v ni zároveň nevěřit. Je zde pár Skokanů, stejně jako na jiných podobných planetách – a ti si uvědomují, že jádrem každého sám Bůh a že planety jsou jen virtuální bubliny. Ale parametry HRY jsou nastaveny tak, aby Skokani nemohli hráče pohroužené do virtuálních dějů příliš vyrušovat… Když je vyruší příliš, ukřižují je, upálí, nebo šoupnou pěkně do psychiatrické léčebny a je to…
Ale není snad smyslem pobytu Skokanů na planetách jejich obyvatele budit?
Je, samozřejmě. Vždyť říkám – je to takový kosmický žert! Ale zkuste zde někoho vzbudit.
Je naším nitrem skutečně Bůh?
A CO jiného by jím asi tak mohlo být? Ano, Absolutní Vědomí, které můžete označit slovem Bůh, JE naše vlastní nitro. Uprostřed naší duše sídlí Absolutno samo – a pokud na něj jen o něco více obrátíme svoji pozornost, budeme udiveni, jak BLÍZKO nám se doopravdy nalézá. Na Absolutnu nebo Bohu není vlastně nic mystického. Je to jednoduše Jádro Bytí. Doopravdy zde není nic kromě tohoto Jádra. Vše „jiné“ než Bůh je zlomkem Boha a existuje v něm, ne mimo něj. Cesta duše do vesmíru je libovolně náročná procházka Boha ve snu. My všichni vytváříme nekonečně dlouhou a nekonečně spletitou cestu, která je doopravdy okružní jízdou Boží mysli nekonečně malým bodem. Když se nám absolvování života zdá, že letíme do Světla, znamená to jenom, že se po sledování uměle vygenerovaných komických obrázků obracíme opět k Sobě. Pokud toto Světlo pochopíme jako sebe sama, jako svoji prapůvodní identitu, přestává pro nás systém iluzí existovat. Ale ne každý má tu odvahu ponořit se ZCELA do sebe sama. Toto „ztotožnění se“ je oddalováno a my hrajeme roli inkarnující se duše. Nejskutečnější oblastí naší existence je naše nitro.
Jsou stavy při výstupech z těla shodné se stavem po smrti?
Ano, zcela shodné. Není v tom žádný rozdíl. Biologický organismus opouštíme buďto reverzibilně, nebo ireverzibilně. Ale stav vně těla je přitom stejný.
Co se s námi děje těsně po smrti?
Ocitáte se nad tělem a poznáváte, že už nejste schopni se do něj vrátit. Pak vás to nasaje do astrálního prostoru a vy se zde ocitnete v různých peklech a rájích – tedy v nízké úrovni halucinací. Tyto halucinace jsou past, protože je nedokážete většinou vědomě řídit ani správně chápat. Domníváte se, že jde o objektivní realitu nezávislou na vašem vědomí. Ale naštěstí sem pronikají miliony astrálních asistentů, kteří nabízejí technickou pomoc, vylovují vás z vašich subjektivních vizí, které si tvoříte – a převádějí vás mnohem výše.
A co se stane, až se po smrti dostaneme z této úrovně halucinací?
Začnete se konečně zabývat sami sebou! Po smrti můžete například prožít znova jakoukoliv událost svého života. Všechno, co jste kdy prožili, můžete prožít znovu. Jakoukoliv situaci si můžete skrze svá centra znovu přehrát a vstoupit do nich s plnou smyslovou účastí – libovolněkrát. Můžete vnášet do děje dokonce úpravy, můžete různé situace prožít jiným způsobem. Mnozí to dělají a velmi je to baví. Je to hra, která vás nenápadně, ale účinně rozvíjí. Na Zemi se nacházíte zúženém stavu vědomí. Situace považujete za své vládce, namísto abyste je vědomě a svobodně tvořili. Situace jsou dílem vašeho vědomí, ale vy si to neuvědomujete. Situace jsou obsahem vaší mysli oblečeným do smyslové formy. Po fyzické smrti chápeme daleko lépe podstatu situací.
Mohli bychom si po smrti přehrát i historii celého lidstva?
Mnozí to dělají. Můžete minulost také přímo navštívit.
Navštívit minulost?
Ano, mimotělesný stav vám poskytuje jak po smrti tak během astrálního cestování v podstatě neomezené možnosti. V tomto stavu lze i cestovat v čase.
To je skutečně možné?
Ano, lze se přesouvat mezi shluky událostí – tedy z lidského úhlu pohledu volně cestovat časem. Neexistují ve skutečnosti minulé a budoucí události. V prostoru se vznášejí SHLUKY SITUACÍ, produkované energetickými centry. Tyto situace mají různý kmitočet, různý stupeň pravděpodobnosti. Sestavují se automaticky do konglomerátů, do dějinných linií… Ale čas nemá tu podobu, kterou mu přisuzujeme. Jsou zde shluky událostí, které se do časové posloupnosti zařazují na základě rotace a vibrace svých kvant… Nejsou jen chronologické světy. Kolem existují reality naprosto jiného druhu. Když se nacházíte mimo tělo, můžete cestovat časem. Když opustím tělo, mohu plout napříč skrze vaše dějiny a zastavovat se kdekoliv. Pokud bych disponoval obrovskou energií, mohl bych také ovlivňovat samo vytváření dějin. Ve vyšších dimenzích vzniká velmi mnoho možností jak prožít dějiny, vzniká více verzí dějin. Všechny tyto verze jsou rozestavěné v obrovském Prostoru Přítomnosti. Neexistují jedny dějiny, nikdy zde nebyla jen jedna historie.
To je ale opravdu těžké pochopit.
Ano, trojrozměrně uvažující vědomí to dokonce uráží. Jak si může někdo dovolit rušit mé jistoty, moji minulost? Ujišťuji vás, že minulost není zdaleka tak pevná, jak se vám může jevit, zatímco pobýváte ve svém lidském mozku. Dějiny jsou stejně tak pružné a ohebné jako cokoliv jiného. Nacházíme se v PŘÍTOMNOSTI. A tato Přítomnost je nekonečně flexibilní… Pokud chceme, vytvoříme si v ní čas nebo jinou anomálii. „Čas“ je zakřivená přítomnost. Je mnoho druhů času… „Dějiny“, „historie“ – to může být kdykoliv změněno. Lze rozštěpit veškeré dějiny na energetická kvanta a ta bleskově přeorganizovat do jiné formy. Vyspělé Bytosti vnímají čas zcela jinak. Necítí se být zdaleka tak vázány na nějakou konkrétní, pevně danou minulost. Kdykoliv můžete přijít o všechno, co jste považovali za svoji minulost – stačí uskutečnit pár změn ve vašem energetickém systému. Minulost je konstrukce vědomí. A vědomí je dynamické, tvůrčí. Proto je možné minulost měnit. To, o čem mluvím, není jen záležitost posmrtného života. I během fyzického života na Zemi lze vstupovat do astrálu a žít v něm zcela plným životem.
Proč jako lidé nevnímáme během života astrál?
Vaše vnímání je zatím příliš jednostranné. V tom je zásadní problém. Vaše vnímání vás definuje. To je důležité si uvědomit. Celá iluze vašeho pozemského života vzniká díky složité percepční hře. To, co chápete jako planetu Zemi se může zcela změnit, když přeostříte své vnímání. Můžete jen poněkud posunout energetické ohnisko zaostření v jednom ze svých spodních center – a ocitnete se okamžitě úplně jinde. Pomocí vnímání definujete svoji skutečnost. Když upravíte vnímání, jste někdo jiný, nebo se ocitáte jinde, v jiném rozměru bytí. Relativně malou změnou ve vašem energetickém systému se můžete ocitnout v nekonečném prostoru, v „nirváně“ – nebo v něčem podobném… Nirvána není nic tak úžasného. Jen jste přeostřili svoji optiku. Občas se dostavuje výjimečné Poznání, ale to nemá nic společného s „nirvánami“. Dokonce i Země existuje pouze ve vás a není těžké ji z vašeho vedomí smazat pouhým otočením vypínače. Země je něco jako hologram. Když v sobě otočíte vypínačem, ocitnete se okamžitě na „jiné“ Zemi. Vypínač lze zafixovat ve více polohách. Lze se skutečně napojit na nejrůznější hladiny mnohastupňové reality, kterou Země představuje. Lze fungovat zde, ale vaše vědomí může být vtaženo i do jakékoliv jiné časoprostorové virtuální hry. Tyto hry se vám přímo nabízejí. Přeladit se na hladinu astrálu je pro každého z vás možné, jen nevíte přesně jak na to. Skoro nikde na Zemi se to zatím profesionálně nevyučuje. A pokud ano – jde o vojenské aktivity nepřístupné širší veřejnosti. Vyladění se na astrál – pro vás nejbližší další svět v tomto Multiversu – by mělo být vyučováno už na každé základní škole na Zemi a jednou vyučováno bude.
Na Zemi dnes převažuje představa, že nejvyšším cílem duše je dostat se do nebe. Koresponduje to s tvým poznáním?
Ne. Směřujeme MNOHEM výš, než do nějakého „nebe“. Je důležité poznat takzvaný astrální prostor. Naším cílem není zvířecí lenošení v „ráji“ nebo v „nebesích“. Lidské bytosti musí daleko víc pochopit sebe sama a své vnitřní možnosti. Na periferii astrálu existují tisíce různých „nebeských říší“. Nezáleží na podobě světa, ale na stavu vědomí. Postupně se musíte naučit chápat, že každé „místo“ je výtvor mysli a že každý svět je pouhou pomůckou a nikoliv cílem. Vize ráje mohou být dočasně velmi příjemné, ale setrvávání v rájích může být i upozorněním, že jste se od svého skutečného bytostného cíle odchýlili. Bytosti na vyšších astrálních hladinách vás učí: Vykořeňte ze sebe touhu po světech, protože světy jsou v podstatě mentální zlozvyky. Tvary se mohou skrze vás poskládat do jakýchkoliv kombinací. Světy jsou silné díly morfickým archetypům, z nichž si je pro sebe skládáte. Mohou před vámi tančit libovolné formy, mohou se zvětšovat a zmenšovat, kombinovat se… Ale to vše vzniká skrze vaše spodní energretická centra. Mysl si snadno postaví nekonečnou řadu světů, jimž na astrále „musí projít“. Než pochopíte, že místa jsou fikce, jste zajatci svých pekel a rájů. Vyhrávají ti, kteří pochopili tvar jako symbol. Hnijící nestvůra která po vás natahuje paže, nebo jako zářivá postava v bílém rouše se zlatým opaskem – to vše jsou jen výtvory mysli. Postupně vám začne připadat neuvěřitelně směšné podléhat astrálním formám. Dokud berete astrální hru vážně, mohou vás vytvářením myšlenkových forem mnohé bytosti ovládat. Je mnboho bytostí, které mají chuť si s vámi prostě zažertovat. Jsou jiné, které vás chtějí testovat a zkoumat. Ale pak jsou zde tvorové, kteří potřebují vaši energii a kteří se vás snaží polapit, omezit. Ti, kteří zcela podlehli svým smyslovým vjemům, jsou v astrální říši bezbranní a slepí. Pamatujte si, že Poznání není smyslový vjem. Není to ani vjem prostoru, ani vjem světla, ani vjem nekonečna. Poznání je vždy SEBE-POZNÁNÍ. JINÉ Poznání neexistuje! Poznání, pochopení pravého stavu věcí, je vlastně zaměření naší pozornosti na svůj Bytostný Základ.
Co můžeme během života udělat pro to, abychom byli po smrti svobodní a vědomí?
Je nutné učit se během života opouštět fyzické tělo. Je nutné naučit se bděle snít a ovládat sebe sama a své prožitky ve snu svou vůlí. Ale vůbec nejdůležitější je pro nás začít si postupně uvědomovat, že nejsme jen to, zač se dnes masově považujeme. Jsme doopravdy něco mnohem dokonalejšího. Ve vnitřních a centrálních oblastech naší mysli probíhají pochody, které si vůbec jako lidé neumíme představit. Stačí se z pokusných důvodů ponořit hlouběji do sebe – a setkáte se s těmito oblastmi. Uvnitř jsme někým jiným, než na povrchu. Uvnitř si uvědomujeme, že vesmír je pouhý psychický fraktál, mnohost a jednota jsou zde jedním… Můžete své nitro chápat jako Velikou Jednotu, nebo Božství. Naše nitro nosíme stále sebou, takže Božství není vůbec vzdálené, ať jsme kde jsme, je doslova na dosah ruky. Za naší běžnou myslí prostě neustále funguje Hluboké Vědomí našeho Bytostného Jádra – a ZA ním je Hypervědomí, které si jako lidé NIJAK nedokážeme představit… Zrnéčko Hypervědomí v sobě vytvořilo to, co chápeme jako jako „sebe“, svět a podobně… Žijeme v oceánu Hypervědomí a jsme pouhým výstupkem tohoto Hypervědomí, ale neuvědomujeme si to… Můžeme si to představit tak, že jen nekonečně malá oblast Nekonečného Vědomí jako takového na nekonečně krátký okamžik vytvořila takové kategorie jako je mnohost, prostor nebo osobní identita. Ostatní Vědomí zůstalo tímto zajímavým experimentem nedotčeno. Řekněme, že tato nekonečně malá oblast, v níž nekonečně krátkou dobu trvá experiment – to je to, co považujeme za svůj svět, za tento vesmír a za sebe sama. K tomu, abychom poznali Pravou Podstatu, se musíme dostat za kódy, které v nás vytvářejí iluzi této oddělené, konkrétní reality i iluzi nás samých.
Je zde nějaká shoda s tvrzením buddhismu, že se máme dostat za mysl a dosáhnout konečného vyvanutí?
Shoda je pouze povrchní. Vědomí je velké mystérium. Není nic mimo Vědomí a není vědomí kromě Vědomí. Vědomí je absolutní kouzelník. Pokud jste zváni „za“ mysl, neznamená to, že máte nemyslet. Naopak! Jste zváni do stavů SKUTEČNÉHO myšlení! Prožitky „nirvány“ jsou na zemi často jen senzorickou pastí. Existence je velmi, velmi odlišná od vašich současných kolektivních představ. Instrukce vyšších dimenzí zní: Ano, jděte „za“ mysl, ale snažte se i tam myslet! Lidé dosud tak málo ví… A jsou na svoji nevědomost k tomu ještě tak pyšní! Základem bytí jsou vibrace a vibrační mentální vzory. Vyšší Realitu pochopíte teprve ve Vyšší Realitě. Pojmy opičáků jako „konečné vyvanutí“ a „nirvána“ je možné vykřikovat zde, na povrchu Země. TAM nemají žádnou platnost. Vyšší stavy jsou v zásadě nepopsatelné lidskými slovy. Čĺověka se všemi jeho nirvánami a jinými představami musíte opustit, abyste mohli vstoupit do vskutku kosmických stavů vědomí. Neexistuje žádné „konečné vyvanutí“. V otázce stavů a trvání Vědomí neexistuje vůbec žádná konečnost. Vědomí je absolutně nekonečné.
**) Začnime známymi faktami, že v knihe Stručné dejiny času Hawking v princípe rešpektuje princíp (dostatočného dôvodu), že musí existovať nejaký posledný dôvod alebo vysvetlenie, prečo vesmír existuje. Vesmír má začiatok a má aj vysvetlenie nielen ako, ale aj prečo začal existovať. Otázku, prečo vesmír existuje, necháva v tejto knihe otvorenú pre filozofov. Hovorí, že nájsť takýto konečný dôvod by znamenalo spoznať Božiu myseľ. (Hawking, 1988, 174 – 175) Hawking teda rešpektuje, že môže existovať jeden typ argumentov, že Boh je, konkrétne kozmologických argumentov dostatočného dôvodu. Ako uvidíme neskôr, v najnovšej knihe vyhlasuje filozofiu za mŕtvu a poslednú odpoveď o vzniku vesmíru chce hľadať v kozmológii (nie vo filozofii, ani v Božej mysli).
V tejto súvislosti sa tiež vyjadruje, že na základe všeobecnej teórie relativity je model veľkého tresku nevyhnutný a začiatok vesmíru si pri tejto teórii skutočne vyžaduje nadprirodzenú príčinu. (Hawking, 1988, 7 – 9) Jednoznačne tým vyjadruje podporu teizmu. Situácia sa však podľa neho mení zavedením kvantovej teórie do tohto modelu. Hawking upresňuje:
Mohli by sme predpokladať, že v singularitách platia nejaké iné zákony, ale bolo by veľmi ťažké čo len sformulovať takéto zákony v týchto podivných bodoch, a ani pozorovania nám neposkytujú žiadny návod na to, aké zákony by to mohli byť. Čo však teorémy o singularitách skutočne ukazujú, je, že gravitačné pole sa stáva také silné, že kvantové gravitačné efekty začínajú hrať dôležitú úlohu. Klasická teória sa už nehodí na opis vesmíru. (Hawking, 1996, 179)
Inými slovami, teória singularity vytvára priestor, ba priam si vyžaduje doplnenie druhou teóriou, ktorá zavádza kvantovú teóriu gravitácie. Na tomto základe odmieta jeden druh kozmologických argumentov pre Božie jestvovanie, a to konkrétne časový kozmologický argument, ktorý hovorí o stvorení vesmíru v čase alebo s časom z ničoho (žiadna matéria, ani energia, žiadny časopriestor). Práve pri použití kvantového vysvetlenia vzniku vesmíru podľa Hawkinga niet pre Boha miesta.Akú vážnosť má Hawkingovo tvrdenie v rámci časového argumentu?
Tento argument pre Božie jestvovanie, do ktorého zapadá Hawkingovo tvrdenie, má štruktúru:
(1) Všetko, čo začína existovať, má príčinu svojej existencie.
(2) Vesmír začal existovať.
(3) Záver – vesmír má (nezapríčinenú osobnú) príčinu svojej existencie.
Hawking nespochybňuje logickú platnosť argumentu, ani prvú tézu o príčinnosti, ale len druhú o začiatku vesmíru, aj to len čiastočne. Uznáva, že na základe všeobecnej teórie relativity sa nedá obísť singularita veľkého tresku, ani spochybniť fakt, že takýto začiatok vesmíru vedie k nadprirodzenej príčine.
Avšak pri zohľadnení kvantovej mechaniky Hawking odmieta tézu, že neohraničený (otvorený) začiatok implikuje nekonečnú minulosť alebo vyžaduje príčinu. Ak sa k bodu nula (pri spätnom sledovaní udalostí) blížime len limitne, takže v tomto bode neexistuje už ani čas ani priestor, nejde o nekonečnú minulosť, ani o hraničný stav, a preto sa nevyžaduje ani ďalšia príčina.
Týmto spôsobom sa pokúša vyhnúť aplikácii princípu príčinnosti na začiatok vesmíru. Rozhodujúci je výrok: „Ak vesmír mal začiatok, mohli by sme predpokladať, že mal aj stvoriteľa. Ak je však vesmír skutočne úplne nezávislý a nemá hranicu, ani žiadny okraj, nemal by mať ani začiatok, ani koniec: jednoducho by bol. Kde je potom miesto pre stvoriteľa?“ (Hawking, 1996, 181)
A práve túto tézu proti časovému argumentu prehlbuje zavedením kvantových javov v prvých okamihoch vzniku vesmíru. Ak na začiatku možno hovoriť o kvantových javoch, potom nie je pravda, že vesmír začal existovať bez akýchkoľvek zákonov.
Je dôležité zdôrazniť, že Hawking nevyvracia druhú tézu časového argumentu o tom, že vesmír má začiatok. Práve naopak, dokazuje, že vesmír má začiatok spolu s časom a priestorom, presne tak, ako to hovorí tradičná kresťanská teória vzniku vesmíru ex nihilo (z ničoho), v zmysle neprítomnosti tradične chápanej materiálnej príčiny. Pokúša sa však nahradiť božskú príčinu iným vysvetlením, ktoré je postavené na fyzikálnych zákonoch.
(celý článok)
Pokračovanie v článkoch:
• Elementárne základy
• Čo je to tá mentálna a astrálna dimenzia?
Súvisiace články
Astrál
Podstata astrálneho cestovania
Ako sa naučiť astrálne cestovať?
Astrálne & Mentálne cestovanie
Cvičenia astrálnej projekcie
Život po smrti fyzického tela
Ákáša
Praktické spojenie so Stvoriteľom
(Meta)fyzika
Astrálne larvy
V Ríši prírodných duchov
O duchoch
Satan. Vládca temnôt
Egregori a ich podstata
Svet duchov – fantázia či realita?
Lucidné snívanie verzus Astrálne cestovanie
