Dělení drog – 3. Halucinogeny

Vlastní halucinogeny jsou drogy, které u zdravého člověka vyvolávají psychické změny. Způsobují poruchy vnímání, zasahují cítění, myšlení, pod sebezáchovy a nálady. Jen zřídka u nich jde o pravé halucinace. Patří sem substituované indolakylaminy (LSD-25, dimetyltryptamin, psilocybin), substituované fenylalkylaminy (meskalin) a syntetické halucinogeny – amfetaminové varianty (PMA, STP, DOB). Od těchto halucinogenů odlišujeme tzv. delirogeny: jde o látky s intenzivními centrálními anticholinergními vlastnostmi, které zpravidla vedou ke kvalitativní poruše vědomí. Jsou to phencyclidin a phencyclidinová analoga (PCE, PCPy, TCP), benactyzin a ditran, též antiparkinsonikum trihexyfenidyl (Trifenidyl), atropin a skopolamin (četné rostliny a houby s psychotropními alkaloidy – muskarin, ibotenová kyselina, muscimol, myristicyn, harmalin, ibogain).

Halucinogeny (LSD, Meskalin, Psilocybin) mají mezi drogami vyjímečné postavení; Většinou nezpůsobují návyk – někdy tomu je právě naopak. Navozují jiné stavy vědomí, rozpínají duši a přinášejí transcendentní zkušenost – člověk může např. i vidět čtyřrozměrně. „Halucinogeny“ je velmi nepřesný termín; i když jsou schopny před zavřenýma očima vytvářet velice komplexní a „halucinatorní struktury, jejich hlavním efektem je, že jistým způsobem suspendují tlumící a selektivní procesy v nervovém systému, což vede k zostření smyslů až k nadnormální úrovni vnímání. Hodně závisí na společenském a psychologickém kontextu, ve kterém dochází k jejich nasazení. Měly by se brát nejlépe v klidném soukromí s domáckou atmosférou a je důležité, aby byl přítomen dohlížitel a jeho postoj byl plný podpory a pochopení. V atmosféře nejistoty a za okolností bizarních nebo nepříznivých se prožitek snadno může zvrhnout ve velice nepříjemný paranoidní stav. K dispozici by měly být nejméně dva dny: jeden pro sám prožitek, který trvá šest či osm hodin, druhý pro jeho zhodnocení v klidu a v uvolněném stavu mysli, jaký zpravidla následuje. Jelikož člověk pod vlivem psychotropních látek často cítí obrovské možnosti a dost dobře neví, co s nimi, bylo sepsáno mnoho příruček, manuálů a odborných knih, jak dosáhnout určitého cíle a umělecko-estetického, psychoterapeutického či transcendentního zážitku. Nejznámější je patrně _Psychedelic Experience_ T. Learyho, manuál založený na mystice Tibetské knihy mrtvých, nebo _LSD Psychotherapy_ S. Grofa. Leary rozlišuje např. introvertovaný a extravertovaný typ zážitku; u extravertovaného jde o pocity fůze s externími objekty (květiny, lidé) a je pro něj potřeba obohatit prostředí o svíčky, obrázky, knihy, vonné tyčinky a hudbu, naproti tomu introvertovaný zážitek (čisté světlo, vlny energie) přichází v prostředí bez světel, zvuků, pachů a pohybu.

Psychotropní látky získaly počátkem 60. let velkou popularitu mimo oblast lékařství díky zájmu některých filosofů, umělců a spisovatelů (A. Huxley: Doors of Perception), kteří v nich začali vidět prostředek k prožití něčeho zcela nepoznaného, možnost rozšířit oblast vědomí do nového mystického transcendentálna. Jejich význam je srovnáván s překročením hranic zeměkoule člověkem do vesmíru: krok do zevního prostoru má být vyrovnán krokem do lidského duševna. Experimentování s halucinogeny se stalo atraktivním pro různé skupiny lidí (hippies) protestující proti vžitému řádu a způsobu života. Svými „výlety“ demonstrovali právo na svobodu prožívat něco vyjímečného i proti vůli společenského řádu, ve kterém jsou nuceni žít. Hlavním „apoštolem“ psychedelické revoluce v 60. letech byl americký psycholog Timothy Leary. Dnes už nikdo masové užívání těchto látek neprosazuje, jsou chápány více jako pomůcka k osobnímu růstu jednotlivce. Nejznámějším psychedelickým „šamanem“ dnešní doby je asi Terrence McKenna, zastánce pouze přírodních látek, zato v heroických dávkách.


3.1. Přírodní halucinogeny

Celkem roste v Evropě asi 20 halucinogenních rostlin, ve střední a jižní Americe asi 130; byly používány ke kultovním účelům a v příslušných etnických oblastech byly obklopeny různými tabu. T. McKenna je přesvědčen, že nejdramatičtější změnu ve vědomí před-člověka způsobily v pravěku právě psychedelické houby a radí, aby člověk, než si nějakou drogu vezme, vždy napřed studoval historii jejího použití starými národy.


3.1.1. Meskalin

Mezkalin (mexc, buttons, cactus)

Kaktus Peyotl byl indiány amerického jihozápadu a Mexika dlouho používán jako prostředek spojení s božským světem a požívání jeho usušených květů je dodnes hlavní svátostí indiánské církve. Pole působnosti má dnes také při experimentálně psychologickém výzkumu. Vyvolává podobné účinky jako LSD. Bohaté zrakové iluze, opojení, únava, gumová podlaha, nohy jako by samy odskakovaly od země, pocit, že je není možno ovládat, odosobnění, poruchy vztahu k okolnímu světu a svému tělu (výraznější než při LSD). Někdy zúžení vědomí, méně bizarních nápadů, vnímání je změněno, někdy zpříjemněno. Meskalin způsobuje syneztezii, úder je vnímán barevně. Asi nejvyhledávanější jsou zářivé, barevné pseudohalucinace a halucinace, vidiny girlandovitých a arabeskovitých ornamentů, velmi pestrých a kaleidoskopicky se měnících. Předměty se „tváří“, mají mimiku. Někdy je zbystřen sluch, je však špatná lokalizaze zvuku. Taktéž nastává snížení schopnosti diferencovat akustické podněty – člověk si iluzivně přetváří zvuky, má čichové, chuťové a jiné, i sexuálně zabarvené halucinace. Špatně se odhaduje vzdálenost, jsou poruchy vnímání času – většinou se zpomaluje, někdy zrychluje. Je výrazná nechuť k jakékoli činnosti, psychomotorický útlum. Někdy přichází smích, až nutkavý, jindy deprese, paranoia. Na meskalin se hned navnadil i Jim Morrison, když si v jedné knížce prohlédl, jak vytváří svoje sítě pavouk, kterému tuto drogu podali. Byly utkány naprosto chaoticky, na rozdíl od LSD, po kterém zůstávaly geometricky pravidelné.

CHEMIE: Meskalin je /1-/3,4,5-trimethoxyphenyl/beta-aminoethan. Je velice zajímavé, že je chemicky blízký adrenalinu, noradrenalinu, dopaminu, DOM, DOB, TMA. Byl k nám dovážen už před II. sv. válkou jako sušené řízky (mezkalové knoflíky či koláčky) nadzemní části Lophophora Williamsi, kaktusu Peyotl. Syntetizován byl na přelomu století. Samotný kaktus obsahuje 40 dalších alkaloidů, které snad nejsou psychotropní, ale nějak účinkovat mohou. Nejvíce je v něm meskalinu (až 0.58%).

PŮSOBENÍ: Velké dávky mohou poškodit játra a ochromit dýchací centrum (dávky bývají 200 až 600 mg, běžně 3g). Halucinogenní účinek se projeví teprve po jeho strávení. Nejvíce se koncentruje v játrech a ledvinách, nejméně v mozku a míše. Polovina se vyloučí nezměněná za 6 – 8 hodin. Působit začíná za 1 – 2 hodiny, účinek trvá 6 – 12 hod. Snový stav je po droze povlovnější, po syntetickém preparátu silnější a kratší. Vegetativní účinky jsou podobné jako u LSD, mydriáza, změny pulsu, poruchy dýchání. Jiné alkaloidy obsažené v droze provokují na začátku nevolnost a zvracení. Po opakovaných injekcích meskalinu byla zjištěna tolerance, a to i na LSD. Mezi těmito dvěma látkami tedy existuje zkřížená tolerance. Při opakovaném použití ovšem mohou být poškozena játra.


3.1.2. DMT (DET, DPT)

DMT je jedním z nejrychleji a nejintenzivněji působících halucinogenů. Objekty ztrácí veškerou formu, rozpadají se na hru vibrací, lze zažít transport do jiného vesmíru, setkání s cizími tvory. Nedoporučuje se snaha vyzvídat, jen pozorovat. Nejlepší pro trip je světlý pokoj, nikoli však přímé sluneční světlo (barvy jsou jinak neuvěřitelně intenzivní). Po návratu z hyperprostoru je nejlepší začít mluvit, myšlenky si případně zaznamenat na magnetofon. DMT bylo objeveno r. 1931, jeho halucinogenní efekty 1956. Nachází se v mnoha rostlinách, např. Mimosa hostilis (z jejích kořenů se dělá halucinogenní nápoj Jarema) nebo Ayahuasca (má psychotropní účinky, produkuje stavy s telepatickou zkušeností). Při intoxikaci se objevují mydriáza (rozšíření zorniček), tachykardie (zvýšený tlukot srdce), je těžké vyjádřit myšlenky, koncentrovat se. DMT značí N,N-dimetyl-tryptamin. Je podobný bufoteninu, blízký psilocybinu. Po svalové injekci dojde k náhlému rauši, který trvá 1 – 2 hodiny. Injekce do žíly nebo kouření působí ještě rychleji Průběh může být někdy zlý. Dávky se při inhalaci pohybují mezi 40 a 70 mg (doporučuje se mezi 40 a 55 mg) a měly by být přesně odváženy. Pokud nestačí 30 s kouření, nemá cenu pokračovat (až po nejméně 1 h). Již při inhalaci se objevují intenzivní tělesné pocity a slabost (výpary chutnají jako hořící plastik), je vhodné sedět a mít kolegu pro další manipulaci s dýmkou. Trip začíná ihned, vrcholí za 5 až 20 minut a trvá asi půl hodiny. Po jeho skončení lze aplikovat další halucinogen perorálně (LSD, MDM, MDA, psilocybin), jeho účinky se znásobí a umožní lépe porozumět vizím z DMT (Pozor, kombinovat drogy se nedoporučuje!). Dávka 40mg se dá sehnat např. ve Frankfurtu za $35 (WOW!). DET (dietyltryptamin) má tytéž účinky, jsou jemnější, podobné psilocybinu a trvají déle (1.5 – 2 h). DPT (dipropyltryptamin) působí stejně, má menší vedlejší účinky než DMT. Trip trvá delší dobu, podle dávky (15-30 mg: 1.5 – 2 h, 60 – 150 mg: 4 – 6 h).


3.1.3. Muchomůrka červená (Amanita Muscaria)

Účinky vypadají jako polospánek s barevnými vizemi, nebo je zvýšená aktivita, euforie, pocit lehkosti, pohyblivosti. Nervy jsou stimulovány a stav minimálního vlivu vůle produkuje silné efekty. Například, když někdo chce překročit malé stéblo trávy, kráčí a skáče, jakoby překážky byly kmeny stromů. Jestliže je člověk normálně hovorný, jeho řečové nervy jsou v neustálé aktivitě a on nedobrovolně vyzradí svá tajemství, plně při vědomí a chtě si je uchovat, ale bez moci jakkoli se ovládnout. Kdo má rád tanec, tančí a milovník hudby neustále zpívá. Jiní běží nebo jdou zcela bezmyšlenkovitě tam, kam vůbec jít nechtějí. Někdy člověk mluví ke svým vizím, se skelným pohledem. Psychické vzrušení se stupňuje a projevuje se inkoherentním myšlením, ztrátou kontaktu s okolím, halucinacemi. Také motorický neklid se zvyšuje (bezúčelné pohyby, grimasy, nekoordinovanost. Je-li excitační stadium prožíváno ve spánku, bývají přítomny halucinační sny a nemocný se zpravidla probouzí až zvracením. Snové stavy jsou prožívány buď s pocitem přechodu do posmrtného života, nebo s pocitem depersonalizace. V druhém údobí (komatózním) je člověk v různě hlubokém kómatu. Po (i spontánním) probuzení mívá často pocit reinkarnace.

Účinky mají zcela jiný charakter než tyto po psilocybinu nebo LSD. Přichází po půl až dvou hodinách a trvají 4 – 6, někdy i 8 hodin. Někdy přetrvávají poruchy koordinace pohybů a řeči i několik dnů.

Muchomůrky červené jsou také houby, které si brali Vikingové, aby vstoupili do vhodného stavu „beserker“ pro bitvu. V této houbě má původ i 3500 let stará droga soma, přinesená Árijci do údolí Indu, která dala vzniknout mj. i tisíci hymnám véd (R. G. Wasson).

Psychické a neurotoxické změny vyvolávají zejména muchomůrky z vyšších horských poloh; u muchomůrek z teplých krajů převládá muskarinový typ otravy. Smrtelné otravy muchomůrka červená obvykle nevyvolává. Podobné vlastnosti jako muchomůrka červená by měla mít muchomůrka královská (A. regalis), potažmo i muchomůrka tygrovaná (A. pantheris – ovšem v menších dávkách), ale kdo se v houbách a v muchomůrkách příliš nevyzná, neměl by riskovat záměnu s některými vysoce jedovatými druhy.

Obvykle se muchomůrky konzumují tak, že se nakrájí asi na centimetrové plátky, usuší (na vzduchu nebo v troubě při 75 – 80 st.C) a pak se polykají na jeden polk, srulované do kuličky, a to bez žvýkání. Sušením se kyselina ibotenová mění v muscimol a účinek se zvyšuje 5x až 6x a snižují se vedlejší efekty. Jedna velká muchomůrka nebo dvě malé by měly stačit, aby byl den hezčí. Je lepší začít s menšími dávkami (1/4 kloboučku).

Muchomůrky obsahují muscimol a muscazon (ten je v menších množstvích a méně aktivní), oba CNS halucinogeny, ovlivňují serotonigerní synapse, jde o parasympatikomimetika. Dále kyselinu ibotenovou, která je asi hlavní účinnou látkou, její obsah je 0.05 – 0.1 % převážně v klobouku houby, přičemž její množství kolísá podle sezóny (v létě více, na podzim méně), která „přepíná“ intoxikaci (způsobuje trhání svalů apod.) a muskarin, vysoce toxický alkaloid (obsah je velice nízký, 0.0002% v čerstvé tkáni, což je málo pro fyziologickou aktivitu). Teplo při sušení houby dekarboxyluje a dehydruje kyselinu ibotenovou, a ta se mění v biologicky účinnější muscimol a téměř neúčinný muscazon.


3.1.4. Lysohlávka kopinatá

Houbičky, gamble (Mushrooms, shrooms)

Psilocybin a psilocin byly nejprve získány z mexických hub psilocybe a stropharia zásluhou etnobotanika R. G. Wassona a „otce LSD“ A. Hofmanna; vyskytují se však i v některých středoevropských houbách, jako jsou naše Lysohlávka kopinatá a Lysohlávka česká (Psilocybe semilanceata, Psilocybe bohemica Šebek). Obsah účinných látek odvisí od lokality růstu a klesá skladováním. Normální dávka bývá 20 mg (25-60 lysohlávek kopinatých). 9 – 10 mg psilocybinu aplikovaného podkožně vyvolává euforii, úsměvnou duševní pohodu, zvýšenou usměrnitelnou aktivitu, zdvořilost a uhlazené chování, mikroskopické a jiné barevné vize bez úzkostného doprovodu – „Jako když se dívám na barevnou filmovou operetu.“, pocity rozbití a prohloubení časových a prostorových souvislostí, deformace tváří a osob. Všechny barvy (i na bílých plochách), nabývají krásných, teplých, pastelových odstínů, jsou vzájemně sladěny „jako obrazy impresionistů“. Bez prudkého myšlenkového tempa a agitovanosti LSD, a bez změn osobnosti jako po meskalinu. Vše většinou končí náhle 6 hodin po aplikaci (lze přerušit např. barbituráty či neuroleptiky). Vyvolává psychickou závislost; kombinace s marihuanou zvyšuje vizualizaci a poruchy vnímání, způsobuje však ukončení tripu, proto se kouří až ke konci, kdy posiluje skomírání efektů.

Dva až tři dny před tripem je vhodné zásobit se informacemi, které budou potřeba, přečíst si nějaké knihy, podívat se na filmy o přírodě. Pak též pustit do pokoje čerstvý vzduch, přinést květiny apod. Hudba je nejlepší klidná a pomalá, bez bicích. Při častém opakování ztrácí zážitek s lysohlávkami svou „božskost“, takže je nejlepší omezit se pouze na 4 až 10 dávek ročně.

Mykologický popis Lysohlávky kopinaté je následující:
Klobouček – většinou má průměr 0.5 – 2 cm, většinou vyšší než širší, má tvar úzkého kužele se špičatým výčnělkem (bradavkou), je světle žlutohnědý, s tmavším okrajem, sušením téměř zbělá. Hladký, za vlhka slizký nebo lepivý, nikdy se nerozvíjí. V některých krajích je klobouček plošší, až 5 cm v průměru, bíložlutý často s nazelenalou bradavkou. Po dešti jsou slizké a natrhané rychle získají modrozelenou barvu.

Nožka – 5 až 20 cm dlouhá, o průměru 2 – 3 mm, štíhlá, válcovitá, nepravidelně pokroucená, světlejší než klobouček a často zbarvená do modrozelena směrem k základně.
Lupeny – olivové, šedohnědé až šedočerné, široké a husté. Spóry purpurově červené.
Tělo – tenké, pevné, některým je jeho chyť odporná.

Podobné druhy – Psilocybe cyanescens (nemá na kloboučku výčnělek), Psilocybe fimetaria (roste na hnoji), obě jedovaté.

Test na psilocybin – poškozené tělo houby po 20 – 120 minutách zmodrá (jako inkoust, ale protože je houba žlutavá, vypadá to modrozeleně). Roste od srpna do listopadu, často ve velkých skupinách v půdě, v trsech trav, na mýtinách, pastvinách, loukách, na okrajích lesů v listí a u cest, ale nikdy ne na hnoji, jako jiné lysohlávky. Není příliš hojná, nachází se zejména v podhorských oblastech (po prudkém dešti a dlouhém hledání). Na ulici se prodává za 10 Kč jedna houbička, takže dávka vyjde i na 500 Kč.

Psilocybin je O-fosforyl-4-hydroxy-omega-N,N dimetyltryptamin, psilocin je defosforovaný psilocybin. Je zajímavé, že tryptamin, serotonin, bufotenin, psilocin a psilocybin mají velmi blízkou chemickou strukturu.


3.1.5. Durman, rulík, blín

Velká skupina rostlinných halucinogenů je reprezentována i u nás rostoucími zajímavými lilkovitými rostlinami, většinou prudce jedovatými obsahem svých alkaloidů. Nejvýznamnějšími zástupci této skupiny jsou durman neboli panenská okurka, rulík zlomocný a blín černý (solanaceae: Datura stramonium, Atropa belladonna, Hyosciamus niger). Ve středověkém kouzelnictví měly důležitou úlohu a byly součástí čarodějnických mastí, jimiž se mazaly čarodějnice „před odletem na sabat“, tj. aby upadly do zvláštního mrákotného stavu s bohatými halucinacemi a sny. Atropin zvyšuje dynamogenii, touhu po pohybu, sklon k nemotivovanému smíchu, zrakové, ale i sluchové a čichové halucinace. Halucinace jsou velmi pohyblivé, mnohotné, létání, ježdění, otáčení. Zajímavá je značná tendence k agresi. Leckde na světě se ještě používají ke změně psychiky (na jazzových festivalech v USA apod.). Vyvolávají daleko těžší poruchy vědomí, než třeba hašiš, LSD, nebo i DMT. Proti nim je to jako zahrávání si s dynamitem. S rulíkem se celá koncepce reality hroutí, vědomá kontrola zážitku je nemožná. „Jeden moment můžete sedět a dívat se na televizi a ten další vás najednou vaše mrtvá babička vedle na pohovce požádá o ještě trochu čaje. Já osobně jsem se koupal s miliony hmyzu a nevěděl, jestli je to skutečnost, nebo ne…“ I zkušení jako T. McKenna mají strach z míst, kam se lze s rulíkem dostat. Po skončení účinku (trvá 24 – 36 hodin) jsou účastníci kritičtí. Někteří farmakologicky vzdělaní závisláci experimentují i s těmito látkami jako drogami nebo za použití čistých alkaloidů. Snaží se modifikovat obrazy jiných intoxikací, nebo se pokoušejí zvládnout některé nepříjemné vegetativní projevy. Jednoduchá příprava rulíku ke konzumaci (pozor – všechny části rostliny jsou prudce jedovaté!): namočí se na několik dní do alkoholu, potom se odpaří zbývající tekutina. Začít je možné s 200 mg zbylé gumové báze. Mějte u sebe nějakého přítele, telefon a číslo nemocnice, radí se. Lilkovité rostliny obsahují v různých zastoupeních scopolamin, hyosciamin, atropin a meteloidin (durman). V zásadě je jim chemicky příbuzný kokain. Tyto alkaloidy působí jako parasympatolytika. Blokují parasympatická zakončení, vytlačují acetylcholin.


3.1.6. Muškátový oříšek

Další známý halucinogen – Muškátový oříšek se většinou pije v teplém nápoji (mletý, asi 1 polévková lžíce – 15 až 25 g). Účinek je narkotický, ale může vyvolat i vzrušení. Objevuje se za 10 min – 4 hod. a trvá 5 – 24 hod. Muškát obsahuje Myristicin – 4%, Safrol – 0.6% aj., chemicky velmi podobné dopaminu a meskalinu. Berou ho často vězni a ti, kterým nevadí drsná „opice“ po něm. Berou plnou krabičku od sirek, nebo si vaří nápoj magorák, což je hlavně vývar z cigaretových špačků s různými opojnými ingrediencemi, např. muchomůrkou červenou. Experimentátoři mluví o ztrátě starostí, většina jej přirovnává k marihuaně. Stoupá žízeň, kolísá hlad, přítomnost druhých je nežádoucí, někdy indiferentní; nálada jde většinou do deprese. Trip je často doprovázen nepříjemnými vegetativními projevy – závratěmi, nevolností. Fyzický atak muškátového oříšku na tělo je tak silný, že může u žen přivolat menstruaci; ve středověku se používal k potratům.


3.1.7. Další přírodní látky

Bufotenin

V roce 1971 také kouřili užívači drog v Queenslandu rozsekané kůže ropuch pro jejich halucinogenní efekty. Žabí kůže takto byla používána po celém světě. Kromě sterolových derivátů byly totiž z některých kožních sekretů ropuch izolovány basické dusíkaté sloučeniny. Jsou to deriváty pyrokatechinu a indolalkylaminů a souborně se nazývají bufoteniny.


Kawa-kawa

Kawa-kawa je kořen opojného pepře Piper methysticum, rostoucího v oceánii. stejně se nazývá nápoj připravovaný z kořene žvýkáním zlepšující náladu a ve velkých dávkách působící hypnoticky.


Bulbokapnin

Bulbokapnin – Naše rostlina Dymnivka dutá (Corydalis cava) obsahuje 5% alkaloidů, které se dělí do 3 skupin; v jedné z nich je i bulbokapnin. Po dávkách 0.2 – 0.5 g lze pozorovat u vyšetřovaných osob pomalost, celkovou pohybovou chudost, občasné zapomínání končetin v nepřirozených polohách, např. nohy zdviženy nad podložku a hlava neopřena (tzv. fiktivní poduška) a duševní změny. Všichni udávali pocit duševní strnulosti, prodloužené ulpívání myšlenek a současné uklidnění a ujasnění ve vlastním nitru. Katatonický syndrom.


Yohimbin

Je alkaloid z kůry kamerunského stromu Pausinystalia yohimbe. Působí pohlavní dráždění a rozšíření cév. Smrtelná otrava není známa. Po požití větších dávek se rozbuší srdce, pálí v očích, překrví se pánevní orgány. Může nastat erekce a krvácení z genitálií. Běžná terapeutická dávka je 5 – 10 mg perorálně. Yohimbinu jsou blízce příbuzné všechny alkaloidy Rauwolfie.


Žen-šen

Žen-šen je kořen mnoholeté travnaté byliny všehoj Panax ginseng, která roste na dálném východě. Byl znám již 4000 let př. n. l. V lidovém lékařství je žen-šen účinný při každé slabosti, číňané jej prohlašovali za „elixir potentionis“. Výzkum prokázal, že žen-šen zvyšuje pracovní schopnost, aniž vyvolává nespavost, zlepšuje oční adaptaci a akomodaci. Řádná dávka též zlepšuje negativní příznaky dojezdu po amfetaminech.


Harmin a banisterin (yagéin)

Jsou identické alkaloidy. Banisterin je v Brazilské tropické liáně Banisteria caapi, používá se amazonskými Indiány jako narkotikum (Yagé, Ayahuasca, Caapi). Nejdříve procházejí stadii slepé zuřivosti, načež se dostavuje příjemná polonarkóza. Harmin je v semenech Routy turecké (Peganum harmala – vyskytuje se v Eurasii od Španělska po Tibet). Působí hlavně na afektivní stránku člověka a na pohybové volní impulsy. Je nazýván jedem agrese. Při dostatečné dávce se dostavuje silný vztek až slepá zuřivost, následovaná stavem sníženého vědomí, příjemným, snivým. Tato snivost je zvláště u Indiánů, u Evropanů dávka 200 mg způsobila deprese a nepříjemné duševní stavy. Extrakt z liány Haemadictyon amazonica, obsahující yagéin a yagenin, působí živé zrakové halucinace, v nich převládá modrá barva v různých odstínech.


3.2. Syntetické halucinogeny

Kromě LSD-25 (v přírodě se vyskytují pouze příbuzné lysergamidy) se sem řadí tzv. Designer drugs, fenetylaminy popsané asi nejlépe v známé knize Phenethylamines I Have Known And Loved (Pihkal) od A. Shulgina a jeho ženy (DOM, DOB, DOI, MDA, MDMA, MMDA, DMMDA, MDE, 2C-B, 2C-E, DOET, DOPR, p-DOT, MBDB, MMA, LE-25 …), pak látky na bázi PCP, a jiné. Mohlo by sem náležet i MDMA a příbuzné drogy, jsou uvedeny v oddíle stimulantů jako látky na bázi amfetaminu.


3.2.1. LSD-25

kyselina, kyselinka, Bart Simpson, Homer, Stříbrný surfař, trip, čtvereček, papírek (A, Acid, Microdot, Windowpane, Vitamin A, Electric cool aid, Sugar, Blotter, Heavenly blue, Wedding Bells, Tab, Ticket, Twenty-five)

V roce 1938 mladý chemik švýcarské firmy Sandoz Albert Hofmann syntetizoval v rámci své práce různé deriváty kyseliny lysergové, mezi nimi i její dietylamid, kterému dal jméno LSD-25. Nezdálo se, že by měl na krysách a kočkách nějaké zvláštní účinky a tak byl uložen k ledu. O pět let později, na jaře roku 1943 to Hofmannovi ale nedalo a vyrobil dietylamid znova. Aniž by si ho aplikoval, zažil doma zvláštní stavy. Vzal si tedy na vlastní pěst na zkoušku nejmenší dávku, jakou si u podobných látek dokázal představit – 200 mikrogramů a objevil tak plné účinky této vůbec nejsilnější drogy. O nějakých 25 let později, kdy už si LSD vzaly statísíce lidí, si lízl také jistý indický sadhu – svatý muž Hari Dass Baba, aby porovnal výsledky svých starých transcendentních cvičení, vedoucích k samadhi s tím, co mu umožnila „kyselina“ a svůj zážitek vyjádřil slovy: „Američané se stali příliš velkými materialisty. Proto se jim Bůh zjevil v podobě hmoty – jako LSD.“ U Indických guruů psychedelika obecně vzbudila značný zájem, i když tvrdili, že podobných stavů mohou dosáhnout i svými meditacemi.

Říká se, že jeden z největších spisovatelů moderní doby, Aldous Huxley, klasik SF žánru a velký filozof, se s naším světem rozloučil stručně; když umíral, napsal na kousek papíru tři písmena: L-S-D. Že to byl jeho poslední odkaz lidstvu. Ve skutečnosti to napsal své ženě, protože chtěl, aby mu podala dávku, jelikož už sám nemohl. LSD se v 50. letech začalo používat jako léčebný prostředek v psychiatrii, velké výsledky s ním dosáhl např. Stanislav Grof (Snad právě LSD stálo u základů transpersonální psychologie). Firma Sandoz ho také pod názvem Delysid pro tyto účely vyráběla. Když se v 60. letech rozmohlo jeho masové „zneužívání“, i mezi dětmi, byla výroba zastavena. Po osm let ho potom produkovala pro celý svět naše Spofa.

Jako efekty LSD menších dávek (jaké se berou dnes – 100 mikrogramů, i méně) člověk pociťuje rozkolísanost, vnitřní chvění, nervozitu, spolu s urychlujícími vlastnostmi LSD snadno zaměnitelné za efekty amfetaminů. Nízké dávky stimulují dýchání, vysoké ji tlumí. Běh myšlenek se urychluje, zpřesňuje se koncentrace na ně, jsou zacyklené a fraktální, člověk volně asociuje. Na plochách a věcech lze vidět barevné vzory, se zavřenýma očima přichází vizualizace, je možné si představit cokoliv. Hudba je vnímána trojrozměrně, i zkresleně. Vše kolem je vnímáno jako objekty, které jsou sympatické a se kterými lze hovořit apod. Při doznívání je zvýšený pocit náhledu do věcí a jejich chápání, zvýšená představivost, schopnost popsat vjemy barvitými a vzletnými slovy. Při vyšších dávkách přichází i opojení, příjemná únava, závrať, lehkost a tíže v končetinách, fenomén „gumové podlahy“, dále odosobnění, poruchy vlastního „já“ k okolnímu světu, uvolnění potlačených vzpomínek, euforie, dotyčný má sklon k divokým a bizarním nápadům, zhoršují se vyjadřovací schopnosti, téměř úplně ztrácí chuť k jídlu. Tělo připadá někdy jako velmi těžké, že nejde ani zdvihnout prst, pak zase lehké, vzniká dojem, že lze vzlétnout a plout místností jako ryba v akváriu. Barvy nabývají zvláštní plnosti a sytosti, jsou vidět girlandovité a arabeskovité ornamenty, bohaté iluze a pseudohalucinace, obrysy předmětů nabývají na ostrosti, načež se jemně rozplývají, rozměry prostoru se mění, perspektiva se zplošťuje a prohlubuje. Vzniká dojem jako při pohledu kukátkem, které chvílemi vše přibližuje, pak zase vzdaluje. Člověk si přetváří monotónní akustické podněty v sugestivní hudbu, časté jsou synestezie, zvuky mají barvy a barvy mají vůni, je vidět hudba linoucí se jako zvláštní barevné vlnovky z reproduktoru. Změní se prožívání času a prostoru jako dimenzí, někdy má člověk tendenci vyhledávat samotu. Při vhodném výběru prostředí si lze zachovat kritický postoj k prožívanému a vědomý odstup. Ten však může být i na krátké okamžiky ztracen a intoxikovaný může propadnout panice, z pseudoiluzí se stanou iluze a halucinace, dochází k paranoidním interpretacím – bojům s démony, přichází hrůzy opravdové psychózy a agrese. Tehdy je potřeba odstranit hrozivé vlivy a věci, pomáhá klidný hovor. „Psychedelická dávka“ (350 – 500 mikrogramů) způsobuje úplné, ale dočasné zhroucení obvyklých cest vnímání světa a sebe (mystická transcendence). Špatné tripy (panika, sebevražedné chování, deprese) se většinou objevují jen při psychedelických dávkách (200 mikrogramů a více).

Někomu se účinky LSD zdají nudné a míchají jej s jinými drogami (psilocybin, meskalin). Vizionářské stavy A. Huxley dosahoval právě kombinací 200 gama LSD a 30 mg meskalinu. Kombinace s marihuanou zvyšuje vizualizaci, poruchy vnímání a řeči, při skomírání efektů LSD je může znovu posílit. Kombinace s MDA a podobnými látkami je též možná, je ovšem potřeba dopředu znát jejich efekty. Efekty alkoholu LSD přebíjí a působí proti nim (alkohol je sedativum, LSD účinkuje jako stimulant). Při kombinaci s metamfetaminem mohou přijít jak extatické dojmy, tak velice nepříjemné tělesné stavy při doznívání efektu.

LSD se významně používalo jako pomůcka psychoterapie, protože zpřístupňuje „jiné formy vědomí“. Ukázalo se, že výsledky jsou značně ovlivněny očekáváním psychoterapeuta a že reakce se mění od osoby k osobě i při různých sezeních. Mnoho pacientů si již opakování nepřálo. Mnozí říkali, že se jim objevují vzpomínky z dětství, že jde o transcendentální zkušenost. Experimenty, které se u nás s LSD prováděly na studentech psychologie po přípravě, která zahrnovala četbu a poslech filozofických stoických textů, bylo po jednorázové dávce 300 gama zjištěno, že nedošlo ke změně skóre v dotazníku životního smyslu, statisticky významně se snížila rigidita a dogmatismus a významně se změnil postoj k neobvyklému a mystickému chápání skutečnosti. Zážitek byl hodnocen jako významný příspěvek k lepšímu porozumění sobě a k rozšíření obzoru pro hodnoty. Tyto trvalejší změny se vykládají jako následek hlubokého zážitku, jako může být i láska, smrt blízkého, prožití bouře na moři (Huxley: „Člověk vracející se dveřmi ve zdi nikdy není stejný jako ten, který jimi prošel ven.“). Po užití LSD, stejně jako po jiném intenzivním emocionálním zážitku, mohou nastávat flashbacky (trpí jimi asi 25% lidí – 39% z nich je má za děsivé, 57% za příjemné). Jsou to okamžiky, kdy se psychické stavy vracejí na podněty běžného světa i bez drogy. Nejčastěji se objevují jako kratičké záblesky několik dní po intoxikaci večer při usínání, méně často i během dne: člověk na chvíli zase vidí zvláštní fialové halo kolem předmětů, objeví se synestezie, rovný chodník se začne hadovitě vinout. Zpravidla lze tyto vjemy vůlí modifikovat, zahnat a zase třeba úmyslně znovu vyvolat. Po užívání LSD a podobných látek se někteří lidé stanou senzitivnější k psychedelickým účinkům marihuany. Kouření marihuany je pravděpodobně jeden z nejobvyklejších zdrojů flashbacků.

CHEMIE: LSD-25 lze získat synteticky, ale je to příliš nákladné. Nejlépe se vyrábí z indolovaných alkaloidů námelu. Někteří studenti vysokých škol chemických si ji dovedli vyrobit dokonce i v poměrně dobré kvalitě, avšak syntéza je obecně velmi náročná. Samotná L-lysergová kyselina psychotropní účinky nemá. LSD-25 je dietylamid tartarát lysergové kyseliny, 9,10-Didehydo-N,N-dietyl-6-metylergolin-8B-Carboxamid, psychoaktivní je pouze d- stereoizomer. Při přidání atomu bromu (3-brom-N-amid) také psychotropní není (podání této látky před LSD může její účinky rušit). Dnes se LSD získává z ilegálních laboratoří, někdy s příměsemi jiných psychotropních látek, takže ji nejde přesně dávkovat, často ale velmi kvalitní. Cena je na ulici 200 Kč za „tripa“ (100 mikrogramů). Amidy kyseliny lysergové byly zjištěny i v přírodě – v semenech některých lianovitých rostlin Jižní ameriky, používaných jako dysleptika. Jsou to Ipomoea Violacea (Povíjnice fialková) a Rivea Corymbosa. Obsahují d- amid kyseliny lysergové (Ergin LA-111, Isoergin), Ipomoea 0.06%, Rivea 5x méně. Též semena Ipomoea purpurea mohou sloužit jako náhražka LSD (1 semeno odpovídá asi 1 mikrogramu LSD). Průběh intoxikace těmito semeny je daleko nepříjemnější.

PŮSOBENÍ: LSD zasahuje do oblasti serotoninových i dopaminových receptorů; v podstatě je serotoninový antagonista. LSD ovlivňuje 5-hydroxytryptamin (Serotonin), inhibitorní transmitter. Když je jeho aktivita snížena, následující neuron v řetězci se stává aktivnější. Serotoninové receptory mají patrně vliv na řízení vnímání, spánku, pozornosti a nálady, takže aktivity LSD a jiných halucinogenů je možné vysvětlit jako odstraňování zábran v těchto systémech. U LSD byla zjištěna možnost kombinace s dalšími indolovými alkaloidy (psilocybinem, DMT) a meskalinem, ale ne s hašišem. Bohužel nelze plánovat průběh intoxikace, který v kombinaci s DOB může být katastrofický. LSD-25 je vůbec nejúčinnější halucinogen – k vyvolání účinku stačí spolknout 20-50 mikrogmamů, obvyklá dávka je 100 gama, v 60. letech se však běžně bralo 350 – 500 gama (tzv. psychedelická dávka). Původní popis Sandozu radí 0.5 až 2 gama/kg; začít s 25 gama a postupně po týdnu zvyšovat do dosažení optimální dávky 50 – 200 gama. V některých případech (chronický alkoholismus) je třeba až 4 gama/kg. Podává se většinou orálně (bílý prášek – tablety nebo napuštěný papírek), tj. cucá se nebo polyká. Účinky se projeví obvykle za 20 minut až hodinu, při píchnutí do žíly po několika sekundách. Dojde ke zrychlení, pak ke zpomalení tepu, zvyšuje se teplota, rozšíří se zorničky, objeví se poruchy motoriky a nepříjemné pocity. Po 2 hod. zůstává v těle 1-10% nezměněné látky. Psychotropní efekty se projevují po 30 až 90 minutách (po nitrožilní aplikaci dříve), a trvají 5 až 12 hodin. V té době je většina látky nedetekovatelná nebo vázaná na játra – působí zřejmě její metabolity. V takovémto stavu splývají smyslové vjemy, barvy jsou jasné, mění se chápání času, je narušeno tělesné schéma, norma se střídá s abnormálními prožitky. Mohou vzniknout komplikace: křeče, aj. Psychotické reakce (paranoidní bludy, halucinace, strach) vznikají i u dříve zdravých lidí (i následkem jediné dávky) – LSD je sama nezpůsobuje, může však spustit skrytou psychózu; nelze předem stanovit, kdo k ní má dispozice. Tyto stavy bývají často způsobeny nevhodnou aplikací (nepřátelské prostředí – např. ten, kdo LSD používá při strachu z policie, se stává snadnou obětí extrémního stihomamu). Zřídka dochází k sebevraždám, při nekontrolovaném užití v poměru 1:1000. Sidney Cohen zkoumal LSD na 5000 lidech, kteří si celkem 25000x vzali LSD. Dospěl k 1.8 psychóz, 1.2 pokusů o sebevraždu a 0.4 úspěšných sebevražd na 1000 dávek a k závěru: „LSD je úžasně bezpečná droga.“ Na LSD rychle vzniká tolerance (do 3 dnů), tj. další dávky brané rychle po sobě už tolik neúčinkují. Tolerance klesá stejně rychle.

NÁVYK: LSD-25 je jediná droga, u které bylo prokázáno, že má nulový potenciál fyzického i psychického návyku. Psychická závislost však trvá i týdny (nebo naopak může vzniknout averze vůči droze). Je takto někdy používáno lidmi zneužívajícími více látek jako nástroj útěků, eskapismu. Byly zjištěny indukované chronické psychotické stavy, podobné schizofrenii.

LÉČBA: Chránit před poraněním. Chlorpromazin i. m. – 50mg každé tři hodiny. Nikdy Respirin. Psychotické stavy může tlumit alkohol, vitamin B3 (nebo niacin).


3.2.2. DOM, DOB

DOM poprvé syntetizoval A. Shulgin a podobně jako LSD u Hofmanna je to jeho „problémové dítě“. V polovině roku 1967 se začalo objevovat na ulicích San Francisca pod názvem STP, nebo „Super LSD“. STP mělo znamenat „Serenity, Tranquility, and Peace“ (vyrovnanost, klid a mír), interpretovalo se však i jako „Super Terrifying Psychedelic“, „Stop The Police“, nebo policií jako „Too Stupid To Puke“. Ve skutečnosti jsou ta tři písmena vzata z názvu jedné naprosto nesouvisející přísady do motorového oleje; jistý expert to v populárním článku o drogách obrátil a napsal, že tato přísada do motorového oleje má psychedelické vlastnosti – ještě že děti lásky příliš nečetly. Podobně jako u LSD je člověk schopen separovat komponenty složitých věcí, vnímá více barev a vnímá je jako extrémní (mění se jejich význam), se zavřenýma očima je vidět obrázky synchronizované s hudbou, poslech hudby je neuvěřitelným zážitkem. Jako jedna dávka stačí již 3 – 10 mg, zpočátku se ale distribuovalo v 20 mg tabletách a spolu s netrpělivostí při pomalejším nástupu, než jaký je u LSD (jako obvykle nebylo známo, co to vlastně je), docházelo k častým případům předávkování. Účinky mohou trvat až 24 – 72 hodin, čím více, tím delší trip.

DOM je 2,5-dimethoxy-metylamfetamin. Je velmi blízký amfetaminu, noradrenalinu a dopaminu. DOM je „čistší“ 5-HT2 antagonista než LSD, příznaky jsou také podobné jako u LSD, ale při vysokých dávkách doprovázené zmateností, úzkostí a zuřivostí, svalovými křečemi a křečemi v břiše. Na to příznivě působí Valium – Diazepam, nebo opět Chlorpromazin.

DOB (bromo-STP) je chemicky 2,5-dimethoxy-bromamfetamin; spojuje strukturu amfetaminu a meskalinu. Je to psychotomimetický halucinogen. Rozšiřuje vizuální vnímavost, zesiluje barvy, přicházejí barevné, důležité sny. Efekty jsou opět příbuzné LSD. Poprvé se objevil v Británii v 70. letech jako náhrada LSD (též na papírcích, jelikož dávky jsou 1-3 mg). Aktivní je už pod 1 mg a tudíž netoxický a relativně bezpečný, ovšem byly zaznamenány i 24 až 36 h trvající tripy po předávkování (75 mg). Průběh je pak nekontrolovaný, agresivní a zuřivý. Předpokládá se, že 30 – 35 mg vyvolá smrt. Také zde je intoxikace zhoršována neuroleptiky.


3.2.3. 2C-B (2C-D, 2C-E)

2CB, CBr, bromo-mescaline, Venus, Nexus, Zenith

Účinky jsou podobné MDMA s většími vizuálními efekty, méně stimuluje, rozšiřuje všechny smysly. Přináší halucinace jako LSD, obzvláště barevné. Způsobuje zvýšenou tělesnou senzitivitu na pachy, chutě, citlivost kůže, sexuální stimulaci, zvyšuje pocit fyzického zdraví a energie, nebo na druhé straně zostření nepříjemných tělesných pocitů. Je to entogen a entaktogen. Hudba je někdy zkreslená, sochy a jiná umělecká díla jsou vnímána personifikovaně, šamanistické pocity, zvláštní sexuální zážitky (divoké, zvířecí). 2C-B je díky možnosti bohaté vizuální představivosti (snad nejsilnější halucinogen v tomto směru) a intenzivní imaginace při zavřených očích nástroj k učení a růstu. Při vyšších dávkách (nad 30 mg) je intenzivně halucinogenní, může produkovat zážitky opuštění těla. Někteří lidé to mohou těžko snášet; tyto dávky jsou většinou nepříjemné. Ještě do podzimu 1993 bylo 2C-B v USA legální a používalo se v psychoterapii.

Užívá se v dávkách 12-24 mg šňupáním (bolestivé – nerozpouští se ve vodě), lze ho i jíst, trip trvá 3-8 hodin. Chemicky je 2C-B 4-bromo-2,5-dimetoxyfenetylamin, fenyletylaminový analog DOB, je bezpečnější. Neexistuje návyk a nejsou známy žádné vedlejší efekty. V dávkách 10 – 20 mg je to prý afrodisiakum, pro tyto účely je možné jej kombinovat s MDMA – 2C-B se vezme asi 3 h po běžné dávce MDMA. Říká se, že 2C-B je taková třída, že další kombinace nejsou k ničemu.

2C-D (LE-25)

Je 2,5-dimetoxy-4-metylfenetylamin (příbuzný DOM), působí v dávkách 20-60 mg, trip trvá 4-6 h, je velmi barevný. Nedělá moc samo, ale potencuje účinky ostatních látek, aniž by je zabarvovalo vlastními efekty. Nad 150 mg působí naplno jako 2C-B.

2C-E

Také rozšiřuje estetické vnímání, někdy velice zvláštním způsobem, ještě však není plně prozkoumána. Je to 2,5-dimetoxy-4-etylfenetylamin, jeho amfetaminový analog je DOET. Působí 8-12 h při dávkách 10-25 mg, stejně jako u předchozích se u vyšších dávek projevují spíše nepříjemné efekty.


3.2.4. PCP

„Brání mozku jasně rozeznávat mezi informacemi smyslových orgánů a duševními jevy (city, myšlenky). Dojde k chaosu reality a fantazie, vnějšího a vnitřního světa.“ Kdo užívá týden, musí dávku postupně zvyšovat. Šíří se heslo: „Když vezmeš a přežiješ, jsi správný chlap.“ Dávka několika mg vyvolá euforii a neklid, vyšší dávky způsobují zuřivost, poškozování sebe a okolí (není cítit bolest), s čímž se mísí ospalost, apatie a křeče. K smrti dojde po ochrnutí dýchacího centra.

PCP je z této skupiny nejhorší. Tato droga skutečně zabíjí! Je to phencyclidin,1-/1-fenyl-cyklohexyl/-piperidin. V roce 1957 byl zaveden jako ultrakrátce působící narkotikum (Sernylan), později vyřazen, nebo nahrazen Ketaminem. Od r. 1967 se rozšířilo jeno pouliční, nemedicínské použití. Vyrábí se levně ze tří látek a prodává se většinou jako „Angel dust“, nebo „Droga šílenství“ ve formě ke šňupání, spreje, pilulek čípků i injekcí. Často je bez výstrahy obsaženo v marihuanovém jointu nebo vydáváno za meskalin. Též hispánské gangy v New Yorku si do PCP namáčejí cigarety. Látka se vylučuje několik dní. Spojuje se tady účinek halucinogenu, budivého aminu a hypnotika. Průběh tripu je zcela nevypočitatelný. V USA PCP vyzkoušely už miliony lidí – ale také už v r. 1978 bylo 100 mrtvých a 10000 dodaných na resuscitaci. Působí hlavně na hippocampus.

Někteří lékaři tvrdí, že ke spolehlivému vnímání dojde až za dva roky po vysazení užívání – objevují se totiž „flash-back“ stavy jako po LSD a hašiši, post-PCP deprese a jiné psychózy. Na akutní stav zabírá Chlorpromazin, Meperidin.


3.2.5. Ketamin

Káčko (K, Ket, Special K, Vitamin K, Cat Valium)

Ketamin je anestetikum, vyzkoušené (ve Vietnamské válce) a celkem bezpečné, které způsobuje disociaci – oddělení vědomí od těla. Je příbuzný s PCP. Zážitky se liší podle způsobu aplikace: objeví se fragmentace, chaos, hudba (psychedelická, S. Grof doporučuje pomalou a rozpínavou hudbu, neměla by být moc nahlas) zní bezva, zužuje se šířka pásma vnímaných frekvencí. Vůně a chutě mizí. Někdy se míchají časové souvislosti, přicházejí i zážitky smrti. Asi po půl hodině se vrací ostřejší zrak a schopnost řeči (po i.m. dávce). Je opět vhodné vytvořit si pro trip příjemné přátelské prostředí, protože všechno závisí na náladě. Ketamin je empatogen, při tripu je možné cítit přítomnost mnoha lidí a porozumění s nimi. Běžná dávka je i.m. 2 mg/kg („dobré“ účinky už od 0.5 mg/kg), stav polobezvědomí se dostaví do 2 minut a trvá 20-30 minut. Anestetické efekty trvají pak dále až 4 hodiny a mohou být provázeny silnou nevolností a neschopností pohybu. Perorálně je nutno brát asi 4x více: prášek (získá se zahřátím) se zalije 1 cm horké vody, rozmíchá, a přidá se něco kyselého, např. pomerančový džus. Efekt se pak dostaví za 15-20 minut a průběh je lehčí a delší (2-3 h.). Aplikovat lze i i.v., s velmi rychlým a silným efektem (není radno píchat si ho vlastnoručně a vestoje). Původ Ketaminu spadá někdy do let 1963-65, kdy se vyvíjela skupina phencyclidinů (Cl-395, PCP, Sernyl, Cl-400, Cl-581 = Ketamin). Je to 2-(2-Chlorophenyl)-2-methylamino-cyklohexanon. Ovlivňuje 3 receptory: NMDA, Sigma a PCP2, fyziologické příznaky jsou zvýšený krevní tlak, nausea. Pokud se Ketamin bere příliš často, nastává vůči němu rezistence a doba tripu se zkracuje; přestávky by měly být alespoň měsíc. Nesmí se používat s alkoholem, barbituráty, Valiem (LSD, MDMA jsou v pořádku). Předávkování nic nepřinese, je nepříjemné, nebezpečné až při 20 mg/kg. Ketamin je dnes používán veterináři, je k dostání na předpis ve veterinárních lékárnách (Narkamon, 50 mg/ml, 300 Kč 50 ml).


3.2.6. Další (E4Euh, DIPT, ALD-52)

E4Euh (Intellex) je dlouho působící (14h) derivát amfetaminu, aktivní perorálně (10 – 20 mg). Má zvyšovat inteligenci s některými efekty MDMA. Nedá se kombinovat s LSD. DIPT je aktivní perorálně a má dosti specifické působení. Pouze mění vnímání hudby.

ALD-52 Je N-acetyl-LSD, začalo se vyrábět jako náhražka ilegálního LSD. Trip má hladší průběh, EEG na intoxikovaných ukazuje stav relaxace, na rozdíl od vln koncentrovanosti po LSD.


3.3. Nootropní látky

Též nazývané „smart drugs“, chytré drogy, drogy informačního věku se začaly zneužívat asi na počátku 80. let. Pomáhaly srovnat mozkovou činnost po dlouhých parties bez spánku, případně zorganizovat mozkovou činnost rozházenou extasy a marihuanou. V devadesátých letech jsou spojeny též s vlnou RAVE hudby a se snahou dotyčných lidí vybičovat kreativní a intelektuální schopnosti mozku: „.. jako bych se celou tu dobu před tím díval do světa přes špinavé sklo, které najednou někdo umyl.“ Jsou k dostání v lékárnách, volně, nebo na lékařský předpis. V některých zemích jsou bohatě inzerovány např. na školách a rodiče je dětem nutí před zkouškami, aby se více naučily. Paradoxem však je, že testy těchto látek na pokusných skupinách nikdy zvláštní zlepšení mozkové činnosti neprokázaly. Nootropní látky je nová skupina farmak, která působí příznivě na proces učení a paměti a na kvalitativní poruchy vědomí. Nejde o stimulaci ve smyslu, jakým účinkují psychostimulancia, ale spíše o normalizaci činnosti buněk CNS zlepšením metabolismu glukózy, aktivací syntézy ATP, ADP aj. To zvyšuje odolnost buněk k hypoxii a urychluje jejich restituci po poškození. Nezdá se, že by působily velké změny ve zdravém organismu. Většinou nejsou toxické a berou se dlouhodobě, mohou ale způsobit nespavost, nevolnost, útlum, deprese. Obecně by je neměli brát lidé s vysokým krevním tlakem a srdečními problémy a se sklony k psychóze (tj. i k depresím).


3.3.1. Piracetam

Kalicor, Nootropil, Cerebroforte, Encefalux, Psycotron, Stimucortex, UCB-6215

Je kognitivní posilovač při nedostatku kyslíku, používá se k léčbě senilní demence, závratí, alkoholismu apod. Zlepšuje paměť, podporuje výměnu informací mezi levou a pravou mozkovou hemisférou (považováno za kreativitu). Celkově zlepšuje metabolismus šedé mozkové kůry (prokrvení, spotřeba glukózy) a dá se považovat za CNS stimulant – člověk je aktivnější, bystřejší, více se směje. Zlepšuje sexuální prožitek. Subjektivně působí pocity pročištění mozku, zostření vnímání apod. Má regenerační efekt. Piracetam, vyvinutý UCB Laboratories v Belgii (2-oxo-pyrrolidin acetamid) je GABA analog (gamma-amino-butyricové kyseliny, což je mozkový neurotransmiter), přes GABAergní systém však nepůsobí, je tudíž podstatná spíše jeho podobnost pyroglutamátu (2-oxo-pyrrolidin karboxylová kyselina). Pro zneužívání se bere 2400 – 4800 mg denně ve třech dávkách (v lékařském použití mnohem méně). Probuzení na začátku však vyžaduje 4 až 8 g. Efekty se dostaví po 30 – 60 minutách. Jeho efekt zvyšuje požití DMAE, cholinu, centrofenoxinu nebo hyderginu. Pravděpodobně totiž zvyšuje spotřebu acetylcholinu, který je potřeba doplnit. V dnešní době lze u nás v lékárnách dostat na předpis Kalicor (30 kapslí po 400 mg za 45 Kč).


3.3.2. DMAE, cholin, lecitin

DMAE je dimetylaminoetanol, stimulující produkci cholinu v mozku. Cholin (trimetylaminoetanol) podporuje produkci acetylcholinu, hlavního mozkového neurotransmiteru. Vyskytuje se v různých solích, včetně fosfatidyl cholinu, který je aktivní složkou lecitinu a pomáhá též při poruchách metabolismu. Acetylcholin zvyšuje inteligenci, usnadňuje učení, zlepšuje paměť a vůbec náladu a vitalitu. Berou se různé dávky, např. 3 g cholinu denně ve třech dávkách, nebo gram DMAE stejným způsobem (efekt se dostaví po dvou týdnech, při vyšších dávkách dříve), plus 500-1000 mg vitamínu B-5 pro podporu přeměny cholinu na acetylcholin (B-5 je kyselina pantotenová – lze nalézt v multivitamínech, SEMTEXU…, stačí i její vápníková sůl, calcium pantothenate).


3.3.3. Hydergin, sulbutiamin (Arcalion)

Hydergin má být ta pravá „chytrá pilulka“. Zabraňuje poškození mozkových buněk (např. volnými radikály) a léčí, pokud již k poškození došlo. Zvyšuje mentální schopnosti a zpomaluje procesy stárnutí, zlepšuje metabolismus mozku a zvyšuje produkci dopaminu. Imituje látku zvanou faktor nervového růstu, díky které rostou dendrity – informační vlákna (pozorováno jako efekt učení). Hydergin produkuje firma Sandoz, kde jej v ergotech objevil kdo jiný než A. Hofmann. Dávky jsou 9 – 12 mg denně. Je i ve vysokých dávkách netoxický, zpočátku ale způsobuje nevolnost. Efekty se projeví za několik týdnů či měsíců. Sulbutiamin je podobný hyderginu, ale lepší. 2 x 200 mg denně po 20 dní, více jak 600 mg způsobuje bolesti hlavy.


3.3.4. Vasopressin (Diapid)

Je přirozený mozkový hormon zajišťující pozornost, koncentraci, paměť a vybavování. Usnadňuje učení a je dobrý se při zkouškách. Produkci vasopressinu snižují látky jako kokain, LSD a amfetaminy. Používá se jako sprej do nosu, 2 – 4 vstřiky 2 – 3 x denně. Působí ihned. Občas způsobuje nepříjemné vedlejší účinky včetně tečení krve z nosu a bolesti.


3.3.5. L-fenylalanin

Se přeměňuje v tyrosin, prekurzor k tvorbě noradrenalinu a dopaminu v mozku. Tím se zvyšuje aktivita snižuje potřeba spánku. Bere se 500 – 1000 mg spolu s 1 g vitamínu C a 30 – 50 mg B6. Dobrá kombinace je též 500 mg L-fenylalaninu s 350 mg DMAE třikrát denně + multivitamín. Nesmí se používat s MAO inhibitory či při vysokém tlaku.


3.3.6. Pemolin (2-imino-5-fenyl-4-oxazolidinon)

Pemolin používali během druhé světové války američtí a britští letci k udržení pozornosti během dlouhotrvajících náletů. Na rozdíl od amfetamínů, používaných nacistickou armádou, se u pemolinu neobjevují po požití vážnější negativní příznaky (u německých letců byly po požití amfetaminů shledávány příznaky silného srdečního stresu, vysychání sliznic, křeče mimického svalstva apod.). V dávce od 20 do 50 mg (orálně) se dostavuje silně tonizační účinek na lidskou psychiku, v kombinaci s některými testosterony, strichninem a přípravky z yohimbe se používá jako lék na impotenci a konečně jeho sloučenina s hořčíkem je součástí léčiv zpomalující nástup stařecké senility, zlepšující paměť a působící jako účinné afrodisiakum.

Pemoline Magnesium
([2-imino-5-phenyl-4-oxazolidinonato(2)-] diaquomagnesium)

Výroba: 500 mg pemolinu se smíchá se 170 mg (nebo více) hydroxidu hořčíku nebo 1 lžící (nebo více) hořečnatého mléka. Pak se zamíchá a nechá ustát 30 minut.

Užití: toto množství se rozdělí na 10 až 14 stejných částí a užívá se po 10 – 14 dnů ráno. Efekt je kumulativní. Efekt zvyšuje proteinová dieta, vitamín C a B. +

Efekt: Větší dávky působí jako psychický a CNS stimulant, zlepšující mentální schopnosti, zvláště paměť a to na 6 až 24 hodin. Menší, po sobě jdoucí dávky působí mírně jako psychický stimulant, s akumulací hořčíku u mozkových synapsí. V tomto případě zvyšuje výkonnost paměti až o 60 %. Postupně se zvyšující účinek trvá několik týdnů až měsíců a může být obnoven další sérií dávek (když je to zapotřebí). Může se užívat pro naučení, nebo za účelem vzpomenutí si dávno naučeného (a zapomenutého). Pomáhá vytváření RNA v mozku.

Kontraindikace: Velké dávky (ale i malé pokud jsou brány před spaním) mohou způsobit nespavost.

Pozn.: aminokyseliny je nejlepší brát na prázdný žaludek.

Kromě uvedených jsou další známé preparáty meclofenoxát (Lucidril), piritonol (Enerbol, Encephabol), naftidrofuril (Dusodril), DHEA (dehydroepiandrosteron), hydergin, sulbutiamin (Arcalion), vinpocetin (Cavinton), deprenyl (Eldepryl), žen-šen apod.


3.4. Psychotropní látky jiných skupin

Některé léky, jako barbituráty, analgetika, neuroleptika, antidepresiva, trankvilizéry apod. mohou také vyvolat pozměněné psychické stavy. Často je používají osoby závislé na jiných drogách pro modifikaci rauše či zmírňování odvykacích příznaků.


3.4.1. Barbituráty

Jsou rozšířeny hlavně jako hypnotika. Působí také v bdělém stavu ke tlumení působení nepříznivých zevních vlivů nebo tělesných pocitů.


3.4.2. Nebarbiturátová hypnotika

Přemůže-li se jejich tlumivý účinek, mají dráždivý a euforizační výsledek, a to zvláště po vysokých dávkách. Poté zase dochází ke spavosti.


3.4.3. Běžná analgetika obsahující fenacetin

U mnoha osob vyvolávají euforii. Způsobují hnědožluté až našedlé zabarvení kůže.


3.4.4. Neuroleptika

Je to nejstarší a také největší skupina psychofarmak. Jejich hlavním účelem je léčba psychóz, tedy „integrace psychiky“. Antipsychotické působení, zejména u schizofrenních psychóz, je prověřeno nesčetnými dvojitě slepými (double-blind) studiemi. Zde se většinou používají k odstranění nepříjemných příznaků intoxikace jinými drogami. Tak postupují zkušení závislí. Neužívají se běžně, avšak děti a mládež, která chce zažít psychické změny, polyká i tato léčiva. Neuroleptický syndrom, vyvolaný těmito látkami je směsí účinků žádoucích a nežádoucích: je to stav jisté lhostejnosti k podnětům ze zevního prostředí i ke stimulům přicházejícím z organismu, který je zpravidla provázen nechutí k pohybu, snížením iniciativy a extrapyramidovým syndromem. Nežádoucím účinkem (zneužívaným) je též vznik organického psychosyndromu s kvalitativní poruchou vědomí (delirantní stav). Nejrozšířenější chlorpromazin (Largactil, Plegomazin, Chlorazin) byl objeven v roce 1950 Charpentierem v laboratořích firmy Specia (Francie); má biologický poločas 30 h, dávka při akutním stavu 100 mg. Thioridazin funguje podobně, Chlorprothixen 9 h, 44 mg, Perfenazin 9 h, 9 mg, Haloperidol 20 h, 2 mg. Měla by se dodržovat zásada monoterapie, tj. užívat pouze jeden preparát. Neuroleptika se navzájem nepotencují.


3.4.5. Trankvilizéry

Anxiolytika, antifobika

Jsou předurčený ke (zne)užívání, poněvadž snižují strach, uvolňují, snižují vliv nepříjemných vnějších zásahů. Staly se téměř farmaky všedního dne, jelikož místo neuróz jsou jimi potlačovány i běžné přirozeně vzniklé psychické stavy. Jako vedlejší účinek vždy ve větší či menší míře ovlivňují vigilitu, proto pod jejich vlivem nelze konat práce vyžadující soustředěnou pozornost. Původně to byly hlavně propandioly (Meprobamat), nyní většinou deriváty benzodiazepinu (Diazepam – Valium, chlordiazepoxid – Librium: účinek přes 24 h, Oxazepam, tofizopam, bromazepam: méně než 12 h, Nitrazepam, flunitrazepam – Rohypnol, alprazolam: 12 – 24 h apod.). Účinky při delším požívání klesají. Jsou nebezpečné, mohou vytvořit i těžkou závislost s abstinenčními syndromy včetně epileptických paroxysmů. S alkoholem mohou vyvolat mimořádné stavy.


3.4.6. Silná analgetika

Jde např. o Tilidin (Valoron), blízký phencyclidinu, deriváty dihydromorfinu, dihydrokodeinu a morfinanové deriváty, benzomorfany (Fortral) i látky obsahující pethidinovou skupinu (Dolantin).


3.4.7. Methadonová skupina

Tyto látky jsou určeny hlavně k potlačování odvykacích příznaků při vysazení opiátů. Mají nahradit používanou drogu a pak se má dávka snižovat, až bude osoba zbavena závislosti. Fentanyl, 80x až 400x silnější než morfin se začíná rozmáhat v USA, u nás nezletilí berou Trifenidyl, který ve velké dávce působí jako halucinogen, je ale schopen vyvolat i vážnou otravu. Methadon, 1-metyl-4-oxo-3,3-difenhexyl účinkuje centrálně podobně jako morfin, ale je silnější a méně hypnotický. Nejvyšší jednotlivá dávka perorálně a podkožně 20 mg, terapeutická dávka je 2 až 10x nižší.


3.4.8. Těkavé látky

Bývají to výpary toluenu, éteru, benzínu, chloroformu, trichloretylénu (Narcogen), tetrachlórmetanu v různých čistících prostředcích a lepidlech. Inhalace se vyhledává buď pro euforizující působení, nebo pro komplex příznaků obluzeného vědomí – iluze, halucinace, změny nálady, jenž se dostavuje po inhalaci trvající i desítky minut. Vcelku lze „sniffing“, inhalaci těkavých rozpustidel a výparů lepidel umělých hmot považovat za zábavu převážně mladistvých. Účinek trvá 30 – 45 min po skončení čichání. U 130 lidí vyšetřovaných během dvou let nebyly zjištěny žádné hrubé změny EEG a jaterních funkcí, ani v krevním obrazu. Pokud sniffer přestává čichat, jakmile se cítí pod vlivem drogy, je tato forma používání psychotropních látek relativně bezpečná (ovšem vyvolává návyk!). V praxi ale smotek nasycený čichanou látkou zůstane ležet na nose i ústech dotyčného ve stavu těžké opojenosti (nebo i v igelitovém sáčku přetaženém přes hlavu) a nastává smrt následkem ochrnutí dýchacího centra.


3.4.9. Kysličník dusný

Oxid dusný, rajský plyn (N2O) je nejedovatý, nehořlavý a nevýbušný plyn nasládlé chuti. Jeho anestezující účinek objevil Humprey Davy r. 1799. Je to prostředek celkového znecitlivění. Je-li podáván sám, působí cyanózu a hlubokou narkózu, která by vyústila v udušení. Používá se proto vždy ve směsi s kyslíkem. Po zastavení přívodu N2O se citlivost velmi rychle vrací. Vylučuje se z organismu nezměněn. Během narkózy rajským plynem se obvykle popisují vjemy zvonění v uších, nezřídka vyvolává vzpomínkové klamy.


3.4.10. Izopentylnitrit (izoamylnitrit)

(Poppers, Popers, Fun love)

Toto farmakum, působící rozšíření cév, se předepisuje pacientům s 2angínou pectoris a některými druhy astmatických potížích pro odstranění akutních bolestivých stavů. Je distribuováno v malých skleněných lahvičkách; aplikační formou je inhalace (obvykle 0.2 ml což se provádí tak, že se lahvička přiloží k nosní dírce a konzument se zhluboka nadechne (asi 5 až 6 sekund), pak ještě jednou u druhé nosní dírky). Fyziologický efekt spočívá v mírném uvolnění svalstva, navození týž pocitů jaké vyvolává rajský plyn. Vynikající je kombinace s marihuanou. Při používání je lepší sedět než stát.

Kontraindikace : snižuje krevní tlak, u osob s nízkým tlakem se mohou objevit bolesti hlavy, srdeční slabost. Obvykle se však negativní příznaky nevyskytují. Je používán také jako afrodiziakum (především homosexuály) a dá se sehnat v sexshopech. Ve francii stojí jedna lahvička okolo 100 franků.


Použité zdroje:
[01] Ota Riedl, Vladimír Vondráček: Klinická toxikologie
       Toxikologie léků, potravin, jedovatých živočichů, rostlin aj.
       5. vyd. 820 + 43 s. Avicenum 1980, Malostranské náměstí, Praha 1
[02] Jan Mečíř: Zneužívání alkoholu a nealkoholových drog u mládeže
       1. vyd. 160 s. Avicenum 1990, Malostranské náměstí 28, Praha 1
[03] Boris Mrňa: Psychofarmaka v praxi
       1. vyd. 26 s. Univerzita Palackého, lék. fakulta Olomouc 1992
[04] Alexander Shulgin, Ann Shulgin – Phenethylamines I Have Known
       And Loved: The Chemical Story.
       el. verze na ftp: ursa-major.spdcc.com (1995)
[05] Brian S. Julin – Frequently Asked Questions about Cannabis Hemp
       University of Massachusetts, Cannabis Reform Coalition 1994
       S.A.O. box #2, 415 Student Union Building, UMASS,
       Amherst MA, 01003 U.S.A. / verdant@titan.ucs.umass.edu
[06] Olga Benešová, Ivan Krejčí, Alfred Pavlík – Nootropic drugs
       200 s, Avicenum 1991, Malostranské náměstí 28, 118 02 Praha 1
[07] The Usenet alt.drugs archive na ftp, http: hyperreal.com
[08] Vokno č. 27 – Psychedelie & Cyberpunk
       Společnost pro podporu vydávání časopisů 1993
       Bolzanova 7, Praha 1 (přestalo vycházet)
[09] Živel č. 1, 2
       živel house, jindřišská 5, 110 00 Praha 1
[10] Albert Hofmann: LSD – My Problem Child
       el. verze na ftp: hyperreal.com (1995)
[11] Adam Gottlieb: Vaříme s konopím
       Votobia 1995, 115 s., P. O. BOX 131, 771 00 Olomouc

Adresy se vztahují k datu uveřejnění.


Tento soubor vám přináší NEZÁVISLOST, s.r.o.