Návšteva živlových bytosti mentálnym cestovaním

Vážený čitateľ. V textoch nižšie popisujem magické techniky prebrané od Františka Bardona a Josefa Veselého. Osobne som týmito cvičeniami prešiel a preto ich odporúčam aj iným. Po čase som si ale uvedené cvičenia prispôsobil tak, aby ma ich prevádzanie bavilo a mal z nich radosť, čo výrazne zvýšilo efektivitu ich prevádzania. A s efektivitou som ušetril čas a postupne získaval duchovnú silu, tak potrebnú k vykonávaniu akýchkoľvek okultných operácií.

K tu uvedeným cvičeniam by som rád dodal, že k návšteve nielen živlových bytostí sa stačí zdokonaliť vo vizualizácii a imaginácii, teda netreba nutne vedieť mentálne či astrálne cestovať. S duchmi Ťa spoľahlivo spojí aj zmienená imaginácia či použitie osobne vyrobeného magického zrkadla, ktoré Bardon v textoch spomína. Avšak vo všeobecnosti sa odporúča zvládnuť najprv Koncentračné cvičenia a Cvičenia na ovládnutie živlov.

O meditácii v spojitosti s vizualizáciou a imagináciou pojednáva článok Meditácia. 
O použití magického zrkadla na nielen kontakt s duchmi pojednáva článok Mágia zrkadiel.

Text od Františka Bardona

První úlohou desátého stupně se mágovi ukládá, aby se blíže seznámil se sférou živlů. Mentálním tělem navštíví jednotlivé živlové sféry, tj. že se jeho duchem přenese do říše trpaslíků tzv. gnómů, potom do říše vodních panen nebo rusalek. Dále pozná říši vzdušných bytostí tzv. vil a konečně i říši salamandrů, říši ohnivých bytostí.

Nezasvěcenci budou připadat tyto možnosti příliš pohádkové a fantastické a bude je mít za pouhé utopie. Totéž platí o gnómech, rusalkách, vílách a salamandrech. Že tyto bytosti skutečně existují, o tom se mág vlastním pozorováním sám přesvědčí.

Magicky neskolený člověk, jehož smysly jsou v duchovním směru nevyvinuté, je zaměřen pouze na vibrace hmotného světla a nemůže si tudíž učinit o existenci jiných bytostí vůbec představu, tím méně se o nich přesvědčit. Následkem vysloveně hmotařského způsobu života je většina lidí zaujata hmotou do té míry, že něco vyššího, jemnějšího, mimo náš fyzický svět stávajícího, nemohou pochopit a už vůbec ne poznat.

Jinak je tomu samozřejmě u školeného mága, jenž své smysly vyvíjel vědomě a v důsledku toho může mnohem více vidět a postřehnout, takže se o vyšších silách, vyšších úrovních a bytostech sám přesvědčí. To je však také vlastní účel tohoto školení, vycvičit člověka natolik, aby poznal a ovládal nejen fyzický svět, ale také vyšší sféry. Nebudu však předbíhat a rozvíjet podobná témata. Vraťme se tedy raději k otázce praxe, jak a co je třeba činit, dostat se do říše živlových bytostí.

Z předběžného studia mág ví o existenci říše živlů, v níž vládne nejen živel samotný, ale i jemu odpovídající bytosti. Rozdíl mezi člověkem a živlovou bytostí je v tom, že lidská bytost pozůstává ze čtyř respektive z pěti živlů, ji ovládající, kdežto živlová bytost je složena pouze z jediného čistého, jí příslušejícího živlu.

Podle našeho letopočtu má taková bytost možná delší životnost, za to ale nemá nesmrtelného ducha. Obyčejně se potom taková bytost do svého živlu opět rozplyne.

O podrobnostech se zatím zmiňovat nebudu, protože mág je pozná praktickými zkušenostmi, které může získat přenosem svého ducha. Mág se musí umět svým duchem přenést do říše živlů, aby navázal se živlovými bytostmi kontakt. Časem dokáže nad nimi i vládnout. Přivolávání bytostí na náš hmotný svět pasivním nebo aktivním způsobem popisuji obšírně v příslušné kapitole svého druhého díla nazvaného „Praxe magické evokace“.

Říše živlů není naším hmotným světem a bez řádné průpravy by nebyl mág schopen se do ní přenést. Živlová bytost se může dorozumívat jen s bytostí sobě rovnou a mág musí tudíž tuto okolnost mít na zřeteli. Např. pták se může dorozumět zase jen s ptákem a právě takové je to u živlové bytosti. Kdyby se živlová bytost chtěla dorozumět s člověkem, musela by na sebe vzít lidskou postavu a lidskou vlastnost, aby se mohla jako člověk člověku přiblížit.

Ríša zemských duchov

Mág teprve nyní plně pochopí, proč musel v předběžných stupních provádět cvičení, týkající se přeměňování a přemísťování. Gnóm nemůže nikdy rozumět člověku a naopak. Buď se při magické operaci stane mág gnómem nebo gnóm člověkem. Proto musí mág dříve než vejde do říše gnómů, vzít na sebe jejich podobu.

Nemá-li správnou představu o tom, jak gnóm ve skutečnosti vypadá, musí svou jasnozřivou schopností buď v tranzu nebo pomocí magického zrcadla podobu gnóma vidět. Při tom zjistí, že trpaslíci jsou docela malí mužíci, podobní skřítkům, líčeným v pohádkách. Ponejvíce mají dlouhý vous a na hlavách čapky, dlouhé vlasy, třpytivé oči a nosí malé kutny. Tak a podobně bude mág gnóma v zrcadle vidět. Všimne si i toho, že každý gnóm nosí u sebe lucerničku, vrhající různé světelné paprsky, která je mu v podzemní říši ukazovatelem.

Když se mág v zrcadle jasnozřivě přesvědčil o postavě gnóma, potřebuje již jen vzít na sebe v duchu, tedy na mentální úrovni jeho podobu. Ztotožní se se živlem země, to znamená, že naplní celou svoji podobu zemním živlem bez jakéhokoliv zhuštění (nakupení). Nemusí si nic více představovat, než že klesá do podzemní říše, tedy do země. Pocit temnoty se ho tam zmocni. Imaginárně si představí lampu, vydávající překrásné světlo, které temnotu prozáří.

Při svých počátečních pokusech mág mnoho neuvidí. Po několika experimentech si na tmu zvykne a postřehne bytosti jemu se podobající. Vytrvá-li ve svých pokusech, pozná, že se bytosti stávají viditelnějšími a při různých jejich pracích jim bude přihlížet.

Mág však nesmí žádnou z těchto bytostí oslovit první. Pokud se některá ze zemních bytostí na něho přímo neobrátí a sama ho neosloví, musí se mág chránit pronést první jediné slůvko. Může se stát, že vzájemnou prací budou trpaslíci svádět mága k nějaké poznámce, ke které se však nesmí nechat vyprovokovat, nechce-li se vydat v nebezpečí, že trpaslíci získají nadvládu. Gnómové by pak různými magickými praktikami tohoto živlu mága upoutali v té míře, že by se stal zemním duchem a měl potom sotva kdy možnost vrátit se do svého fyzického těla. Po uplynutí určité lhůty by se mentální páska mezi astrálním a hrubohmotným tělem přetrhla a okamžitě by nastala fyzická smrt. Lékařská prohlídka by zjistila jen srdeční mrtvici.

Mág, jenž magickým školením má sám sebe v moci a dbá tohoto zákona (nepromluvit první), nemusí se ničeho obávat. Naopak, jakmile gnómové začnou sami hovořit, poznají v mágovi bytost jim nadřazenou a stanou se jeho nejlepšími přáteli. Zákon o mlčenlivosti platí jen při prvních návštěvách. Když se gnómové přesvědčí o tom, že je mág svou inteligencí a silou vůle převyšuje, nejen že se z toho radují, ale stanou se jeho nejposlušnějšími sluhy. Bytosti živlu země jsou člověku nejblíže a slouží mu rády, zejména, když poznají jeho převahu.

Říši gnómů nechť mág navštěvuje tak dlouho, pokud se od jejích obyvatelů může něčemu novému naučit. Žádná kniha neseznámí mága s tolika tajemstvími této říše, jako gnómové sami. Např. se mág dozví o síle a účinku různých bylin, o ukrytých pokladech, získá magickou moc nad určitými kameny a ještě mnohé jiné. Stane se očitým svědkem všeho toho, co se pod zemí nalézá např. prameny, uhlí, rudy a pod. Kromě toho si od gnómů osvojí různé magické praktiky, které je možno zhodnotit pomocí živlu země.

Časem mág zjistí, že jsou gnómové rozdělení na různé skupiny inteligence. Někteří ho poučí i ve vědě alchymistické. Je-li konečně mág v říši gnómů jako doma, získal-li všechny zkušenosti, které mu tyto bytosti mohly poskytnout, může vyhledat říši sousední, říši vodních duchů.

Ríša vodných duchov

V magickém zrcadle si opět zjistí tvar a vzezření některého obyvatele vodní říše. Sezná, že vodní bytosti se podobají člověku jak vzhledem, tak i postavou. Většinou jsou to duchové, tzv. rusalky, krásné ženské postavy, ačkoliv jsou mezi nimi i mužští vodní duchové. Při návštěvě vodní říše není proto bezpodmínečně třeba vzít na sebe podobu ženské vodní bytosti a mág se imaginárně promění v rusalku jen tehdy, když ho to těší. Má to onu výhodu, že ho budou rusalky méně obtěžovat, neboť jsou to velmi dotěrné a eroticky silně založené bytosti.

Když je mág duchovně připraven, to znamená, že svého ducha impregnoval vodním živlem, přenese se někam k jezeru nebo k moři, zcela podle svého přání a spustí se do hloubky vody. Ani zde nenarazí hned z počátku na vodní bytosti. Avšak častým opakováním pokusu, jsa prodchnut přáním přijít s nimi do styku, bude je k sobě přitahovat. Nejdříve se setká jen se ženskými postavami, pohybující se ve vodě zcela volně, tak jako lidé. Zřídka kdy uvidí rusalku nesympatickou. I rusalky jsou – pokud jde o inteligenci – rozděleny na skupiny a ačkoliv jsou všechny překrásné, potká takové, které se vyznačují obzvláštní inteligencí a krásou a jsou tak zvanými vůdkyněmi v říši vodního živlu. Mág uvidí, že kromě svých obvyklých rejů vykonávají tyto bytosti ještě také různé práce. Od bližšího popisování upouštím, protože mág má možnost se o tom všem sám přesvědčit.

I zde platí zásada, že mág nesmí oslovit vodní bytosti dříve, pokud samy na něho nepromluví, nepoloží mu otázky a pod. Od inteligentních vodních bytostí, se kterými mág vstoupí do styku, se může o vodním živlu dovědět velmi mnoho zajímavého a poučného, že by o tom všem mohl sám popsat celé knihy. Nejen že získá vědomosti o životě ryb, různých vodních rostlin, kamenů nalézajících se pod vodou atd., ale rusalky mu svěří nejrůznější praktiky vodního živlu. Nechť se ale každý mág chrání před svůdnou krásou rusalek a nevzplane k některé z nich natolik, že by ztratil půdu pod nohama. Taková láska by mu byla osudnou.

Tím není řečeno, že by se s rusalkami nemohl pobavit, ale vždy musí býti pamětliv toho, že láska je zákon, ale láska ovládaná vůlí.

Svou krásou, líbezností a opojnou erotikou by rusalky dokázaly mága tak uchvátit, že by se mohl stát jednou z jejich bytostí, což by přivodilo jeho fyzickou smrt. Kolik mágů již ztroskotalo na takové nešťastné lásce. Budiž proto mág pevný, neboť ve sféře živlů je tato říše ze všech nejpřitažlivější a kdyby nedokázal svou vášeň krotit, vydal by se vodním duchům úplně.

Dokáže-li mág říši vodních duchů libovolně vyhledávat a naučí-li se od nich vše, co mu může živel vody v hermetickém smyslu poskytnout, obrátí svoji pozornost k další říši, kterou jest říše vzdušných bytostí.

Ríša vzdušných duchov

Na rozdíl od říše vodní, jejíž obyvatelé – vodní panny neboli undiny – spojení s člověkem vítají, jsou bytosti vzdušného živlu velmi plaché. I tyto jsou, podobně jako bytosti vodního živlu krásného vzezření, převážně ženského rodu, ačkoliv se mezi nimi vyskytují i bytosti mužské.

Zde nemusí mág vzíti na sebe podobu vzdušné bytosti a může svou vlast-ní osobu, svého ducha impregnovat živlem vzduchu a vydat se imaginárně do vzdušné oblasti s přáním, přimět bytosti vzdušného živlu k navázání spo-jení. Nesmí ovšem ztrácet trpělivost, kdyby se mu to delší dobu a častými pokusy nedařilo. Musí stále udržovat myšlenku, aby vzdušné bytosti za každou cenu uviděl, což se mu posléze také určitě podaří.

Nejdříve se mu budou vzdušné bytosti vyhýbat, to ho však nesmí rmoutit. Uvidí překrásné bytosti, hebké a ohebné s nádhernými éterickými těly. Svým duchem se jim musí přizpůsobit, že se též nechá vzduchem unášet. Dříve nebo později ho vzdušné bytosti osloví. I zde musí být mág opatrný a nesmí žádnou vzdušnou bytost, ať mužskou či ženskou oslovit první. Mohlo by se mu přihodit totéž, jak je uvedeno u předcházejících živlových bytostí.

Dokázal-li mág četnými pokusy navázat styky i s bytostmi živlu vzduchu, zasvětí ho do všech praktik a tajů s tímto živlem souvisejících, o nichž si neza-svěcenec nemůže učinit ani představy.

Jestliže se mág dokonale seznámil s říší vzdušného živlu a jejími bytost-mi, ovládá-li dokonale veškeré mu svěřené magické zákony a praktiky, obrátí svůj zřetel ke čtvrté říši živlových bytostí, k říši ohnivých duchů tzv. salamandrů. Tyto musí rovněž dokonale poznat a navázat s nimi kontakt.

Ríša ohnivých duchov

Do určité míry se i bytosti ohnivého živlu podobají člověku, mají však některé zvláštnosti, které lidská bytost nemá a proto je radno, aby si mág pomocí svého magického zrcadla vštípil nejdříve důkladně vzezření ohnivého ducha. Zjistí při tom, že salamandři mají menší obličej než lidé a neúměrně tenký a dlouhý krk. Svého vlastního ducha přemístí mág imaginárně do podoby ohnivého ducha, kterou naplní čistým živlem ohně a v duchovní sféře se odebere někam do jícnu sopky, který je nejmarkantnějším domovem ohnivých bytostí.

U předcházejícího živlu vzduchu si mág jistě povšiml toho, že vzdušné bytosti jsou nestálé a že jsou nepřetržitě v pohybu. Ve zvýšené míře je tomu u salamandrů, kteří neustále kolem sebe šlehají plameny. Nechť mág nezapomene na zásadu, že přeměněn v podobu ohnivého ducha nesmí rovněž první oslovit některou z ohnivých bytostí. Podle stupně inteligence jsou ohnivé bytosti rozděleny na skupiny a čím je ohnivý duch inteligentnější, tím krásnější a ladnější je celé jeho vzezření. Lidské bytosti se nejvíce podobají takoví ohniví duchové, kteří mají nejvyšší stupeň inteligence a mág se pochopitelně bude snažit navázat styk s těmi nejinteligentnějšími. Se zřetelem k praktické magii pozná mág vše, co se živlem ohně dá v tomto směru dosáhnout.

Poznal-li mág také ohnivé bytosti, respektive jejich vůdčí duchy v kráte-rech, dosáhl-li s nimi spojení a dověděl-li se od nich vše, co samy ví a o čem ho mohly poučit, může vyhledat také ohnivé bytosti, zdržující se v nejhlubším středu naší země. Tito salamandři mají mnohem větší znalosti než ohnivé bytosti v kráterech.

Když konečně mág vyčerpal veškeré vědění týkající se ohnivého živlu, může s klidným svědomím říci, že se stal neomezeným pánem veškerých živlových principů.

Návštěvami u bytostí všech živlů mág pozná, že každá živlová bytost, byť by byla sebevíce inteligentní a měla sebevětší znalosti, sestává pouze z jediného živlu, kdežto člověk je složen ze čtyř živlů a kromě toho ještě z pátého živlu, kterým jest božský princip.

Na základě tohoto poznání teprve jasně pochopí, proč je psáno v Bibli, že člověk je nejdokonalejší bytostí všech tvorů a že je stvořen podle obrazu božího. Tím je také opodstatněna touha všech živlových bytostí po nesmrtelnosti, kteroužto přednost člověku závidí. Je přáním každé živlové bytosti dosáhnout též nesmrtelnosti a mág je schopen živlové bytosti tuto možnost propůjčit. Není zatím možno vypisovat podrobně způsob provedení, avšak každý mág bude mít tolik dobré intuice, že na to přijde sám.

Mágovy vlastní zkušenosti mu dají poznat, kolik může od živlových bytostí získat. Veškeré získané zkušenosti pak přenese do paměti tj. do hmotného těla a využije jich prakticky i na hmotné úrovni. V oboru přírodní magie dokáže mág potom provést před zraky nezasvěcencú hotové divy.

Učinil-li mág další pokroky v tom, že důkladně poznal a dokonale ovládá všechny čtyři říše živlů a jejich obyvatele a že své zkušenosti o mnoho dalších rozšířil, může vědomě vejiti ve styk se svým duchovním učitelem (Guruem) neboli ochranným duchem. Jak jsem již v kapitole, týkající se pasivního styku s neviditelným světem uvedl, má každý člověk ochranného ducha, který je mu dán na cestu Božskou Prozřetelností a který bdí nad jeho duchovním vývojem.

Mág vešel poprvé ve spojení se svým ochranným duchem prostřednictvím pasivního styku. Pomocí své jasnovidecké schopnosti mohl svého ochranného ducha vidět bud v tranzu nebo v magickém zrcadle, když si přál dosáhnout tohoto kontaktu. Nyní však mág již pokročil natolik, že může se svým ochranným duchem vstoupit na mentální úrovni ve viditelný styk. Prakticky je to snadno proveditelné, jestliže se ovšem ochranný duch neprojevil již sám takovému mágovi, jenž mentální putování dokonale ovládá.

Praxe viditelného spojení s ochranným duchem pouze vyžaduje, aby si mág v duchu představil, že je – stoje rovně jako svíčka – jakoby vírem uchvácen a nesen do výše. I obrácený postup si může mág případně představit a to tak, že není nesen do výše, nýbrž, že je – lehký jako pírko – od země odražen.

Budiž ponecháno koncentračnímu pochodu každého jednotlivce, pro kterou metodu se rozhodne.
Když se mág se svým duchem vyzdvihl, stoupá stále výš, až mu země připadá být již jen malou hvězdou a on – vzdálen zeměkouli – se vznáší v univerzu. Koncentruje se při tom na přání, aby se mu jeho duchovní ochránce zjevil, nebo, aby jím byl přiváben. I když ne hned, tedy zcela jistě po několika pokusech se mág setká se svým vůdcem nebo ochranným andělem, podle toho, jak ho kdo nazývá.

První setkání je pro mága obzvláště velikou událostí, neboť má od oné chvíle možnost být se svým duchovním ochráncem ve stálém spojení. První otázkou mága bude, kdy, jak a za jakých okolností může se svým ochranným duchem vždy vstoupit ve spojení. Pokynů vůdce musí každý mág bezpodmínečně uposlechnout. Od tohoto okamžiku převezme duchovní ochránce další vedení mága.

Jakmile došlo ke spojení s Guruem, nastoupí mág poslední etapu men-tálního vývoje a jelikož mu hmotný svět nemá již co říci a co poskytnout, vyhledá sféry jiné. Provede to stejným způsobem, tj. že se v kolmém postoji odrazí od země a soustředí se na sféru, kterou hodá vyhledat. Podle jeho vůle bude touto přitahován. Jelikož jeho duch nezná ani času ani prostoru, může v současném okamžiku vyhledat buď sám nebo v doprovodu svého ochránce každou sféru. Podle kabalistického stromu života vyhledá podle pořadí nejdříve sféru měsíční, po ní sféru Merkura, dále sféru Venuše, sféru Slunce, Marsu, Jupitera a konečně i sféru Saturna. Ve všech sférách se setká s tamějšími bytostmi, pozná prakticky tam vládnoucí zákony a veškerá tajemství.

Dospěl-li mág tak daleko, že může navštěvovat a ovládat celé univerzum tj. sférickou planetární soustavu bytostí, je tím jeho mentální školení ukončeno. Stal se z něho dokonalý mág, bratr Světla, skutečný zasvěcenec, který arci dosáhl mnoho, ale ještě zdaleka ne všechno.

Zdroj: BRÁNA K OPRAVDOVÉMU ZASVĚCENÍ, PRAXE MAGICKÉ EVOKACE od Františka BARDONA

HIERARCHIE

V této části popisuji pouze ony bytosti, se kterými jsem kdysi byl sám v kontaktu a to jednak evokacemi ajednak jsem s nimi dosáhl spojení mentálním putováním v jednotlivých úrovních a sférách. Je nemožné, popsat veškeré hierarchické bytosti, to znamená od živlových bytostí počínaje až k bytostem, obývající dosažitelnou saturnskou zónu a ještě i nad tuto, kde se zdržují tzv. meziplanetární bytosti.

Mág-praktik se však nemusí přesně řídit jen podle níže uvedeného hierarchického rozdělení a navázat spojení pouze s uvedenými bytostmi. O kontakt může usilovat i podle jiných pramenů o bytostech pojednávajících, aby je dostal pod svou moc a mohl uskutečnit svá eventuální přání.
Magická literatura má mnoho knih, v nichž se hovoří o různých bytostech, ojejich znameních, znacích atd., takže mág se může podle libosti a přání řídit též směrnicemi v těchto knihách uvedenými.

Upouštím úmyslně od popisování démonů jakékoliv hodnosti a sféry, abych zabránil eventuálnímu zneužití. Mág je ale na základě svého dosavadního vývinu a praktického studia přesných návodů tohoto díla schopen zaklínat i démony a podmanit je své vůli. O démonech nejrůznějších úrovní, o jejich vlastnostech, znacích a pod. mu poskytne leckterá kniha magické literatúry ze staré i nové doby rovněž bližší informace. Každou bytost, ať pozitivní či negativní, může mág podle zde uvedené hierarchie zařadit do příslušné zóny nebo sféry. Bytosti, inteligence, géniové atd. mnou v této hierarchii uvedené, jsou známy jen některým zasvěcencům, kteří s nimi byli v kontaktu.

Mág se tedy při svých pracích může, přeje-li si to, řídit tímto hierarchickým sestavením. Přijde-li mentálním a astrálním putováním do styku s některou bytostí, může si pak ihned zjistit a označit její sférický původ. V takových případech mu pak dobře poslouží jak esoterická syntéza astrologie, tak i kabala s jejími analogiemi.
Dobrý znalec kabaly pojmenuje např. bytost vzhledem k jejím vlastnostem, barvě atd. ihned správně, aniž by se dal zmást tím, bývá-li volána jiným individuálním jménem a nikoliv jejím původním. Z toho mág nejlépe pozná, že jméno bytosti prozrazuje její základní vlastnosti.

Znaky jednotlivých bytostí, které graficky znázorňují individuální základní vlastnosti, slouží v evokační magii k tomu, volat bytost pomocí jejího znaku do trojhranu (trojuholníku) před kruh. Po ukončení práce může mág znak zničit. Pro takové případy se znak nakreslí na sací, fluidickým kondensátorem napuštěný papír planetární barvou, ktera je se znakem v analogii a podle toho, kterému živlu znak podléhá, se potom také živlově zničí.

Znamená to tedy, že např. u bytostí ohnivého a vzdušného principu se znaky spalují, u bytostí vodního principu se roztrhají a hodí do proudící vody a u bytostí zemního principu se zakopou do země.

Dále je také možno použít bytostních znaků v podobě talismanů. V tomto případě se jednotlivá znaková znamení ryjí do vhodných kovů a položí při prvním volání a navázání kontaktu rovněž do trojhranu před kruh. Volaná bytost pak musí znak uznat a přivodit sama spojení se znakem, lépe řečeno s jeho příslušnou sférou.
Tento znak se pak samozřejmě nezníčí, nýbrž po dohodě s bytostí uschová. Přeje-li si mág přijít s bytostí do styku, aby ji uviděl buď ve svém magickém zrcadle, nebojí přiměl k tomu, aby mu vyplnila to neb ono přání, vezme znak pouze do ruky.
Všechny jednotlivosti se samozřejmě řídí osobní dohodou s dotyčnou bytostí.

Sám jsem před léty pracoval tak, že jsem znak, do něhož byl vryt charakter bytosti, vzal do ruky a provedl s ním ve vzduchu magicky –třídímenzíonálně – znakové znamení, které jsem takto vložil přímo do akášického principu.
Ihned došlo ke kontaktu s bytostí a sice tak, jak jsem si to přál.

Toto necht slouží mágovi jen za příklad a mág může sjednat spojení s bytostí, kterou dostal pod svou moc, opět dle vlastního přání.

Chce-li mág být v trvalém kontaktu s některou sférou nebo bytostí, potřebuje pouze znak nosit stále u sebe, buď jako přívěsek, prsten nebo v jiném tvaru. Nedoporučuje se však nosit amulet se znamením jedné a též bytosti z kterékoliv sféry příliš dlouho, nebo dokonce po celý život, protože se mág stává na dotyčné bytostí z kterékoliv sféry závislým a tím ohrožuje svou rovnováhu, respektive magickou autoritu.

Ovládá-li bytosti ale školený mág, může si znak do kterého vryje příslušným znamením charakter volané bytosti zhotovit sám, načež magickým způsobem nabije osobně znak jejími vlastnostmi, aniž by musel navázat s bytostí kontakt, tedy bez jakékoliv předchozí evokace.

Nabíjení provede pak podle návodu, uvedeného v mé první knize „Brána k opravdovému zasvěcení“, v kapitole o nabíjení talismanů.
To si však může dovolit opravdu jen mág, který se stal dokonalým pánem dotyčné bytosti, to znamená, že ji za své magické praxe již jednou zvládnul a tím podmanil své vůli.
Jestliže ale mág bytost neovládá a přesto provede zde uvedenou praktiku, přijde nabíjením znaku bezděčně do styku s vlastnostmi bytosti a její sférou, bez ohledu na to, zdali si to přeje či nikoliv.

Magicko-talismanologické nabíjení znaků smí tedy mág provádět teprve tehdy, když se magickými evokacemi stal absolutním pánem bytosti nebo inteligence.

Jako pomůcku uvádím v dalším podle pořadí hierarchii bytostí a inteligencí a jmenuji jich od každé sféry několik. Pravil jsem již, že je podle našeho pojetí každá sféra obývána milióny bytostí, které jsou podle své hodnosti vybaveny nejrůznějšími vlastnostmi a pověřeny různým rozsahem moci. Bytosti a inteligence, s nimiž jsem osobně přišel do styku, jsem rozdělil hierarchicky do kapitol. Měl jsem sice také co činit i s řadou jiných bytostí nejrůznějších sfér, ale ony, které v dalším uvádím, poslouží mágovi za opěrný bod pro jeho magické evokace. Mág má konečně na vůli, aby si vlastním přenesením vědomí do té či oné sféry sestavil sám individuální hierarchii bytostí, s nimiž přijde do styku.

Bytostí štyroch živlov

Oheň

Obrázok l: Pyrhum
je v říši živlů mocný ohnivý duch, v hodnosti krále a vládce. Velký počet poddaných ohnivých duchů podléhá jeho moci a je mu neustále k dispozici. Který mág tohoto ohnivého ducha ovládá, tomu svěří Pyrhum zvláštní metody, jimiž může mág pomocí ohnivého živlu dosáhnout pronikavých výsledků ve všech třech říších.
Také živlové služební duchy dává Pyrhum k disposici, kteří, vybaveni jeho mocí, dokáží provést tytéž účinky, jako on sám. Mág se může od tohoto mocného ducha dovědět vše, čeho se dá magickým způsobem dosáhnout čistým ohnivým živlem. I tam, kde jde o ovlivňování živlem ohně, může Pyrhum vyvolat žádoucí účinek.
Kdo z mágů přijde s tímto ohnivým duchem osobně do styku, sám se přesvědčí o jeho mnohostrannosti.
Pyrhumovo znakové znamení se při prvním volání kreslí rudou barvou na sací papír. Sací papír je možno zaměnit železným plíškem, do kterého se znak vryje. Takto zhotovený talisman musí pak mít vždy tvar pětihranu. Toto pravidlo platí pro všechny bytostní znaky ohnivého principu.

Obrázok 2: Aphtiph
je rovněž ohnivý duch též hodnosti jako Pyrhum a dokáže vyvolat tytéž účinky. Jediný rozdíl mezi oběma ohnivými duchy je ten, že je Aphtiph méně aktivní, takže se dá následkem toho snáze ovládnout. Aphtiph je také člověku více nakloněn. Mága může seznámit s různými magickými pokyny, živlu ohně se týkající.
Například, jak se ohnivým živlem za pomoci různých působivých rituálů dají vyvolat vynikající účinky apod.
Přeje-li si mág, zasvětí ho Aphtiph použitím zvláštních metod do dokonalé magie ohnivého živlu.
Také své poddané dá Aphtiph mágovi rád k disposici, které vybaví toutéž mocí. Jeho znak musí být při prvním volání kreslen rovněž rudou barvou.

Obrázok 3: Orudu
je v říši ohně velmi obávanou bytostí vysoké hodnosti.
Svými poddanými způsobuje přímým i nepřímým způsobem sopečné výbuchy a přivádí všechny živelné pohromy, spojené s velkými a prudkými požáry. Tyto dokáže Orudu podle okolností nejen vyvolat, ale také zvládnout a uhasit.
Komu se podaří dostat Orudua pod svou moc a získat ho za přítele, ten dokáže pomocí jeho pokynů vyvolat živlem ohně velkolepě vše možné, ovšem za předpokladu, že svým počínáním nebude jednat proti zákonům božské harmonie.
Také Orudu může dát mágovi, právě tak jako oba předchozí ohniví duchové, k disposici své poddané a leckterý mág dokázal pomocí bytostí, daných mu Oruduem po bok, provést ohnivým živlem mnohý magický um. Oruduův znak se při prvním volání kreslí žlutou barvou.

Obrázok 4: Itumo
jehož barva znaku je rovněž žlutá, je mužská ohnivá bytost, která se ráda zdržuje a pohybuje v nejbližší blízkosti našeho zemského povrchu a svými poddanými ráda přivádí bouřky – nejraději lijáky.
Zvládne-li mág tohoto ohnivého ducha, dozví se od něho, jak přispěním jeho bytostí dochází k různým druhům bouřek, nebo je-li bouřka již v proudu, jak je možno ji zastavit. Vše, co může způsobit blesk a hrom, je prací Ituma a jeho bytostí. Přispěním tohoto ohnivého ducha a jeho bytostí jsem též často a úspěšně ovlivňoval počasí.

Obrázok 5: Coroman
(barva znaku rudá) mající hodnost velkého přednosty, velí celým legiím bytostí, které mají v živlu ohně své různé úkoly.
Coroman ovládá tento živel ve všech třech říších, tj. v říši
člověka,
zvířete a
rostlin,
ve kterých také projevuje svou působivost.
Mágovi dá k disposici spolehlivé poddané, které mu mohou být ohnivým živlem nápomocni v každém směru, bez rozdílu, zda s nimi mág pracuje rituálně nebo zdali uplatňuje svůj vliv sympatickou magií. Coroman může mága seznámit s mnohými magickými praktikami, zejména pokud jde o léčení nemocí, které je možno léčit živlem ohně.

Obrázok 6: Tapheth
(barva znaku rudá) je stejně, jako Coroman, člověku přátelsky nakloněn a ochoten být mágovi nápomocen při různých alchymických pracích a chránit ho svým (ohnivým) živlem. Mága nechá ohnivým živlem zdařile provést různé magické práce a kromě toho ho naučí i tomu, rozeznávat při alchymických pracích růné stupně a poznávat jednotlivé alchymické procesy.
Též Tapheth dá mágovi k disposici své poddané, s nimiž může mág v mnohém směru ohnivým živlem úspěšně pracovat.

Obrázok 7: Oriman
(barvaznaku modrá) je mocný ohnivý duch, který může být mágovi živlem ohně velmi nápomocen při mnohých magických praktikách. Jelikož se jeho základní vlastnost týká pyrotechniky, je také s to zasvětit mága do mnohých pyrotechnických uměleckých výkonů, které může pak mág vyvolat sám, buď rituální praktikou nebo je nechá provést bytostmi, jemu Orimanem přidělenými.
Oriman a jeho poddaní bdí rádi nad pracemi u kováren a zdržují se s velkou oblibou všude tam, kde se s ohněm pracuje řemeslně i technicky. O všem, co souvisí s pyrotechnikou, se dostane mágovi od Orimana a jeho podřízených bytostí nejzajímavějších vysvětlení.

Obrázok 8: Amtophul
(barva znaku modrá). Co do hodnosti a moci nezůstává tento ohnivý duch nijak za bytostmi ohnivého živlu, které jsem již uvedl. Amtophul mágovi poradí, jak může být v říši ohnivého živlu účinný. Naučí ho v této říši uplatňování své autority, aby ovládl každou bytost ohnivého živlu.
Amtophul je bezesporu znamenitým iniciátorem takzvané „magie ohně“!
Poučí také mága, jak se má chránit před ohnivým živlem, aby se stal ohněm nedotknutelný, tj. aby zůstal do určitého stupně nezranitelný. Mág pak může např. brát do ruky žhavé uhlí, aniž by se popálil. Amtophul prozradí mágovi velmi rád ještě mnohé jiné umělecké výkony, které se dají živlem ohně uskutečnit.
V zásadě je však Amtophul dosti nebezpečným ohnivým duchem i tehdy, když je mágem již dokonale ovládán.
Mohl bych uvést jmenovitě ještě mnoho jiných ohnivých bytostí stejné hodnosti, s nimiž jsem kdysi přišel osobně do styku. Těchto osm příkladů ale jistě mágovi postačí.

Vzduch

Pokud jde o bytosti živlu vzduchu, uvádím taktéž osm přednostů jejich jménem i znaky a to:
Obr. 25: Parahim
Obr. 26: Apilki
Obr. 27: Erkeya
Obr. 28: Dalep
Obr. 29: Capisi
Obr. 30: Drisophi
Obr. 31: Glisi
Obr. 32: Cargoste

Od bližšího popisování těchto inteligencí však upouštím, a to jedině z toho důvodu, protože – nehledě k jejich plachosti – nejsou vzdušné bytosti člověku vůbec nakloněny. Pouze velmi zdatnému mágovi se za cenu velké námahy podaří dostat je pod svou moc.
Čemu mne bytosti vzdušného živlu naučily, to jsem se konečně dověděl od každého přednosty nadzemské zóny.
O této zóně a jejich bytostech informuji čtenáře v druhé kapitole hierarchie. Mé výpovědi si může každý mág ověřit vlastní praxí.

POZNÁMKA: Napriek tomu VYVOLANIE bytostí vzdušného živlu tak, ako to prediestiera Faust, uvádzam v článku nižšie.

Voda

Obrázok 9: Amasol
(barva jeho znaku je při prvním volání rudá) má za úkol, vyvolávat buď sám nebo svými poddanými bouře na moři, nebo tyto utišit, zastavit, podle toho, jak to Božská Prozřetelnost nařizuje.
Amasol seznámí mága s umem dostat magnetickou sílu vody magicky i kabalisticky pod svou moc.
Rovněž výtečné poddané určí Amasol mágovi k disposici, které mu pomohou vodním živlem splnit přání.

Obrázok 10: Ardiphne
(jehož barva znaku je rovněž rudá) je dobrým iniciátorem, který učí mága správnému provádění rituální magie vodním živlem u člověka i u zvířete, aby měl mág stále úspěch. Přijde-li ovlivněný objekt nějakým způsobem do styku s vodním živlem, buď deštěm (zmoknutím), mytím, pitím tekutin a pod., pomůže Ardiphne, nebo jemu podřízené bytosti, vliv uspíšit a tím splnit mágovo přání.

Obrázok 11: Isaphil
(barva znaku stříbřitě bílá) je překrásná vládkyně v říši vodního živlu. I sebenadanějšímu básníkovi by se nepodařilo vylíčit slovy její úchvatnou krásu.
Isaphil má velmi mnoho poddaných, známých pod názvem nymfy a rusalky. Isaphil ví o mnohých magických tajemstvích, týkajících se prací s vodním živlem, takže může mágovi dát mnohá vysvětlení a svěřit mu různé praktiky. Jak u Isaphily, tak i u následující vládkyně Amue si mág musí dát dobrý pozor, aby při pracech s nimi neztratil hlavu. Obě totiž dovedou člověka mistrně okouzlit a k sobě připoutat svou úchvatnou krásou.
Přeje-li si mág, dá mu Isaphil ráda k disposici své podřízené bytosti.

Obrázok 12: Amue
(barva znaku je též stříbřitě bílá). Tato ženská vládkyně má rovněž velký počet poddaných vodních bytostí. Hodlá-li mág zůstat s Amue v kontaktu, poučí ho tato vládkyně o tom, jak dostane ryby a ostatní vodní živočichy pod svou moc. Zabývá-li se eventuálně mág v hrubohmotném světě rybářstvím – chovem ryb, rybolovem a pod. -, obdrží od Amue cenné rady a pokyny, na jejichž podkladě ovládne dokonale vše, co žije ve vodě.
Také podřízené bytosti dá Amue mágovi k disposici, které přispějí k splnění jeho přání.

Obrázok 13: Aposto
(barva znaku rudá) je zase mužskou bytostí v říši vodního živlu, která vládne nade všemi potoky a řekami, malými i velkými. Aposto poví mágovi o všem, co se nachází na dně potoků a řek a poví mu také, v kterých místech je ve vodě možno nalézt polodrahokamy a drahokamy. Aposto je dokonale obeznámen s magií vodního principu. Přeje-li si mág, dá mu Aposto k disposici velmi ochotné poddané. Tito zachránili již mnohému tonoucímu život při koupání, nebo při jiném vodním sportu. Od těchto bytostí se mág také dozví, kde se nachází mrtvola utonulého člověka.

Obrázok 14: Ermot
(barva znaku rudá) má skoro tytéž vlastnosti jako Aposto „obr. 13“. Ermot seznámí mága s magií vodního živlu a kromě toho ho naučí tomu, jak si může tímto živlem zhotovit magické volty pro určité účely
Své podřízené sluhy dá Ermot mágovi rád k disposici. Ermotova základní vlastnost vězí ve snaze vyvolávat vodním živlem u lidí vzájemnou lásku a náklonnost. Zejména u žen uplatňuje Ermot svůj vliv zvlášť vydatně.

Obrázok 15: Osipeh
(barva znaku modrá) je krásná vodní bytost v ženské podobě a je nejen dokonalou vládkyní tohoto živlu, ale i magie vody.
S velkou oblibou zasvětí mága magií zvuku do rytmu vodního živlu. Jelikož vyniká zejména ve zpěvu a v tanci, umí také jí podřízené bytosti předvádět nejkrásnější reje, které doprovázejí líbeznými zpěvy.
Odolá-li mág svádivému pokušení této vládkyně a dostane ji pod svou moc, dá mu k disposici četné poddané bytosti.
Z vlastní zkušenosti však vím, že mágovi, který ji ovládá, slouží ráda nejraději sama.

Obrázok 16: Istiphul
(barva znaku modrá). Jako poslední uvádím ženskou vodní bytost Istiphul. Kromě magie vody, se kterou může mága blíže seznámit, nechá ho podle jeho přání shlédnout ve vodní hladině, nebo v hladině jiných tekutin obrazy z minulosti, přítomnosti a budoucnosti.
Istiphul je mistryní v přivádění různých proměn, které se dají vodním živlem uskutečnit.
Kromě jiného učí Istiphul mága na přání, jak může živlem vody buď sám nebo magickými praktikami, nebo přispěním bytostí, podřízených Istiphul, roznítit lásku u přítele i nepřítele.
Již leckterému mágovi se však Istiphul stala osudnou tím, že se jí podařilo upoutat mága svou krásou, svým velkým uměním v erotice lásky, takže se mu stala překážkou v jeho dalším pokroku.
Tím, že mág přišel s Istiphul do styku, ztratil obyčejně zájem na každém dalším, pro něho směrodatnějším spojení. Nechť si proto každý mág opakuje, že musí bytost ovládat, ale že jí – bez rozdílu hodnosti a sférické příslušnosti – nesmí nikdy podlehnout.

Tyto zde uvedené bytosti nejsou pochopitelně jedinými ve vodním živlu a mág může podle přání navázat kontakt i s jinými bytostmi téže hodnosti.

Zem

Obrázok 17: Mentifil
(při prvním volání barva znaku černá) je v podzemní říši mocným králem gnomů, který je vybaven mnoha silami a vlastnostmi. Tento vládce může mágovi podat informaci o všech léčivých bylinách a může ho také seznámit s účinkem a se zpracováním bylin k léčivým prostředkům proti všem druhům nemocí, jimiž jsou lidé i zvířata postiženi. Kromě toho je Mentifil mistrem alchymických prací a je ochoten svěřit mágovi tajemství, jak je možno proměnit prima materii v Kámen mudrců a jak se dá získat tak zvaný Lapis filosoforum.
Mentifilovi je k disposici veliký počet podřízených gnomů, který je mu nápomocen při jeho práci a působení v podzemní říši.
Ovládne-li mág tohoto zemního ducha, získá ho za přítele a může se od tohoto mocného vládce zemního živlu mnohému naučit a obohatit své vědění leckterým tajemstvím.

Obrázok 18.: Ordaphe
(barva znaku černá) je rovněž mocným králem gnomů. Na veškeré pod povrchem země se nacházející kovy má tento zemní duch největší vliv. Přeje-li si mág, provede ho Ordaphe svou říší a upozorní ho na všechny poklady, které, v rudách ukryty, se nacházejí pod zemí.
Též Ordaphe má velký počet podřízených gnomů, kteří konají pod zemí jim přidělené práce. Jedni střeží rudy, druzí pracují najejich udržování a zušlechťování. Ordaphe dá mágovi rád k disposici poddané, aby mu při jeho pracích byli zemním živlem vždy nápomocni. Nechť se ale mág chrání toho, požadovat od těchto bytostí cokoliv hrubohmotného a také ať jich nikdy nevyužívá pro sobecké účely. Hrozilo by mu nebezpečí, že by se z rozsahu a moci tohoto krále gnomů pak jen velmi těžko dostával.

Obrázok 19: Orova
(barva znaku černá) je další velký vládce v říši gnomů. Kromě obvyklého mocenského rozsahu, který přísluší každému zemnímu duchu, je tomuto vládci svěřen ještě zvláštní dohled nade všemi v zemi se nacházejícími kameny a drahokamy.
Ořova také dokáže proměnit oblázky v drahokamy. Mágovi může dát opěrné body pro určité nabíjení kamenů buď zemním živlem nebo na podkladě jiných zvláštních metod.
Orovovi je dobře znám okultní význam všech drahokamů a svým sdělením prospěje mágovi zejména pro talismany, kameny pro štěstí a pod.
Přeje-li si mág, dá mu tento mocný vládce gnomů k disposici mnoho poddaných své říše. Nechť se ale mág chrání toho, podlehnout oslňujícímu zjevu Orovovu.

Mág se od zemních bytostí může nechat poučit, ale nesmí nikdy od nich žádat něco hrubohmotného, protože ho tyto bytosti pak rády svádí k přijetí darů, čímž si mága učiní od sebe odvislým.

Obrázok 20: Idurah
(barva znaku če rn á)je dalším mocným vládcem gnomů a pověřen krystalizací v zemním principu. Jeho největší mocenský rozsah je pod zemí, kde jde o krystalické produkty, jako např. sole a pod.
Od Idurah se mág dozví, kde se nacházejí eventuálně kamenné soli a jiné krystalické sloučeniny a dá se od tohoto krále gnomů také poučit o tom, jakým přírodním způsobem dochází k celkovému tvoření solí. Dále je mágovi vysvětlena chemická a hermetická analogie a současně se naučí znát okultní upotřebení různých solí pro magické účely zemním živlem. Idurah zná mnoho tajných metod, podle nichž je možno získat různé sole z rostlin a minerálií. Ochotně je svěří mágovi a seznámí ho také s jejich praktickým využitím v alchymii, v léčení atd. Od Idurah se může mág mnohému naučit, co mu pouhá školní moudrost nemůže nikdy poskytnout.

Obrázok 21: Musar
(barva znaku h n ě dá) je rovněž jedním z oněch mocných králů gnomů a specialistou v zemní magii.
Mága učí znát elektro-magnetické proudy, působící v naší zeměkouli, dále jejich praktickému ovládání a využití. Kromě toho seznámí Musar mága s přírodní magií, kterou může vyvolat pomocí plusu a minusu země, tedy pomocí elektrického a magnetického fluida. Od tohoto krále gnomů se mág dozví také, jak – z hermetického hlediska pozorováno – oba tyto proudy vznikají a alchymickým rozložením ovlivňují život na i pod zemí.
V říši zemního živlu je Musar jednou z nejvýznamnějších bytostí. Podle našeho pojetí je ho možno mít za skutečného zemního mága.

Obrázok 22: Necas
(barva znaku hnědá) patří rovněž mezi vládce gnomů. Mágovi vysvětlí hermetický postup vegetace a její okultní význam. Od Necase se mág dozví, jakým způsobem jsou podzemními proudy a silami živeny a udržovány stromy a rostliny, dále jak mág může živlovou magií podporovat a ovládat život vegetace.

Obrázok 23: Erami
(barva znaku černá) je rovněž uznáván za mocného mága gnomů.
Na přání mága ho ovládajícího, naučí tohoto dokonalé sympatetické magii a seznámí ho kromě toho s přípravou zemního zrcadla a různých fluidických kondensátorů.
Mimo to ho také zasvětí do praktického využití zemního živlu. Erami upozorní mága na způsob, jakým se může zemním živlem chránit před různými nebezpečími.
Mnoho tajemstvích, týkajících se magické vědy v říši živlů, svěří Erami mágovi, jemuž dá také rád k disposici své služební duchy.

Obrázok 24: Andimo
(barva znaku černá) je stejně jak Erami člověku přátelsky nakloněn. Ví o všem, co se pod zemí odehrává v jeskyních, slujích, podzemních vodách, uhelných dolech atd., a jeho zvláštním úkolem je, všechny pod zemí se nacházející a tam pracující lidi chránit a být jim nápomocen. Andimo je velkým přítelem všech horníků.
Který mág se těší jeho přízni, toho dokáže vždy ochránit, ať by se pod zemí nacházel kdekoliv. Ježto je Andimo dobře obeznámen i s alchymií, může podle okolností přispět mágovi také v této vědě radou i skutkem. Avšak na základě vlastní zkušenosti upozorňuji každého mága na to, že Andimo rád svádí k hrubohmotné projekci ohnivého kamene, tak zvaného živého sulfura, buď přímo jeho pomocí, nebo pomocí jeho poddaných.
Vezme-li mág při takové projekci kamene tento bez jakékoliv ochrany do holé ruky, přivodí mu žhavý kámen velké popáleniny. S oblibou pokládá Andimo takové kameny buď přímo před mága, nebo před jeho magický kruh. Ať se v takovém případě mág kamene vůbec nedotýká a poručí Andimovi, aby kámen odstranil.
Kdyby se ale mág dotknul takového ohnivého sulfura, kterého Andimo transmutoval ze zemního principu, Andimovým znakovým znamením, které si byl před tím nakreslil ještě na jednom kousku pergamenového papíru a magicky preparoval, čímž se stal kámen alchymicky způsobilý, chytil by pergamenový papír s uvedeným znakem oheň a sulfurický kámen by se v současném okamžiku proměnil v pravý alchymicky rudý projekční prášek, v tak zvaného „rudého lva“.
Tento prášek je pak dokonale bezpečný, dá se sesbírat skleněnou lžicí a uschovat v dobře utěsněné sklenici. Tento projekční prášek má pak obvykle projekční schopnost 1:10 000, a je nejčistším „Kamenem mudrců“.
Sice to pak mága svádí k tomu, aby použil prášku k získání zlata, nebo k prodloužení vlastního života. Kdyby mág podlehl jednomu z těchto pokušení, zpečetil by svou alchymickou prací vyslovené uzavření paktu s dotyčnou bytostí. Varuji proto včas každého mága před podobnou nepředložeností, aby takových alchymických praktik vždy zanechal.
I kdyby se mág považoval být v magické vědě dosti zralý a zkušený, mohlo by ho to přece svést k eventuální ukvapenosti. Za mého kontaktu s Andimou jsem měl příležitost se o tom osobně přesvědčit, poručil jsem mu však, aby si prášek vzal opět sebou do své říše, načež ten s náhlým zasyčením zmizel.

Uvedených osm bytostí zemního živlu mágovi za příklad jistě postačí. Vlastními praktickými pracemi může každý mág získat individuální zkušenosti.
Znovu upozorňuji každého mága na to, že při první evokaci nesmí žádnou bytost, bez rozdílu živlové příslušnosti, oslovit on první.
Dále podotýkám, že má každá bytost jinou podobu, ve které se projevuje. Upustil jsem od toho, popsat jednotlivé bytosti podle jejich barvy, velikosti, podoby a způsobu mluvy, protože by to pro prakticky pracujícího mága mělo jen nepatrnou výhodu. Mohlo by se i stát, že by mág na základě přesného popisu nechal při evokaci pracovat svou obrazotvornost a namísto, aby přivolal bytost, stvoří elementála, který vezme na sebe podobu bytosti.
Abych tomu předešel, nepopsal jsem u žádné bytosti docela přesně její zevnějšek. Poctivě pracující mág se neoddá žádným halucinacím a neutvoří si také žádné fantomy a pod. Je-li magicky dobře připraven, dostane pod svou moc vždy pravou bytost a bude ji právě tak dobře vidět, slyšet a pociťovat, jako své bližní.
Jedině praxe dopomůže každému mágovi k tomu, aby ve všem dosáhl mistrovství.

  

  

 

Vybrané z knihy PRAXE MAGICKE EVOKACE od Františka BARDONA

Práce s živlovými duchy

Zatímco člověk je složen ze čtyř živlů, sestávají živloví duchové (elementární duchové, elementálové) pouze z jednoho živlu. Podle toho, kterému živlu náleží, se rozdělují na čtyři základní třídy:
– gnómové duchové země,
– undiny (nymfy) duchové vody,
– elfové (sylfy) duchové vzduchu,
– salamandři duchové ohně.

Svým životem a zvyky se podobají člověku: rodí se a umírají, přijímají potravu, baví se, slaví své svátky, vykonávají různé činnosti, ale toto vše se děje pouze v rámci daného živlu.

Tyto astrální bytosti, které Proklos nazývá „dušemi živlů“, představují zvláštní a svébytnou cestu v evoluci života a mají určité postavení v řádu Universa.

Pavlův výrok „A jsou těla nebeská a těla pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemskýc “ (lKor 15,40), se podle některých autorů vztahuje právě na živlové duchy.

Rovněž Paracelsus, který věnoval problematice elementárních duchů celé pojednání, hovoří o tom, že zemi obývají dva druhy těl (bytostí). První jsou „z Adamova masa“ (lidé), druhá nikoliv (duchové živlů).

Agrippa o jejich povaze píše:
„Duchové ohně následují více rozumu nebeských duší, a proto spolupůsobí s ohledem na vyšší věci. Duchové vzduchu následují rozmyslu a jsou přízniví této duševní mohutnosti, odpoutávajíce ji od sil smyslových a vegetabilních a sloužíce tak činnému životu, tak jako duchové ohně slouží ideálnímu. Duchové vody následují fantazii a cit, a slouží tedy životu estetickému. Duchové země následují přírodu a jsou přízniví přírodě vegetativní. (. . .) Někteří jsou tak blízcí lidem a s nimi tak spřátelení, že mohou být dotčeni i lidskou strasti. Platón věří, že mohou jimi lidé vykonávat podivuhodný vliv, tak jako některá nám blízká zvířata, jako opice, psi, sloni, vycvičená svým způsobem, dovedou mnoho pozoruhodného vykonat. Spisovatelé dánských a norských dějin dosvědčují, že v oněch krajinách démoni rozličných druhů byli lidem ke službám podřízeni. (…) Jsou tělesní a smrtelní, jejich těla vznikají a zanikají, přesto však žijí velmi dlouho, jak se domnívají Egypťané, platonikové a zvláště Proklos.“

Papus označuje elementály za pudové a smrtelné bytosti, které jsou prostředníky mezi světem psychickým a světem hmotným. Dále praví, že
„jejich úloha je obdobná úloze zvířat ve viditelném světě: ulehčují mágovi velkou část jeho prací pokud jsou řízeni, ovšem bez veškeré zodpovědnosti ze své strany. Stejně tak je pes ve styl ku s člověkem výborným pomocníkem, oddaným svému pánovi, ale pramálo se starajícím o morální charakter činů, které ho jeho pán nechává provádět, pes pašeráka se vrhne na celníka, protože k tomu byl vycvičen, a neni za to zodpovědný; hlídací pes počestného farmáře se vrhne na lýtka ničemy, kradoucího jablka. Ať pes loupežníkův nebo pes četníkův, zvíře je vždy jen pomocníkem a nástrojem v rukou svého pána, který je zodpovědný za jeho činy. Úplně stejně je tomu s elementály, kteří se vrhají v proudy psychické síly vyslané tím, kdo je zkrotil, aniž by se starali o vlastní charakter provedeného činu.“ (Upraveno)

„Všichni tito živelní duchové jsou obzvláště nebezpeční,“ varuje J. Kefer, „pusťte si povodeň nebo oheň do bytu, co dovede udělat. Tak jako s vodou a ohněm musíme zacházet opatrně, tak i s těmito živelnými duchy.“

Domnívám se, že morální indiferentnost a nebezpečnost elementárních duchů souvisí s obrovským rozdílem, který je mezi jejich a naším světem. Měl jsem příležitost mluvit s jasnovidcem, který byl přítomen povodni, jež před několika lety postihla Moravu, kde způsobila velké hmotné škody a připravila řadu lidí o přístřeší. Popisoval mi rozjařené nymfy, které se radostně proháněly po hladině svého náhle rozšířeného teritoria; utrpení lidí kolem sebe si vůbec nevšimly…

Elementálové ovlivňují různé přírodní procesy a jevy, jako např. růst rostlin a stromů, opatrují nerosty, dohlížejí na koloběh vody v přírodě, ale mohou působit i různé přírodní katastrofy a pohromy. Salamandři spolu s elfy ovládají bouře. Duchové živlů mohou přijímat lidskou podobu, zjevy některých druhů však vykazují i zoomorfní prvky. Jejich velikost je značně variabilní. Nejmenší druhy víl žijící v květech jsou vysoké jen několik milimetrů. Největší jsou patrně džinové*), kteří bývají obrovitých postav.

*) Podle některých autorů byli džinové prý tvoření magickou cestou, tzn. že nešlo o živlové duchy, ale o elementáry. Domnívám se však, že tento názor je v rozporu s učením Koránu. Islámská tradice hovoří o džinech jako o bytostech stvořených dříve než lidé z „bezdýmého ohně“ (nár assamún) a řadí je mezi anděly stvořené ze světla a lidi stvořené z hliny. Mohou přijímat různé lidské i zvířecí podoby a vykonávat těžké a zázračné práce. Arabští mágové s nimi dokázali mistrně zacházet.

U nás žijící gnómové „dorůstají“ výšky až jednoho metru. Hlasy elementárních duchů znějí jako silně zkreslený lidský hlas: dutě, kvákavě, zvonivě, bzučivě, pištivě, syčivě apod.

Některé druhy jsou člověku nebezpečné nebo nepřátelské, jiné jsou mu naopak nakloněné nebo jsou k lidem lhostejné.

Někteří elementálové jsou hraví a zvědaví, ba mají i svérázný smysl pro humor a člověka rádi škádlí.
Staří mágové živlové bytosti často evokovali, aby se jich dotazovali na různá přírodní tajemství nebo si vyžádali jejich pomoc. Za prokázané služby živloví duchové zpravidla nic nepožadují.

Elementály lze nejlépe přilákat na sůl nebo med. Mezi některými druhy platí za vybranou lahůdku baldriánová polévka.

Ke spontánnímu kontaktu mezi člověkem a živlovými duchy dochází jen výjimečně (nejčastěji se projevují dětem) a bývá to pro obě strany obvykle dosti kuriózní zkušenost. Elementálové oživili množství pověstí a pohádek, kde vystupují jako dévové, sylváni, fauni, satyrové, pánové, sirény, najády, dryády, oreády, trolové, koboldi, pidimužíci, permoníci, skřítkové, světýlka a ohnivi mužové, lesní a vodní žínky, hastrmani, polednice, klekánice, jezinky, divoženky, hejkalove atd.

V pohanských dobách byly tyto bytosti jako duchové stromů, studánek, kamenů apod. předmětem uctívání. Od Paracelsových dob se traduje, že některé z těchto bytostí usilují o manželství s člověkem, aby tak získaly nesmrtelnou duši. Toto téma bylo mnohokrát literárně zpracováno a je i námětem Dvořákovy opery Rusalka.

Víra v živlové duchy, tj. trpaslíky, víly, rusalky, vodníky, bludičky apod. je, jak správně píše M. Nakonečný, prubířským kamenem pravověrného okultisty.

Budu se nyní podrobněji věnovat jednotlivým třídám elementárních duchů. Údaje čerpám převážně ze dvou monograňckých studií, které na toto téma napsali E. Bázner a K. Spiesberger.
(Viac v knihe MAGIE na str. 540)

Vyvolávání duchů vzdušného živlu

Podle některých autorů (Agrippa, Abano) předcházelo evokaci planetárních duchů vždy zaklínání blíže neurčených vzdušných duchů. Tento postup se dnes již nepoužívá.

Osm vzdušných inteligencí zmiňuje Faust:
Vzdušní duchové slouží lidem různým uměním, a proto je nutno rozlišovat je mezi sebou. Coradiel ukáže člověku neštěstí a pomáhá mu z něho. Sumnidiel je mistrem řemesel a slouží řemeslníkům a vynálezcům. Coachiel slouží chemikům a alchymistům, takže je možno používat jej ke zpracování minerálů a zušlechťování hmot. Při jejich evokaci není nutný ochranný kruh, neboť jsou úplně neškodní. Je jich osm: Coradiel, Sumnidiel, Coachiel, Damníel, Barbiel, Adatiel, Pedatiel, Cafňel. Všichni se volají stejnou citací:

Citace duchů vzduchu

Já, N. N., volám vás, duchove vzduchu, prostřednictvím COMASCHKUN + LOASCHKUI + BODES JEHOVA + MERKURII + ASCHAM + VENUAISCHCA + LONASCHKU + METIAS + VOOCOMMEUM + LOSCHUIKA + MOLA MERKURII ET SOLA!

Já, N. N., volam vas, duchové vzduchu, skrze ROLAMICON + HIPITE + AGLA + ELOHIM + REREMISCH + JEHOVA!
Já, N. N., zaklínám Vás, duchove vzduchu, skrze ROLAMICON + ROREIPSE + LOISANT ET DORTAM + BOLAIMY + ACOM + COELUM + QUIAVITIT + SAMMAS + RESTASCIA + O ADONAJ + O JEHOVA + EXPRESSA DEUS + O AGLAM + MESCHCA + CONSCHCA + MEOSCHEI + DEUM ET LEMISCHCA + AMY + JEMU + ASCHCALAM IN MEDASCH + MEAS SCHAEDAS + AMY! AMENISCH.

Zvláštní pozornost si zaslouží Caffiel, jehož kompetence nejvíce odpovídá povaze vzdušneho živlu. Faust uvádí tento předpis na jeho evokaci:

Citace Caffielova

Chceš-li způsobit bouři, cituj Caffiela. Lidé se velmi polekaji, neboť způsobíš zmatení mezi vzdušnymi duchy.
Já, N. N., cituji tě, duchu Caffieli, skrze HOT + CAFFIELIS + AER + SPIRITUS + NONSCALATAMIRS!
Přijď, Caffieli, per COS AER SPIRITUS LEVOSONT!
Já, N. N., volam tě, duchu Caffieli, skrze ROLAMICON + HIPITE + ELOHIM + REREMISCH + JEHOVA!
Já, N. N., zaklínám tě, duchu Caffieli, skrze ROREIPSE + LOISANT ET DORTAM + BOLAIMY + ACOM + COELUM + QUIAVITIT + SAMMAS + RESTASCIA + O AGLAM + O JEHOVA + PRASA DEUS + MONS + IPSEITIAM + CAFFIEL ET COELUM + WONS + AER + TEREM + PEEMTA + AER + SOLA CAFFIELI + PORS CANTANILENAMS + CATA COELUM + AER + ELOHIM + skrze KRISTA + ELOHIMMY! AMENISCH.

Poutání Caffiela

DEUS ROHOM TETRAGRAMMATON + poutám CAFFIELIS + O JESU + ty světlo + světlo veškerenstva + udrž + SANCTA SPIRITUS + SCHISCHE + připoj + poutej + skrze pouto + KRISTE + IN L x L x L x E x jménu!
AMEN,

Toto poutání se musí vyslovit třikrát. Když ses bouře nasytil, odešli ducha slovy:

Odeslání

EGO, N. N., O CAFFIELIS, JA JAY, O CAFFIEL + DEOGRATIAS + RUAY + DEUS + JESUS + ET FILII + AMEN.
Vzdušné duchy uklidní následujícími slovy: G. V. COAMMASCHELEM + G. S. NOASILE + G. H. G. UCADASCHIEM.
Tak opět uklidníš bouři, ale buď opatrný, poutáš-li ducha, aby tě nepoškodil.

O magicky vyvolané bouři v jižním Německu referují K. Spiesberger a dr. Klingsor. Frater Saturnius provedl v srpnu 1945 za jasné měsíčně noci zcela bez přípravy magický rituál na vyvolání bouře, protože chtěl pobavit své někdejší spolubojovníky, kteří se nudili při hlídání skladu konfiskovaného nábytku. Výsledek byl vpravdě gigantický. Saturnius sám o tom říká:
„Zdvihla se mocná bouře. Masivní dubové stoly, velké skříně a dokonce i těžké stroje, s nimiž by nehnulo ani deset lidí, se válely po zemi. Mých pět kolegů a dva francouzští důstojníci propadli panické hrůze. Vichřice trvala od půlnoci až do prvního kohoutího zakokrhání asi v pět hodin ráno.
Mně samotnému vstávaly vlasy na hlavě. Přesto jsem měl ďábelskou radost, že se mi podařilo přimět vzdušné duchy k projevu bez jakékoliv přípravy. Evokace šla jak na drátkách. Jeden blesk stíhal druhý. Nutil jsem sylfy, aby mě vyzvedly ve víru do vzduchu. Vynesly mě a zase opatrně postavily v blízké chmelnici. Všichni si mysleli, že mě zaživa odnesl ďábel, ale připlazil jsem se z chmelnice živý a zdravý. Moji kamarádi si při mém návratu mysleli, že vidí mého ducha. Bouři zaregistrovali i obyvatelé blízkého okolí.“ (Zkráceno)
Vybrané z knihy MAGIE od Josefa VESELÉHO

Súvisiace články 
 Cvičenia na ovládnutie živlov
Mágia zrkadiel 
Nekromancia

Doplnil a upravil:

Peter & Spol