Ako vykonávať mágiu tak, aby aj fungovala II

 

Spôsobilosť k okultnej mágii

Magická příprava
M. Nakonečný rozlišuje dva druhy magické přípravy čili adaptace: celkovou a speciální, čili dlouhodobou a dočasnou.

Dlouhodobý magický výcvik je podle tohoto autora zaměřen na tři oblasti:
sebepoznání
sebekontrolu a
sebeobranu.

Doplnil bych ještě oblast čtvrtou sebevzdělání -, neboť je s podivem, s jak nepatrnými znalostmi hermetismu si někteří lidé troufají přikročit k magické praxi.

 

Sebepoznání
je prvním krokem na cestě magie. Jde o náročnou introspektivní činnost, která by se měla opírat o osobní horoskop.

Vykazuje-li člověk nedostatky v této oblasti, nesmí se divit, narazí-li při dočasné přípravě na překážky.

Tak např. stane-li se mu, že při nácviku živlu ohně dostane on sám, případně i jeho rodinní příslušníci horečku, ukazuje to na jeho neuspokojenou nebo potlačenou ctižádost (příslušné souvislosti si mohou čtenáři najít ve Freudovi, pokud je to zajímá.).

V takových a podobných případech je vhodné, aby student magie podstoupil nejprve psychoanalytickou terapii. Budoucí adept takto způsobem odpovídajícím dnešní době naplní devizu antických svatyní: „Poznej sebe sama.“ O ničem jiném než o sebepoznání se v principu nehovoří ani v Crowleyho „magickém imperativu“, požadujícím, aby magik konal svoji Pravou Vůli. Má-li ji konat, musí ji nejprve znát.

 

Sebekontrola
obnáší nejen ovládnutí nežádoucích sklonů, ale i osvojeni si pro magickou praxi potřebných psychických schopnosti. V první řadě je to výcvik vůle a imaginace, dále trénink ve zvládání afektů a v koncentraci včetně tzv. vyprazdňování mysli. K tomu, kromě dalšího, jak uvadi M. Nakonečný, patří také „pěstování estetického cítění, pozitivni autosugesce, důstojného a uvážlivého chování, rovnováhy mezi vážností a smyslem pro humor, až po magicky velmi důležitý výcvik dýchání a mluvení“. Magik by měl být také soběstačný, zodpovědný a přes veškeré své duchovní usilování by neměl ztrácet kontakt s realitou.

 

Sebeobrana
spočívá V systematickém očišťování, „ochraně aury“ a vytváření „magického ódového pláště“ např. prostřednictvím pravidelného provádění menšího pentagramového rituálu. Podrobněji o této otázce pojednám v kapitole o rizicích magie.

 

Sebevzdělání
v rámci něho si magik musí osvojit důkladné znalosti hermetismu a musí být schopen průběžně získávat i znalosti z dalších oborů lidského poznáni, pokud je pro svoji praxi potřebuje.

Význam dlouhodobé přípravy bývá obvykle podceňován, a přitom je právě tento druh přípravy nejdůležitější. Čím lepší a důkladnější je dlouhodobá příprava která, stručně řečeno, spočívá hlavně v pěstování vlastností a osvojení si znalostí, uvedených v předchozí kapitole, tím kratší může být a tím snadnější bývá příprava dočasná. Budiž zde otevřeně řečeno, že pod pojmem dlouhodobé přípravy se rozumí příprava trvalá, celoživotní.

V oblasti přípravy speciální, dočasné či krátkodobé zaujímá nejpřednější místo tzv. cvičení živlů, které tím, že přispívá k magikově živlové rovnováze, harmonizuje významnou měrou jeho osobnost a zvyšuje jeho schopnost pracovat s astrálním světlem, která je základním předpokladem úspěšné magické praxe.

S jistou, ale jen malou nadsázkou lze říci, že kdo neumi ovládat živly, neumí z magie nic!

Provádění živlových cvičení může mít i řadu pozitivních vedlejších účinků včetně zlepšení zdraví, probuzení jasnozřivosti aj. Vím o připadu, kdy se magikovi v důsledku praktikování živlových cvičení výrazně prodloužila na dlani jedna linie, tzv. čára života. Podrobný návod, jak provádět živlová cvičení, podává F. Bardon, na jehož díla čtenáře odkazuji: Živlové cvičenia.

 

„Choroby z povolání“
V předcházejících kapitolách jsem čtenáře seznámil s nejdůležitějšími magickými technikami a postupy. Nyní zbývá už jen upozornit na rizika, s nimiž se praktikování magie pojí.

Nejčastější potíží, která praktikujícího magika může postihnout, je tzv. inflace Ega. Magie otevírá člověku dříve zcela netušené obzory a možnosti. Experimentátor, který se přesvědčí o reálnosti magických jevů, může být snadno natolik zahlcen přemírou zážitků a informací, že má sklon propadnout megalomanickému pocitu vševědoucnosti a všemohoucnosti. Žije pak v trvalém transu, jehož průvodním jevem může být v těžších případech hyperaktivita a snížená potřeba spánku. Tento stav někdy končívá jakousi kocovinou, která se dostaví zpravidla po nějakém neúspěchu. Euforie se pak změní v depresi.

Crowley prožil celý život střídavě v euforii nebo v depresi. Psychiatrie by tento syndrom označila za maniodepresivní psychotický stav.

Další trpkou daní, kterou musí praktikující magik někdy zaplatit, je omrzelost životem. V porovnání s nepředstavitelně rozmanitým transempirickým světem, v němž se magik pohybuje, mu všední život může začít připadat fádní, šedivý až plochý. Magik strádá vpravdě „kosmickou nudou“. V těžších případech postupně ztrácí zájem o praktické věci, což může vést ba až ke ztrátě zájmu o osobní hygienu. Určitou znuděností trpíval Lasenic a i Lévi zakusil podobné potíže. Psychiatrická věda by v případě tohoto syndromu hovořila o propukající schizofrenií simplexního typu.

Pravděpodobnost vzniku toho či onoho syndromu je podmíněna osobními dispozicemi. V obou případech je třeba tyto stavy včas rozpoznat, reflektovat a čelit jim důslednou integrací všech transcendentních prožitků do vědomí. Řečeno slovy analytické psychologie: magik musí pokročit ve svém individuačním procesu.

Rizika z nečistoty a z nerovnováhy
Kromě výše uvedených „chorob z povolání“ je magik vystaven i dalším rizikům. F. Kujath, od něhož zde čerpám některé informace, rozlišuje mezi tzv. riziky z nečistoty a riziky z nerovnováhy.

Rizika z nečistoty spočívají v tom, že magik po sobě dostatečně „neuklízí“. Na místech, kde se často magicky pracuje, at’ už mentálně nebo rituálně, se postupem času vytvoří „silové pole“, které přitahuje nežádoucí astralní bytosti, jež se rády přiživují na těchto energiích i na energlích osob, ktere se v techto místech zdržují. V praxi se to může projevovat různýmí „strašidelnými“ fenomény, jako je klepání, praskání a vzácně i telekinetické úkazy, ale ani vampyrické projevy nejsou vyloučeny. V tomto případě bývá nejčastějším jevem zvýšená únava osob a neklid zvířat. Někdy může dojít i k nečekaným a nežádoucím materializacím.

Varovným znamením je zde pocit mrazení nebo chladného vánku až průvanu, který je na takových místech možné pozorovat. Tento pocit je známkou toho, že člověku někdo nebo něco odsává energii. Tohoto jevu, ostatně dobře známého spiritistům, kteří pracují s médii, si správně povšiml současný italský exorcista R. Salvucci. Naivně jej však vysvětluje tím, že démoni jsou studení, protože v pekle, odkud přicházejí, je zima. Člověk nejsnáze uvolňuje auru tehdy, je-li v afektu (strach, hněv, radost), což je, mimochodem, i důvodem, proč jsou strašidla „strašidelná“: snaží se člověka přimět k tomu, aby jim poskytl „potravu“. Pro zajímavost uvádím, že k výronům aury docházi i tehdy, když se člověk směje. I toho dovedou některé entity využít. Z šamanismu je znám duch, který se pokouší šamana rozesmát. V případě úspěchu šamana zabije.

Prevencí rizik z nečistoty i obranou proti nim je vykuřování purifikačními kuřidly (např. jalovcem) a pravidelný „úklid“ pomocí menšího vymítacího pentagramověho rituálu.

 

O rizikách pocházejících z nerovnováhy se zmiňuje Crowley:

Nebezpečí ceremoniální magie – nejsubtilnější a nejhlubší nebezpečí – spočívá v tom, že magik má podle své přirozenosti sklon volat ty parciální bytosti, které nejvíce odpovídají jeho povaze, čímž se jeho přirozená nerovnováha ještě zvyšuje. Měl by se snažit, dříve než začne s praxi, na sobě pracovat, a operace by měl provádět v takovém pořadí, aby znovu nastolil vychýlenou rovnováhu.

Volat entity, které odpovídají magikovým sklonům je sice lákavé, nicméně magik má často větší užitek z evokací bytostí, jejichž povaha je mu vzdálenejší, jelikož taková praxe výrazněji rozšiřuje jeho obzory.

Magik by měl v ideálním případě být harmonickou a vyváženou osobností, prostou všech potlačených přání, úzkostí a komplexů. Tyto poruchy, které se v běžném životě manifestují v podobě různých obsesí, fobií nebo charakterových defektů, nemusí být na první pohled zřejmé, ale při dlouhodobějším nebo užším styku s lidmi je stejně bývá obtížné, ne-li nemožné utajit. Pro transempirické entity, které vnímají lidskou psychickou strukturu komplexně a snadno rozpoznají schopnosti i stupeň vývoje člověka, který s nimi chce vstoupit do kontaktu, jsou tyto vady nápadné jako petřínská rozhledna.

Entity na ně reagují a mohou nevyváženému magikovi začít plnit jeho potlačená přání a obavy. Jistě nemusím zdůrazňovat, že takto zaskočený experimentátor z toho obvykle má pramalou radost. (Český hermetik Oldřich Eliáš trpěl přehnaným strachem z infekčních chorob a také na infekční chorobu zemřel.)

I když se člověk sotva dokáže zbavit všech svých slabých stránek, měl by o nich alespoň vědět. Velkým pomocníkem mu může být psychoanalýza.
Mnoho studentů magie upouští od jejího praktikování ne proto, že by neměli žádné výsledky, ale proto, že se jim nedaří udržet tyto výsledky pod kontrolou.

Na různá rizika spojená s magickou praxí jsem tu a tam upozornil už dříve, přesto bych zde ještě chtěl souborněji pojednat alespoň o těch nebezpečich, která si zaslouží zvláštní pozornost.

Zpětný odraz
Smutně proslulým a všem magikům známým jevem je tzv. zpětný odraz, který může nastat po operacích jak mentální, tak i rituální magie. Někdy se vysvětluje tim, že magický akt je vlastně porušením rovnováhy Universa, které má tendenci takto narušenou rovnováhu obnovit. Aby se někde něco mohlo postavit, je třeba někde jinde něco zbourat, přičemž stavění může předcházet bourání. Jak vidět, existuje zde analogie s fyzikálním zákonem zachování hmoty a energie.

Celý problém je ovšem mnohem subtilnější. Takto chápaný zpětný odraz je cena, kterou musí magik zaplatit za své úspěchy. Manifestuje se jako nepříjemnost či nehoda, která potká magika brzy po provedené operaci, ale v krajním případě může mít podobu i celé série osudových ran, které postihnou magika nebo osoby jemu blízké, a může trvat celá léta, než se síla odrazu úplně vyčerpá. Někdy může mezi magickou operací a zpětným odrazem vzniknout i jistá časová prodleva, ale obecně lze říci, že se zpětný odraz realizuje nejpozději do dvou až tří let.
Názornou ukázkou zpětného odrazu je historka, kterou mi vyprávěl jistý hermetik. Opravoval právě střechu svého domu, když se začalo schylovat k bouřce. Magik nechtěl mít doma promáčené stropy a tak mraky rozehnal. K velkému překvapení řemeslníků z deště nic nebylo. O pár dní později byl dotyčný zastižen nečekaným prudkým lijákem a promokl až na kůži.

Existují však i méně žertovné příklady. Známý „čarodějník“ Alexander Sanders (nar. 1929) používal magii k získání peněz a sexuálních úspěchů. Zpočátku všechno klapalo. Potom ale jeho přítelkyně spáchala sebevraždu a krátce nato pomřeli členové jeho rodiny na rakovinu.
Bezprostřední významová souvislost mezi povahou a cilem magické operace a podobou zpětného odrazu nemusí být vždy zcela zřejmá. Kdysi jsem provedl jistou magickou operaci, jejíž výsledek, jak jsem později zjistil, sedostavil v průběhu několika hodin. Následující noci se pak zřítila část zdi, na niž jsem měl výhled z okna svého bytu. Zborcení zdi nemělo žádnou logickou souvislost s cílem operace, nicméně lze uvažovat o souvislosti symbolické: byla to jedna z mála operací destruktivního charakteru, které jsem v životě uskutečnil. Zřícení zdi mi rozhodně nijak neuškodilo. V zájmu objektivity musím dodat, že zeď byla značně zchátralá. Její pád bezprostředně po provedení magické operace mohla být náhoda. Pokud však člověk magicky operuje, tak se mu takovéto náhody stávají. Neoperuje-li, nestávají se.

Zajímavý je projev zpětného odrazu v podobě série nepříjemných událostí, kdy intenzita jednotlivých „vln“ může, ale nemusí, vykazovat sestupný charakter. Sériový zpětný odraz, který zakusil jeden slovutný český hermetik, byl zakončen událostí, kterou lze vskutku označit za „šlehačku na dortu“: magika pozvracel ve vlaku opilec.

Vysvětlení zpětného odrazu podává v Lexikonu magie M. Nakonečný:

Hlavním nástrojem magie je ,plastický prostředník‘, astrál. Magickým aktem se z astrálního světla vytváří bytost, jejíž činnost je usměrňována na určité účinky v pláni fyzického světa. Působí se přitom na astrál objektu. Celé toto dění můžeme chápat jako proces, jehož subjektem je operatér, který za použití své imaginace a vůle, jakož i pantaklů, formulí a úkonů kondenzuje astrální energii do určitého útvaru, který se v určitém okamžiku vybíjí v zamýšleném účinku.

Nedojde-li v důsledku nějaké překážky nebo chyby v proceduře k vybití tohoto astrálního útvaru, obracejí se připravované účinky proti subjektu tohoto procesu, tj . proti operatéru samému. Takový deviovaný účinek se pak nazývá zpětný odraz a má povahu realizace původního záměru, ale nikoli na zamýšleném objektu, nýbrž na operatéru samém.

V černé magii, kde se obvykle pracuje ke zničení někoho, nebo k jeho poškození, má zpětný odraz různé formy destrukce, týkající se osobnosti, existence, majetku atd. operatéra. Relativně neškodný je zpětný odraz jedině při milostném očarovávání. Podstatou zpětného odrazu je tedy vybití astrální energie, která se jakoby vrací zpět k tomu, kdo jí dal formu dynamického útvaru (bytosti), a vykazuje u svého tvůrce tytéž účinky, které měla vykázat u objektu, na nějž byla původně nasměrována. Tyto astrální energetické útvary jsou bytosti v pravém slova smyslu a zpětný odraz je analogický případu, kdy se špatně vycvičený útočný pes na povel vrhne na svého pána místo na objekt, který je mu určen.

V komunikaci s různými třídami ,duchů‘ se operatér-mág chrání magickým kruhem před možnou přímou agresí evokovaných sil, avšak kruh poskytuje jen ochranu aktuální a nemůže vykompenzovat hrubé chyby, které plynou z nesplnění ostatních podmínek magické praxe. Evokovaný démon nemůže překročit správně narýsovaný magický kruh, ale může evokatéra sužovat různými útrapami a ,osudovými ranami‘, byl-li např. špatně odeslán. Ke zpětnému odrazu může také dojít tehdy, když se oběť černomagické operace určitým způsobem chrání, protože útok vytuší nebo předpokládá.

Toto vysvětlení pokládám rozhodně za přijatelnější, než chápat zpětný odraz jako „trest“ za porušení „předzjednané harmonie“, kterážto koncepce je ostatně i íilosoíicky neudržitelná. Universum je sice svým způsobem v rovnováze, jedná se však o stav dynamické rovnováhy, jíž je inherentní neustálá změna a pohyb. Člověk pracuje magicky i zcela bezděčně. Každý čin je, přísně vzato, magickým činem. Dokonce i to, že lidstvo denně cpe prostřednictvím rozhlasových a televizních vln, o internetu ani nemluvě, do astrálu různé hlouposti, lze nahlížet jako magický akt, který má své hrubohmotné důsledky.

Kdyby se člověk měl magických aktivit zdržet, byl by stvořen tak, aby jich nebyl schopen, ba nebyl by asi stvořen vůbec, alespoň ne jako bytost nadaná svobodnou vůlí. Svobodná vůle, která byla ve svých důsledcích příčinou Adamova pádu, je i nástrojem jeho opětovně reintegrace, jejíž aktivní formu představuje magie a pasivní formu mystika.

Abych celou věc ještě více zkomplikoval, musím se zde zmínit také o otázce karmy. Praxe totiž ukazuje, že někteří magikové jsou ke zpětnému odrazu „náchylní“ více a někteří méně, což lze vysvětlit různými karmickými dispozicemi jednotlivce. Zdá se, že i zde platí úsloví, že quod licet Iovi, non licet bovi. F. Kujath však tento „magický axiom“ zpochybňuje a tvrdí, že karma působí jenom tedy, když na ni člověk věří. Příčinou dispozic ke zpětnému odrazu by pak nebyla karmická zátěž z minulých životů a konkrétni zpětný odraz by nebyl vyrovnáním karmického břemene vzniklého „zlým“ magickým skutkem, ale pouze materializovaným důsledkem falešné představy a víry, že člověk musí být za takové skutky nebo skutek potrestán, přičemž příčinu tohoto důsledku by v astrálu vytvořil samotný magik svým chybným přistupem.*)

*) Vliv karmy každopádně nelze přeceňovat a vůbec už nelze se na něj vymlouvat. Karma – funguje-li – funguje jen jako pozadí konkrétních činů v konkrétnim životě. Dejme tomu, že magika někdo okradl nebo obelhal. Magik si rozhodně nemusí povzdechnout, že „on už prostě má takovou karmu“, ale je v tomto případě oprávněn – nelze-li nápravu zjednat jinak – dát průchod spravedlnosti magickou cestou, avšak pouze za předpokladu, že on sám nelže ani nekrade. Pokud se ale sám takto prohřešuje proti svým bližním a navzdory tomu se mylně domnívá, že za těchto podmínek může sáhnout k magickým prostředkům, pak buď neuspěje nebo zaznamená zpětný odraz.

 

Osobně se domnívám, že problém zpětného odrazu úzce souvisí s otázkou prozřetelnosti. Veškeré dění v tomto světě je řízeno třemi „sudičkami“:

Vůli
Osudem a
Prozřetelností,

přičemž vůle a osud jsou reciproční (čím slabší má člověk vůli, tím více je ve vleku osudových nutností), zatímco prozřetelnost představuje korekční nástroj, jímž se uskutečňuje Boží plán.

Klíčovým problémem každého člověka je pochopit svoji úlohu v Božím plánu a v důsledku toho jednat v souladu s prozřetelností. Crowley v této souvislosti hovořil o poznání své Pravé Vůle a ty, kteří svoji Pravou Vůli poznali, přirovnával ke hvězdám, jež se pohybují po svých drahách v souladu s gravitačními zákony vesmíru. Pokud se toto člověku podaří, nemusí se bát žádných zpětných odrazů. Tomu, kdo koná svoji Pravou Vůli (tj. jedná v souladu s prozřetelností), nic a nikdo neodolá, tvrdil Crowley. Není to sice snadné, ale chybami se člověk učí. Jde však o to, aby za své zkušenosti nemusel příliš draze platit. Při orientaci v tomto směru mohou magikovi v jednotlivých konkrétních případech mnoho napovědět různé divinační metody (tarot, geomancie, I-ťing aj.).

V praxi je však třeba smířit se s tím, že někdy se magik zpětnému odrazu nevyhne. Generacemi magiků byly proto vyvinuty způsoby, jak se v těchto případech chránit. Jistou ochranu poskytují amulety a různé speciální úkony a předměty, např. modlitba, vykuřování, použití pentagramu, užití svěcené vody, dřevěného uhlí nebo čelenky s kovovými hroty atd. Zvláště rafinovaným postupem je provedení tzv. dvojího rituálu, jehož cílem je odvrácení magického vlivu na náhradní objekt. Žádný z těchto prostředků ale neposkytuje stoprocentní ochranu.

Smysl a cíl evokace
Evokace a invokace jsou dvě základní rituálně-magické techniky, pomocí nichž vstupuje magik do kontaktu s transempirickými entitami.

Při evokaci operatér entity vyzývá, aby se mu zjevily, nebo je k tomu i nutí, přičemž se zpravidla odvolává na „vyšší autoritu“.

Při invokaci je zdvořile zve, vzývá, případně se s nimi identifikuje.

Obecně lze říci, že předmětem evokace bývají obvykle démonické inteligence, zatímco invokační postupy se používají tehdy, spadá-li volaná entita do ranku géniů.

Magik se nemusí evokativní magii zabývat přímo trvale, musí být však schopen, jestliže to nutnost vyžaduje, úspěšně ovládat také tyto techniky, píše F. Bardon.

Každá evokace musí mít pádný důvod:

Evokovat ducha je umění vniknout v ideu tohoto ducha. Povzneseme-li se na jeho úroveň, strhneme ducha k sobě a on nám bude sloužit. Neuvčiníme-li tak, strhne nás on a my budeme otročit jemu. Vyvolávání nechť je vždy odůvodněno a nechť vždy sloužídobrému účelu. Jinak je evokace šílený výkon, nebezpečný rozumu a zdraví. Chcemeli evokovat z pouhé zvědavosti, abychom něco viděli, předem se připravme na neúspěch a zbytečnou námahu. (E. Levi)

Správně provedená evokace vede k dosažení určitých vizí a ke komunikaci s těmito vizemi. O povaze těchto vizí je samozřejmě možné diskutovat, jak jsem uvedl v pojednání o konceptech magie. Odpověď na otázku, zda evokované entity jsou projekcí operatérova nevědomí (tedy zda jsou jakýmisi personifikovanými komplexy) nebo zda mají vlastní podstatu, má podobně janusovskou tvář, jako odpověď moderní fyziky na otázku po podstatě světla.

Stejně jako má světlo současně povahu vlnění i povahu korpuskulární, tak i démonologické fenomény je nutno chápat psychologicky jako archetypy kolektivního nevědomí, a zároveň i tradičně jako zvláštní, nezávisle existující entity. Uplatňovat pouze jedno z těchto hledisek by bylo zavádějící a mohlo by vést i k nedorozuměním a omylům ve vlastní evokační praxi.

Současnému člověku je ovšem bližší první hledisko a přiklání se k němu i většina autorů soudobé okultní literatury, poučených Jungovou analytickou psychologií. Zatímco středověký magik evokoval např. démona lásky Anaela, komunikuje moderní operatér s animou či s personifikovaným libidem.

Toto dilema pěkně charakterizoval A. Crowley:

Když říkáme, že Nachiel je solární inteligencí, nemyslíme tím, že žije na Slunci, ale pouze že spadá do určitého ranku a má určitý charakter; a ačkoliv jej chceme invokovat, naprosto tím nemíníme, že existuje ve stejném slova smyslu jako existuje náš řezník.

D. Tyson o kontahu s duchovními bytostmi piše:

Důležitá část rituální magie zahrnuje komunikaci s duchy, neinkarnovanými entitami, které vykazují jisté sebevědomí a určitý stupeň schopnosti nezávisle jednat v rámci své vlastní sféry. Jsou to tzv. duchové, andělé, elementálové, inkubové, démoni, bohové a množství dalších. V jádru jsou to jednoduché spirituální podstaty, které mohou přijímat různé formy, v nichž se jeví lidské mysli.

Tento zkušený praktik dále říká:

Duchové komunikuji s lidským vědomím skrze mysl přímým působením na vnímání, obcházejíce fyzické smyslové orgány. Jeví se lidskému vědomi ve formách, které je naše mysl schopna uchopit zrakem, sluchem, hmatem, čichem a chuti. Kdyby nepoužívali tyto smyslové cesty, nebyli bychom si vědomi jejich existence, vyjma náznaků, které jsme schopni získat z jejich jednání. Vidět nebo slyšet ducha je stejné jako vidět nebo slyšte nějakou hmotnou věc. Duchové jsou naprosto skuteční, proniknou-li touto metamorfózou smyslů do vědomí. Cítíte-li, že se vás duch dotýká, je to skutečný pocit na pokožce a ve vaší mysli není žádná pochybnost, zda jste něco cítili nebo ne. Nicméně způsob, jakým vnímáme ducha, se obvykle liší od vnímání hmotných předmětů.

Duchové mají často nedokonalou kontrolu nad smysly osoby, které se zjevují. Mohou se zraku jevit jako éterické, průsvitné zjevy. Tito duchové se pohybují velkou rychlostí. Jejich podoby se každou chvíli mění. Dotek tohoto typu duchů odnímá teplo z povrchu pokožky a je velmi jemný. Pozoruhodně se podobá lehkému vánku a ti, co s nim maji zkušenost, jej takto často popisují. Tito duchové se ve skutečnosti nepohybují ve vzduchu – tento dojem vyvolávají jen jejich dotyky.

Duchové jsou schopni dotýkat se lidské bytosti uvnitř těla stejně dobře jako na povrchu těla. Já sám jsem učinil zajímavou zkušenost s pocitem, že se mě duch dotýká u srdce, což vyvolalo dočasnou nepravidelnost v jeho rytmu. Pocit dotyků na tom či onom vnitřním orgánu je jasný a nepochybný.

Z dalších fyzických efektů těsného kontaktu s duchy je třeba uvést, že takový kontakt často způsobuje prudké zvýšení krevního tlaku, které se projevuje zrudnutím v obličeji a zvoněním v uších. Stávalo se to i šéfovi Golden Dawn Mathersovi, když byl v kontaktu s Tajnými vůdci. Mathers popisuje, že při vyšší intenzitě snadno docházelo ke krvácení z nosu a z uší. Sám nemám zkušenost s vnějším krvácením, ale zvýšení tlaku je obvyklé. Jíným důsledkem tohoto kontaktu jsou dýchací obtíže. Mám velmi mírný sklon k astmatu. Za normálních podmínek se skoro nikdy neprojevuje, ale při fyzickém kontaktu s duchy je náhle patrný. Zmíňuji se o tom proto, že A. Crowley byl v dospělém věku sužován astmatem, jemuž čelil drogami. Osobně jsem přesvědčen, že tyto astmatické stavy byly důsledkem jeho intenzivní magické práce. Mnoho studentů magie se mylně domnívá, že duchové jsou čistě mentální jevy, které existují pouze v představách. Vjemy duchů však mohou být velmi reálné .“ (Zkráceno a upraveno)

Regardie v této souvislosti hovoří o snech v bdělém stavu a poukazuje na značnou excitaci, k níž u magika v průběhu rituálu dochází. Ideje vyjádřené slovem, obrazem a gestem mocně působí na magikovu imaginaci a jsou s to navodit změněný stav vědomí, potřebný pro vznik vize: dochází k jakémusi „přepnutí“, které operatérovi umožní vnímat „obsahy nevědomí“. Toto přepnul ti však musí být přísně kontrolováno a regulováno použitím symbolů, jež se vztahují právě k těm nevědomým obsahům, s nimiž si magik přeje komunikovat.
Z knihy MAGIE od Josefa VESELÉHO doplnil a upravil Peter

 Magická evokace je poměrně drastickou metodou, která slouží k navození změněného stavu vědomí, v němž je magik schopen komunikovat s transempirickými entitami „tváří v tvář“ na hmotné úrovni.

V moderní magii lze pozorovat určitý ústup od evokačnich praktik, a to hlavně ve prospěch „nenásilnějších“ postupů invokačních. Dále pak je preferován astrální nebo mentální kontakt s transempirickými entitami, který je bezpečnější a po technické stránce jednodušší.

Např. D. Fortuneová konstatuje, že se magikové s výjimkou speciálních výzkumných experimentů spokojují s komunikaci s transempirickými entitami na astrální rovině, což jim pro obvyklé účely slouží stejně dobře jako tradiční evokace, ne-li dokonce lépe, neboť kontakt s duchovními bytostmi takto probíhá v prostředí, které odpovídá jejich povaze, zatímco přinucení entity k tomu, aby se viditelně manifestovala na hrubohmotné rovině, představuje určité omezení její aktivity.

S tímto tvrzením lze do jisté míry souhlasit. Přesto se však domnívám, že klasické evokační techniky na významu nijak neztrácejí, jelikož praktická zkušenost tohoto druhu umožňuje magikovi později správně rozlišovat skutečné astrální vize od klamných obrazů, které mu někdy předkládá jeho osobní nevědomí.

Evokační rituály jsem již popsal jinde. Zde předkládám čtenářům ještě mnou upravené schéma Konstantinova evokačního rituálu, který je jakýmsi kompromisem mezi klasickými evokačními a moderními, čistě astrálními metodami.

Obdobný postup, který v současné evokační magii představuje nejžhavější novinku, používá i Donald M. Kraig.

Pokud se týká tradičních evokačních rituálů, odkazuji čtenáře např. na svoji knihu Sedm pekelných inteligencí v proměnách faustovskě magie, kde je vše podrobně popsáno, a samozřejmě i na rozsáhlou grimoárovou literaturu, kterou jsem se alespoň zčásti pokusil zmapovat ve Slavných grimoárech minulosti. Byl bych rád, kdyby se čtenáři nad jednotlivými evokačními postupy zamysleli. Všechny tyto metody jsou v principu stejně, ale v četných jednotlivostech se liší. Vyplývá z toho, že žádné „zaručeně a jedině správné“ postupy v magii neexistují. Poučení čtenáři by už měli vědět, proč tomu tak je.

Schéma evokačního rituálu podle Konstantinose

1. Připravte magickou oratoř a vše potřebné (magický kruh, trojúhelník zjevů, pečeť volaného ducha, kadidelnici a vhodné kuřidlo, magickou svítilnu s filtrem v odpovídající barvě, zaklínači formuli, pantakl, magický meč (nebo hůl) a roucho, magický oltář, magické zrcadlo atd.
2. Proveďte příslušný zahajovací rituál.
3. Ducha volejte čelem k jemu odpovídající světové straně. Magický meč nebo hůl berte vždy do pravé ruky. Jedna pečeť ducha leží v trojúhelník ku zjevů, druhou bere magik do levé ruky.
4. Soustřeďte se na signaturu volané entity a v duchu několikrát opakujte její jméno.
5. Intonujte zaklínači formuli včetně odpovídajících Božích jmen.
6. Opět se koncentrujte na signaturu ducha a znovu ho několikrát v myš-lenkách volejte jeho jménem.
7. Položte pečeť ducha pod magické zrcadlo a hleďte do zrcadla, které v tomto případě slouží jako vstupní brána do astrálu.
8. Uchopte sigilum do levé ruky a meč nebo hůl do pravé ruky. Takto vyzbrojeni pronikněte do astrální sféry, která odpovídá volané bytosti.
9. Když se tak stalo, intonujte odpovídající Boží jméno. Pak entitu, kterou jste zaklínali, prostě zavolejte jménem.
10. Jakmile se vám entita ukáže, opakujte v mysli její jméno, vraťte se do svého fyzického těla a znovu opakujte se zavřenýma očima její jméno.
11. Jakmile cítíte, že jste získali plnou kontrolu nad svým fyzickým tělem, začněte opakovat jméno entity nahlas a pomalu otevřete oči. V dýmu vystupujícím z kadidelnice spatříte volanou entitu.
12. Když se entita takto manifestovala, zeptejte se jí na jméno. S velkou pravděpodobností jde skutečně o ducha, kterého jste volali, ale jistota je jistota. Pokud duch potvrdí svoji totožnost, pokračujte bodem „13“. Přišel-li jiný duch, než jakého jste volali, můžete se ho případně na něco zeptat nebo je ho možno rovnou zapudit.
13. Vyzvěte ducha, aby vám sdělil svoji hodnost a aby přísahal na svoji pečeť.
14. Je-li vše v pořádku, můžete entitu přijmout obvyklou formulí.
15. Následuje konverzace s duchem. Evokatér si s ním při této příležitosti může dohodnout způsob neformálního kontaktu do budoucna.
16. Když jste zjistili, že entita je schopná splnit vaše přání, dejte jí co nej-přesněji formulovaný příkaz.
17. Poté, co duch zodpoví vaše dotazy nebo slíbí vyplnit vaše přání, formál-ně jej propusťte za použití odpovídajících Božích jmen.
18. Když duch zmizí, zabalte jeho pečeť do černého hedvábí.
19. Proveďte příslušný ukončovací rituál.
20. Zaznamenejte průběh operace do svého magického deníku, ale teprve tehdy, když jste se zcela vrátili do běžného stavu vědomí.
MAGIE pro pokročilé, Josef VESELÝ

Devadesát protigéniu venušskej sféry

Bardonův systém magického výcviku, jak je podán v jeho Bráně k opravdovému zasvěcení, je jedním z nejlepších výcvikových programů svého druhu, a nutně vede k probuzení magických schopností, případně k jejich enormnímu zesílení. Má však jeden zajímavý vedlejší účinek. Ti, kteří podle Bardonových návodů dlouhodobě pracují, se vyznačují určitým druhem „svatosti“. Osobnost adepta je zde formována k obrazu jakéhosi mravního ideálu, který rozhodně není špatný, byť mně osobně příliš neimponuje. Ten, kdo má zkušenost s bardonovskými pozitivními inteligencemí, si jistě povšiml, že tito duchové magikovi velmi rádi drží kázání o tom, co má a co nemá člověk dělat, a jak si má nebo nemá v životě počínat. Magik je takto trvale školen a metodicky veden k etickým výšinám. Co mám na mysli, je patrné z některých Bardonových výroků, např. že magik „je skromný a vždy ochoten přispět lidstvu na pomoc“, atd.

Dříve jsem si myslel, že jde o pózu, do níž se Bardon záměrně stylizoval. Nyní jsem však přesvědčen o tom, že o žádnou pózu nešlo: Bardon takový opravdu byl, a byl takový hlavně proto, že praktikoval magický systém, který k takovýmto postojům vede. Tyto postoje – a to je v tomto kontextu důležité – pak činí člověka způsobilým pracovat i s protigénii, aniž by pro magika taková činnost představovala nějaké nebezpečí.

Naproti tomu operatér, který Bardonovou školou neprošel a důkladně nevstřebal celou jeho nauku včetně příslušných mravních postojů, se při práci s protigénii může šeredně spálit. Volá-li protigénia nějaký hlupák nebo lump*),

*) Ne, nehodlám zde jmenovat konkrétně; některým osobám při spatření výše uvedené hvězdičky zatrnulo úplně zbytečně; chci jen upřesnit, že zde mám na mysli nedostatečně intelektuálně nebo morálně vyspělé jedince.

může se velmi zklamat v předpokladu, že mu příslušný protigénius bude nakloněn, nebo že bude ochoten mu vyhovět. Daleko pravděpodobněji se mu přihodí, že volaná entita nejen že jeho přání nesplní, nýbrž místo toho dá jednu přes kokos jemu samému, jako by tím chtěla říci: „Tady máš na pamětnou, mizero, abys příště neotravoval.“ Jde o zajímavý specifický rys Bardonova pracovního modelu.
Z uvedeného vyplývá, že práce s protigénii je nebezpečná hlavně pro ty, kteří, chtějíce škodit druhým, sami na sebe přivolávají odplatu. Osobně si myslím, že je to svým způsobem spravedlivé. Nikoho, jak známo, nelze chránit před následky jeho vlastní blbosti (a zloby).

Ale ani zde riziko, že člověk přijde k úhoně, není nijak závratné. Důvodem je to, že rituálně uchopit spirituální inteligence je prakticky schopno jen velmi málo lidí. Dokládá to následující skutečnost.

Jednu z nejvyšších magických potenci v Bardonově systému vykazují merkurští géniové – a protigéniové. (Nebudu zde řešit otázku, proč tomu tak je; nad tím se čtenáři budouli chtít mohou zamyslet sami.)

Signatury merkurských géniů i protigéniů zveřejnil F. Kabelák roku 1940 v Knize tajemství velikého šému, která vyšla jako přísně soukromý rukopis v počtu deseti exemplářů. Reprint tohoto díla vydalo v roce 1998 brněnské nakladatelství Horus. Přesto nevím ani o jediném případu, že by zveřejnění signatur merkurských protigéniů někomu ublížilo. Domnívám se, že to dostatečně pádně dokazuje zbytečnost a směšnost jakýchkoli obav.

Jediným, kdo byl tímto činem poškozen, je majitel nakladatelství Horus, který doufal, že se kniha rychle prodá, čímž by se pokryly výrobní náklady. Místo toho se však prodalo jen pár kusů této zcela ojedinělé publikace. Tato skutečnost nad jiné výmluvně vypovídá o tom, kolik je u nás skutečných zájemců o ceremoniální magii. Už jsem o této věci psal jinde, ale znovu ji zde připomínám, neboť komerční neúspěch zmíněného Kabelákova díla je největší ostudou české porevoluční hermetické scény.

Zde zveřejněné signatury protigéniů venušské sféry pocházejí z dílny Quintscherova řádu Adonistů (tam aspoň podle dosavadních výzkumů všechny stopy končí), odkud je získal F. Kabelák. Od Kabeláka se tyto obrazce dostaly k dalším osobám a nakonec doputovaly až ke mně. Nyní poprvé vycházejí tiskem. Z technických důvodů nikoli barevně. V rukopise jsou signatury 1 až 74 včetně nakresleny modře, zbývající signatury jsou červené. Podoby a kompetence jednotlivých entit zjistil jeden můj kolega, který experimentům s tímto segmentem Bardonova pracovního modelu věnoval několik měsíců času. Praktický užitek ze zveřejnění těchto informací je mizivý. O to větší je však jejich přínos noetický. Alespoň podle mého názoru.

Venušský klifot patří vedle klifotu jupiterského k nejzajímavějším negativním sférám. Je někdy až úchvatné sledovat, jak se vlastnosti těchto dvou „dobrých“ planet tradiční astrologie ve svých klifotických podobách podivně deformují. Negativní Venuše vykazuje podle mých zkušeností dva hlavní charakteristické rysy: obscénnost a jakousi „ponurou“ přeslazenost.

Abych mohl podat popis svých astrálních výletů do těchto sfér, musel bych buď sáhnout k literárnímu stylu dekadentů 19. století, nebo psát pornografii. Protože ani jednu z těchto literárních forem neovládám, odkazuji čtenáře na literární, ale i filmová díla jiných autorů, která byla do značné míry inspirována venušských klifotem.

V literatuře najdeme vliv venušského klifotu (v tomto případě ovšem reflektovaný) třeba v Huysmansově románu Naruby. Oblastí, kde se negativní Venuše prosazuje zvláště markantně, je literatura pornografická. Dobrým příkladem inspirace venušským klifotem je známý Clelandův román Fanny Hillová.

Naproti tomu díla markýze de Sade nejsou v tomto ohledu právě stylově čistá, jakkoli i zde vliv negativní Venuše samozřejmě najdeme. Do značné míry se tu totiž uplatňuje také negativní Merkur (četné filosofické či filosofující pasáže). Venušští protigéniové se nepochybně vyřádili i při inspiraci Francesca Colonny, který v 16. století sepsal mysticko-erotický román Hypnerotomachie. Toto dílo lze číst i jako jakýsi druh alchymistické pornografie. (…)

Přikročme nyní k charakteristice devadesáti „přednostů“ venušské protisféry. Předávám slovo svému kolegovi Malívovi, který nejprve popisuje svůj vstup do zóny negativní Venuše a dále podává přehled podob*) a kompetencí**) jednotlivých zde bytujících entit.

*) Ne všechny entity byly ochotné ukázat se v antropomorfní podobě; některé nabídly jen korespondující symbolickou vizi. Je zajimavé, že variabilita podob venušských protigéniů je mnohem větší než v případě géniů. Návštěvník pozitivní venušské sféry má vesměs pocit, že se ocitl na srazu uchazeček o titul královny krásy. (Mimochodem, počítačové retušování drobných kosmetických nedostatků na fotografiích modelek a časopisových děv spadá do vedlejší kompetence jednoho z venušských géniů) Volba královen krásy je mocným invokačním rituálem pozitivních venušských sil. Naproti tomu striptýz vykazuje některé rysy klifotickě a může se zvrhnout až ve vampyrickou praktiku. Magicky nadaná striptěrka dokáže muže pěkně energeticky „vycucnout“. Člověk totiž uvolňuje energii nejen při afektu (hlavně při strachu), ale i při sexuálním vzrušení. To je důvodem, proč upíři přijímají buď hrůzostrašnou nebo sexuálně přitažlivou podobu.

**) Někteří z čtenářů budou možná zklamáni tím, že zde nenajdou kompletní přehled sexuálních perverzí a jejich přiřazení jednotlivým venušským protigéniům. V mnoha případech jsou totiž tyto perverze pouze vedlejšími kompetencemi těchto entit. Tam, kde se jedná o hlavní kompetenci, je to samozřejmě uvedeno. V některých případech jsem vedlejší kompetenci tohoto typu doplnil, pokud jsem na ní byl entitou speciálně upozorněn. Vycházím z toho, že cílem tohoto pojednání je zmapovat venušskou protisfěru, a nikoli sloužit jako příručka okultní sexuální patologie.

Brána a vstupní symboly
POZNÁMKA: príklady klifotických (záporných) bytostí sem dávam preto, aby si pochopil, že za všetkými „detailmi“ fyzického života stoja nejaké tie inteligencie alebo ináč povedané, vedomie niekoho z extrovertnej oblasti. Či pritom ide o detaily alebo nie, rozhodujú len tvoje emócie a vášne, ktoré sa ako tvoji vnútorní démoni a larvy, s vlastným pudom sebazáchovy identifikujú a ovládajú ťa. A práve tieto bytostí ti spôsobujú obsesie v podobe začarovaného kruhu závislostí a pripútaností, a v horšom prípade posesiu. Táto cesta býva síce ružami vystlaná, z ktorých však napokon pocítiš len ich tŕnie, a to ako počas života vo fyzickom tele tak aj už mimo neho. V inom slova zmysle ide o tzv. Modrofúza, ktorý nato, aby ťa na poli duchovna porazil, urobí všetko možné, vrátane upísania sa „Diablovi“.

Varujem záujemcov o evokácie, že zlákať sa k privolávaniu nielen tu uvedených záporných existencií kvôli dokázaniu si niečoho, čo samé osebe taktiež náleží do jednej z kompetencii príslušného démona, povedie tou najkratšou možnou cestou rovno do raja, kde ťa privítajú anjeli s rohami a kopýtkami. Preto sa nauč najprv evokovať pozitívne inteligencie a až potom tie ostatné.

Aj súčasný okultista Josef Veselý spomína, že ak démonov evokuje nejaký blbec, hulvát alebo niekto s nabubralým egom, démon si ho jeho vlastným, hoci aj viac sofistikovaným spôsobom, napokon podá k obedu. Takže, lidé, bděte!

Brána sama je spirálovitý útvar, který se otáčí nebo spíš víří. Tato brána je zasazena do pevné šedé struktury, jakoby jakési stěny. Vlastni bránu tvoří mlhovitá, průsvitná látka či kouř, opar nebo dým, světle prosvítající vnitřní září. Představte si mlhovinu velikosti lidské postavy, ne však statickou, nýbrž naprosto autonomní dynamický útvar s vlastni ,,inteligenci“. Je to ale zároveň i svého druhu opona, ktera kryje vstup do teto sféry. Nad ní je umístěn tento symbol:

Okolo této brány či vchodu se něco pohybuje. Je to vnímatelné, ale natolik malé, že to nelze identifikovat. Rozhodně je to živé. Vypadá to jako malý, černý a přitom zároveň pestrobarevný hmyz. Tohoto „astrálního hmyzu“ zde není mnoho, ale je čilý. Je spíš zvědavý, než aby škodil.

Když pomyslím na vstup, prostor nad bránou na oné výše zmíněné šedé kompaktní ploše či zdi se promění v ženskou postavu, charakteristickou pro Venuši. Napadá mně, jestli jsem připraven, co z toho mám, a zda opravdu toužím po tajemství této sféry atd.

Bytost se jmenuje ARMASAVARA. Vypadá jako princezna z pohádky, ale na hlavě má dvě tykadla. Je to nějaký kód nebo klíč. Najednou mám tyto tečkovité polokruhy na vzhůru obrácených dlaních a to mě prý opravňuje ke vstupu.*) Zachycuji myšlenku, že tím prošel každý mag.

Náhle je vše čisté a průhledné, nicméně s tmavým pozadím. Vnímám postavy a mohu je volat podle jejich signatur a jmen:

*) Při četbě dalšího textu se čtenář možná pozastaví nad tím, že ve výčtu kompetene cí venušských protigéniů chybí prostituce. Nechybí. Patronkou prostituce kultovní i profánní je právě ARMASAVARA, „nultá“ entita této sféry. Vstupní kód svou podobou symbolizuje mince, které je třeba ženě za její služby zaplatit. Magikův průnik do této sféry může mít totiž i poněkud jiný průběh, než jak to popisuje můj slušný a mravně vyspělý kolega. Zajímavá je také symbolika tykadel. To však ponechávám k zamyšlení hloubavějším čtenářům. (Poznámka J. V.)

3. OLIME

Signatura:

Podoba: Pro změnu vertikální skvrna, velmi amorfní, stále se rozbíhajicí a sbíhající, v základním tvaru asi jako květ macešky, mnoho ramen, něco jako oči a ústa, zelená barva vlevo.

Kompetence: V maximální možné míře protlačit do duše touhu po požitcích. Otrávit, nasáknout, vybičovat lásku a sex až na maximum. V konečném důsledku uštvat a zničit.

4. OFOH

Signatura:

Podoba: Velká ženská ňadra s výraznými bradavkami (zdroj komunikace) viděná zespodu; v našem světě velikost č. 8 (dle sdělení tohoto génia).

Kompetence: Tělesný dotyk při sexu, mystérium dechu při orgasmu, Splynutí v „jedno tělo“, rozkoš z příjemného „tření“.
(Malívova poznámka: Třením ženy od boků přes podpaždí nahoru – jen a pouze nahoru – ji prý muž nabíji k maximálnímu orgasmu. Měla by mít přitom sepnuté ruce. Je nahá, klečí na kolenou a opírá se o paty. Muž je před ní.)

11. OLIMAR

Signatura:

Podoba: Obličej jakoby na dně nějaké misky nebo talíře, jehož stěny jsou tvořeny jehlanovitými kostmi.

Kompetence: „Má dáti, nemá dáti. . .“ (rozvažuje žena)
I erotické a smyslové zážitky se počitají do karmy. Poskytl-li jeden člověk druhému nějakou smyslovou rozkoš, vzniká vazba, dluh, který se musí vrátit. Vyrovnání karmy na této rovině má na starosti OLIMAR.

15. OLEMEN

Signatura:

Podoba: Silně horizontálně protáhlá, poživačná, nafouklá tvář typického hospodského povaleče, smyslníka a požitkáře, který se neštítí ničeho.

Kompetence: „Dostaneš strach, až uvidíš, čeho jsem schopen.“ Vzrušeni orgií. sadomasochismus, krev a řezné rány, bičování – vše spojené se sexuální slasti.

16. ARIA

Signatura:

Podoba: Holubice s lidskou hlavou.

Kompetence: Anální otvor, praktiky análního sexu a vzrušení související s touto oblastí. Výkaly.

25. ASASA

Signatura:

Podoba: Kulhající mrzák s velkou bílou hlavou a s páskou přes jedno oko.

Kompetence: Deformace těl a deformace myslí. Je vždy přítomen autonehodám.

33. ISOFIT

Signatura:

Podoba: Velký tlustý červ s kroužkovitým tělem, zašpičatělým na konci i na začátku.

Kompetence: Hledat potěšení tam, kde to není na místě, jako třeba v zaměstnání. Svádění kolegů a kolegyň v práci (sexuální harašení). Zanedbávání rodičovských povinností kvůli užívání si života.

42. ILOR

Signatura:

Podoba: Koule s chapadly, na jejichž konečkách jsou oči.

Kompetence: Partnerské svazky, manželství, svatby a rituály sloužící ke spojení žen a mužů, avšak v negativním aspektu zmaření. Rozvody, rozchody a veškeré problémy s tím spojené.

47. ODOLIA

Signatura:

Podoba: Krásná dívka (panna) s dlouhými blond vlasy. Má na sobě honosné lesklé, asi hedvábné šaty, které se na hrudníku trochu „vlní“.

Kompetence: Říká: „Má moc nad muži je nepředstavitelná, to já denně svádím muže k pohledu na ženy a k jejich hodnocení. Připoutávám jejich myšlenky k ženám. . .“

POZNÁMKA: Priznávam, že s týmto démonom mávam občas problémy aj ja, ale to asi preto, lebo som normálny… (Peter)

 

Géniovia Merkúrskej sféry

Pre porovnanie pridávam zopár pozitívnych (anjelských) inteligencií, tentoraz zo sféry Merkúra tak, ako ich uviedol Josef Veselý:

POZNÁMKA: Upozorňujem, že na základe vlastnej praxe som mnohokrát dostal od evokovanej/invokovanej vyššej pozitívnej bytostí po prstoch v tom zmysle, že ona mi síce v mojom probléme pomôže, ale ja, ako to už býva, že nič nie je zadarmo, musí jej zaplatiť. No na rozdiel od platby démonom, ktoré sú obecne známe, anjelským inteligenciám sa platí vopred a to tým, že musíš na sebe popracovať a zvelaďovať svoje cností (čo uvádzam v sérii článkov praxe metapozorovateľa). (Peter)

Kompetence
Kompetence 72 géniů jsou v příslušné literatuře dobře zpracovány. Je však známou věcí, že kompetence entit uváděné v žaltářích bývají pouze orientační. Ani tady tomu není jinak. Pokládám proto za účelné zveřejnit výsledky výzkumu, který počátkem roku 2000 provedl v této oblasti můj kolega Malíva. Pro porovnání uvádím též tradiční kompetence, jak je zaznamenal Papus.

Přehled oblastí působnosti 72 géniů:

]. Vehujah
Malíva: Víra a z ní plynoucí vůle. Počátky, iniciace, uvedení do posvátného. Láska pod vůlí. Poznej sám sebe!
Papus: Dává pronikavého ducha, velký důvtip, lásku k vědám a uměním, schopnost podnikat a realizovat obtížné věci. Voláme jej pro dosažení osvícení Duchem svatým.

2. Jeliel
Maliva: Jednota a polarita. Poznání a pochopeni dvou sil v kosmu.
Papus: Potlačení vzpoury. Napomáhá dosažení vítězství nad těmi, kteří nás nespravedlivě napadají. Způsobuje veselou mysl, příjemné chování a slabost pro druhé pohlaví.

3. Sitael
Malíva: Člověk a pokora. Spojení s přírodou a spolehnutí na ni. Zákony přírody v člověku.
Papus: Láska k pravdě, dodržování daného slova, úslužnost. Chrání před protivenstvími, zbraněmi a divokými zvířaty.

4. Elemiah
Malíva: Vzdělání a poznání, jeho rozvoj, uplatnění a praktické využití.
Papus: Štěstí v podnikání a láska k cestování. Volá se proti duševnímu smutku a k rozeznání zrádců.

5. Mahasiah
Maliva: Spasení, oběti. Síla člověka k transformaci a vše, co s tím souvisí. Láska skrze oběť.
Papus: Pokojně soužití s celým světem, snadné učení, záliba v různých zábavách.

6. Lelahel
Maliva: Rituály, mystéria, okultní záležitosti, skryté obřady, šamanismus, přimitivní kmenové rituály.
Papus: Ctižádost, sláva. Volá se pro dosažení osvícení a léčení chorob.

7. Achajah
Malíva: Síla moci a vůle, překonávání překážek, pronikání do podstaty.
Papus: Trpělivost a poznání tajemství přírody, horlivost v učení, proslulost v řešení obtížných úkolů.

8. Kahetel
Malíva: Láska, harmonie, proces růstu, životní energie, odblokování potíží.
Papus: Láska k práci, zvláště k orbě a k lovu. Volá se pro dosažení Božího požehnání a k zapuzení zlých duchů.

9. Haziel
Malíva: Zjevení, vize, úkazy, přenos informací.
Papus: Milosrdenství Boží, přátelství a přízeň mocných, uskutečnění slozenych slibů. Důvěra, usmíření.

10. Aladiah
Malíva: Využití zdrojů energie k procesu růstu a k nápravě. Transformace energie.
Papus: Léčení nemocí, dobré zdraví, štěstí v podnikání. Dává též milost těm, kteří se dopustili utajeného zločinu a obávají se prozrazení.

11. Lauviah
Maliva: Bytosti živlů a jejich působení. Přírodní energie, její koncentrace a rozptyl. Harmonizace sily.
Papus: Sláva, duchovní velikost, věhlas, talent. Volá se proti blesku a pro dosažení vítězství.

12. Hahajah
Malíva: Dávná tajemství. Síla skrytá ve hvězdách. Vazba hmoty a energie. Výstup a sestup.
Papus: Pomoc proti protivenstvím. Též ovládá sny a zjevuje tajemství.

13. Jezalel
Malíva: Vytváření cest pro porozumění, zprostředkování podstaty.
Papus: Snadné učení, dovednost, přátelství, smíření, manželská věrnost.

14. Mebahel
Malíva: Zákony a jejich dodržování, dohled nad rovnováhou, právo a jeho relativizace.
Papus: Sklon k právní vědě a věhlas obhájců. Spravedlnost, pravda, svoboda. Osvobozuje utlačené a ochraňuje zajatce. Volá se na ochranu proti těm, kteří se chtějí zmocnit cizího majetku.

15. Hariel
Malíva: Rozlišení polarity kosmické energie, očista, využití ohně, hygiena, ryzost, nevinnost.
Papus: Ochrana před svatokrádeží, náboženské cítění, mravní čistota, věda a umění.

16. Hakamijah
Malíva: Objevení skrytých příčin, odhalení tajemství nebo rozluštění hádanky. Impotence, homosexualita, plodnost.
Papus: Pomáhá proti zrádcům, pro dosažení vítězství a k vysvobození od těch, kteří nás utiskují. Dává otevřenost, zmužilou povahu, cit v otázkách cti a náklonnost k druhému pohlaví.

17. Lanojah
Malíva: Kultura, etika, umění, vyšší společnost, géniové, objevitelé. Budoucí spojení s vesmírnými civilizacemi.
Papus: Pod jeho vládou jsou vysoká věda a podivuhodné objevy. Láska k hudbě, poezii, literatuře a filosofii. Volá se proti duševní bolesti a smutku.

I8. Kaliel
Maliva: Cesta k Já, introspekce, meditace, individuální poslání jedince. Skryté, dosud neznámé fyzikální zákony.
Papus: Poskytuje poznání pravdy v soudním řízení a dává vítězství nevině. Spravedlnost, bezúhonnost, láska k pravdě, důstojnost. Voláme jej k dosažení rychlé pomoci.

19. Leuvijah
Malíva: Síla pravdy v člověku a rezonance Božího slova v duši. Odpuštění, vina, trest, svědomí, soucit.
Papus: Přívětívost, veselost, skromnost, sebeovládání při protivenstvích, paměť a inteligence. Pomáhá proti hříchům.

20. Pahalijah
Malíva: Láska skrze Ducha svatého. Uctívání, vzhlížení, iniciace, osvícení, odměna věrným, „cesta pouští“.
Papus: Mystika, náboženství, mravnost, cudnost, zbožnost, kněžství světské i mystické.

21. Nelekael
Malíva: Nauka o stvoření vesmíru, smysl a podstata, mikrokosmické i makrovkosmické principy, životní radost.
Papus: Astronomie, astrologie, matematika, geografie a všechny abstraktní vědy. Láska k poezii, literatuře a ke studiu. Voláme jej proti pomlouvačům, kouzlům a ke zničení zlých duchů.
Pokračovanie v diele Příručka vysoké MAGIE od Josefa VESELÉHO

Magický kruh

Operace rituální magie se až na některé výjimky provádějí v magickém kruhu. Magik stojící v kruhu představuje prvotní příčinu, zatímco kruh symbolizuje Universum. Magik takto znázorňuje Boha (jehož je obrazem) ve svém vlastním mikrokosmu a čerpá odtud svoji autoritu.

Psychologicky vzato vyznačuje kruh magikovo Ego, kdežto vně kruhu se nachází říše archetypů či oblast kolektivního nevědomí, od níž kruh magika odděluje a zaručuje tak integritu jeho Ega.

Každopádně nesmí magik v průběhu operace z kruhu za žádnou cenu vystoupit, ani se z něj vyklánět apod. Nástrojem analogickým magickému kruhu je magický prsten.

Ponechám stranou archaické praktiky starověkých národů, kdy se kruh vytvářel např. z mouky, a budu se věnovat modernějším postupům.

Magický kruh by měl být dostatečně prostorný, aby duch operatéra „netísnil“. Průměr kruhu by měl činit nejméně dva metry, při větším počtu účastníků operace by měl být přiměřeně větší.

Pro jednodušší operace stačí vyznačit kruh provazem, ale pro složitější magické úkony je nutný dobře zkonstruovaný magický kruh.

Uvádí se, že evokace mocnějších démonických inteligencí (např. Belzebuba), provedená bez magického kruhu, může mít za následek okamžitou smrt operatéra, která nastane v důsledku srdečního infarktu, mozkové mrtvice, epileptického záchvatu nebo bezprostředně následující sebevraždy (zpravidla oběšením).

Trojúhelník zjevů

Na obrázku před magickým kruhem se nachází tzv. trojúhelník zjevů. Je to místo, kde se materializují evokovane‘ entity. Není nezbytně nutný a někteří autoři jej nepředepisují, ale jeho používání představuje výhodu, neboť slouži duchům na způsob „přistávací plochy“.

Kresli se, stejně jako kruh, na podlahu, na papír nebo na plátno. Měl by být veliký tři stopy a od kruhu vzdálen dvě stopy. Umisťuje se základnou ke kruhu a vrcholem ve směru, odkud přichází volaná inteligence. (Viz vyobrazení na předchozí straně.)

Slovo ANAPHAXETON se někdy nahrazuje slovem ANEPHENETON. Do malého kruhu uvnitř trojúhelníku se pokládá pečeť volané entity.

Bardon o trojúhelníku píše: „Pří magických evokacích musí být trojhran tak velký, aby v něm měla evokovana nebo projektovaná síla nebo bytost dost místa, to znamená, aby nevyčnívala přes trojhran.

Mág musí mít při své práci jistotu, že síly, které evokuje do trojhranu, ho musí být poslušny a on sám, stoje v kruhu, znázorňuje nadřazenou sílu, tj. že kruhem zastupuje univerzální božskou ideu. Proto také nemůže bytost, citoval ná do trojhranu, tento opustit bez předchozího svolení, magicky správně řečeno bez abdikace. Pokud jde o tvar trojhranu, může být ostroúhlý i pravoúhlý.“

Jak vidět, traduje se, že duch nesmí opustit trojúhelník bez magikova svolení. Jistý hermetik mi však vyprávěl, že se mu evokovaná entita zjevila stojící jednou nohou vně trojúhelníku a druhou nohou, jakoby jen pro formu, uvnitř trojúhelníku. Když se evokatér pozastavil nad touto nesrovnalostí, duch mu řekl: „Nesmíš věřit všemu, co se píše v knihách.“
Josef VESELÝ – MAGIE

 

Diel prvý: Ako vykonávať mágiu tak, aby aj fungovala

 

Súvisiace články 
Astrálna mágia
Teurgia
Psychurgia
Mágia energií
Zvláštnosti a nepresnosti v názoroch na okultizmus
Druhy a koncepty mágie
Astrálne & Mentálne cestovanie  
Extatický, enstatický & psychotropný šamanizmus
Meditácia
Meditácia z rôznych uhlov pohľadu 
Chögyam Trungpa o duchovných mýtoch
Meditace I -VI 
Progresívna relaxácia 
Harmonizace čaker – Pyramidální meditace
Ako sa naučiť astrálne cestovať?
Podstata astrálneho cestovania
Vysvetlenie spánkovej paralýzy
Spánková paralýza – osobné zážitky
Lucidné snívanie verzus Astrálne cestovanie
Astrálna exkurzia vo svojom byte
Čo je to tá mentálna a astrálna dimenzia?
Aktivity v Astrály verzus talent
Je Astrál len stokou ľudskej mysle?
Progres a odpor v duchovno-magickom zrení
Stvoriteľ & jeho (meta)fyzické idey
Svetlo a Temnota. Kto má v súboji navrch?
O duchoch
V Ríši prírodných duchov
Čo je to tá mentálna a astrálna dimenzia?
Egregori a ich podstata
Astrální cestování: Robert Bruce
Len vnímaj a nemysli…
O energiách
Duchovia najmocnejších objektov Vesmíru
Naplň si svoj Sen
Astrál – vaše otázky, naše odpovede
Astrál počas života a po ňom
Cvičenia astrálnej projekcie
Astrál očami špičkového okultistu Roberta Brucea
Astrálne a Mentálne cestovanie 
NAŠA ASTRÁLNA MÁGIA
PRINCÍPY DUCHOVNA & MÁGIE
ZLATÝ KĽÚČ
PRÍSPEVKY od INÝCH o ASTRÁLY 
DUCHOVNÁ & MAGACKÁ PRAX 
DUCHOVNÝ RAST

 

 

Magická invokace

 

Doplnené a upravené: 
Peter & Spol